Návrat domů? To je jedna z velkých otázek, říká Jakub Hlávka, který pracuje na univerzitě v Kalifornii
Jakub Hlávka žije v Kalifornii v USA. Je odborníkem na zdravotní politiku, pracuje na vládních projektech zaměřených na pandemii covidu a studuje léčbu Alzheimerovy choroby.
Jakub Hlávka vystudoval mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze.
"Měl jsem velké štěstí, že jsem jako stážista spolupracoval s Václavem Havlem v jeho nadací Fórum 2000. Zúčastnil jsem se příprav dvou konferencí, které pořádal, a byl to úžasný zážitek. Začal jsem přemýšlet o postgraduálním studiu. Měl jsem možnost udělat si magisterský titul na Vysoké škole ekonomické v Praze, nebo pokračovat v něčem úplně jiném. Nakonec jsem se přihlásil na univerzitu v americkém Georgetownu a myslel jsem si, že bych mohl být diplomat. Znovu jsem měl velké štěstí, protože jednou z mých profesorek byla Madeleine Albrightová."
Četl jsem, že jste pracoval s NASA. Co jste pro ně dělal?
"Projekt, jehož jsem byl součástí, se zabýval výzkumem vzdušného prostoru a letů. Jak funguje letectví, jak můžeme zlepšit spolupráci mezi federálním a soukromým sektorem. Naše zpráva byla nakonec předložena vedení NASA."
Šířka vašich zájmů je neuvěřitelná. Zapojil jste do boje proti korupci a zajímáte se dokonce o 3D tisk. Jak se vám daří zvládat tolik věcí?
"Nenudím se. Místo toho, abych opouštěl věci, na kterých mi nezáleží, mě obvykle zasáhne další velká věc, na které buď moji kolegové pracují, nebo mi o nich někdo řekne. Když jsem byl ještě na střední a vysoké škole, byl jsem ochotný absolvovat různé stáže. Byl jsem v českém prostředí ojedinělý, mnoho studentů možná nevědělo, že to je možné. Možná mají pocit, že si musí vybrat jednu věc."
V současné době jste asistentem profesora výzkumu na University of South California Sol Price School of Public Policy. Na co přesně se zaměřujete? Jaká je vaše každodenní práce?
"Před pandemií jsem se začal věnovat ekonomice stárnutí a také s přístupu k novým terapiím. Zaměřovali jsme se zejména na oblast Alzheimerovy choroby. V zásadě studujeme dopady stárnutí populace v USA, ale i v jiných zemích, na rozpočet zdravotní péče. Snažíme se pochopit, jakým výzvám budeme čelit, a to i v zemích, jako je Česká republika. Zkoumáme, co to bude znamenat pro dlouhodobou péči, jak jsme připraveni zvládnout potenciální nové terapie. Byla by to obrovská logistická výzva, něco jako nyní vidíme s očkováním.
Měl jsem štěstí, že jsem se v době pandemie mohl připojit ke dvěma odlišným projektům. Jeden zkoumá, jak nejúčinněji snížit přenos v komunitě a ekonomické a zdravotnické dopady různých přístupů. V projektu, který je financován z ministerstva pro vnitřní bezpečnosti, pak pracuji s řadou studentů na analýze nákladů a přínosů různých intervencí - od nošení masek po sociálního distancování, a pochopení, že i při nízkých nákladech to může mít velké výhody."
Minulý rok pro vás musel být mimořádně zajímavý po profesionální stránce. Které jsou podle vás největší chyby, které vlády udělaly v souvislosti s řešením krize kolem koronaviru?
„Jedním z největších problémů je nedostatek pokory. Václav Havel v tom byl velmi dobrý a lidé ho za to neměli rádi - uznal svá vlastní omezení a byl si velmi dobře vědom, že ani ti nejchytřejší lidé na světě nemají všechny odpovědi. Myslím si, že úroveň transparentnosti a komunikace je jednou z největších výzev."
A teď a lehčí notu. Kromě své akademické práce jste také houslistou. Viděl jsem skvělé video, jak hrajete sólovou skladbu. Jakou roli hraje ve vašem životě hudba?
"V pěti letech jsem začal hrát na housle. Dokonce jsem si původně myslel, že budu houslistou. Ale v patnácti jsem se musel rozhodnout, na kterou střední školu nebo gymnázium půjdu. Konzervatoř nezvítězila a rozhodl jsem se pro akademickou práci. Ale pořád hraji. Před pandemií jsem se připojil ke dvěma orchestrům. Měl jsem komorní skupinu, kvarteto a také jsem hrál s pianistou nebo sám na různých menších recitálech. Rád představuji českou hudbu. Vždycky mluvím o Dvořákovi a Smetanovi a dalších českých skladatelích, protože tu prostě nejsou tak známí jako v celé Evropě."
Je vám 30 let a vaše kariéra jde v USA skvěle. Jaké máte plány do budoucna? Zůstanete tam, nebo se budete vracet do České republiky?
"Momentálně je to jedna z největších otázek. Je privilegium spolupracovat s důležitými institucemi v USA. Ale pamatuji si, že mě Václav Havel i Madeleine Albrightová říkali, abych nebyl jedním z těch mladých lidí, kteří se vydávají za kariérou a zůstávají v zahraničí. Přemýšlím o tom, jakou práci bych mohl dělat, kdybych se vrátil, ať už na částečný nebo plný úvazek. Zvláště kvůli pandemii si myslím, že jednou z velkých mezer a příležitostí, je najít lidi, kteří mohou pracovat v různých oborech, kteří by mohli přemýšlet o problémech strategicky, možná s větší nezávislostí. Myslím, že v mých 30 letech bude snad příležitost využít některé dovednosti, které jsem se naučil v různých oborech. Mohl bych se zapojit i do vzdělávání další generace českých lidí, kteří budou moci jít buď v mých stopách, nebo udělat něco většího."