Český skladatel Antonín Rejcha se přátelil s Ludwigem van Beethovenem
Hudební teoretik a skladatel Antonín Rejcha je pohřbený na slavném francouzském hřbitově Père-Lachaise. Na náhrobku má jméno Antoin Reicha.
V Česku příliš známý není. To se rozhodli napravit tvůrci on-line výstavy. Antonín Rejcha se narodil před 250 lety. Přátelil se s Ludwigem van Beethovenem, se kterým dokonce chodil do stejného ročníku na univerzitě v Bonnu.
Francouzská národní knihovna a Moravská zemská knihovna společně uspořádaly on-line výstavu s názvem Znovuobjevený Rejcha. Výstavu představili François-Pierre Goy, kurátor hudebního oddělení Francouzské národní knihovny a s Jana Franková, muzikoložka z Moravské zemské knihovny.
Franková: „Cílem je představit Rejchu nejen jako skladatele, ale i jako teoretika. Jeho teoretické texty jsou uznávané už dlouho, hudební dílo ale zůstává na okraji zájmu. Když Rejcha studoval ve Wallersteinu a později s Beethovenem v Bonnu, seznámil se i s hudbou Johanna Sebastiana Bacha, včetně jeho pojetí fugy. Právě díky hudbě tohoto významného skladatele se Rejcha rozhodl inovativně ztvárnit fugu. Chtěl jí dodat něco ze své doby. Fuga se zrodila díky Bachovi, Rejcha ji ale posunul o kus dál.“
Pane Goyi, povíte nám něco o fondu Reicha Francouzské národní knihovny, díky kterému mohla také vzniknout tato výstava?
Goy: „Máme více než 200 Rejchových rukopisů, které jsme získali z různých zdrojů. Některé daroval sám skladatel, nejspíše v souvislosti se jmenováním profesorem na konzervatoři. Většinu jsme ale získali později v roce 1892 po smrti jeho dcery Antoinette a další část po smrti jeho vnučky. Za jeho živoga byla vydána poměrně malá část, což by také vysvětlovalo, proč jeho dílo nebylo moc uznávané. Značnou část jeho spisů tvoří málo dostupné rukopisy. Nedávno jsme například zaevidovali jeho koncertní symfonii pro flétnu a housle z bonnského období. Chyběli nám dva listy, které jsem náhodou objevil 12. března 2020 v jiných rukopisech ze stejného období.“
Antonín Rejcha napsal svou autobiografii, s tím se setkáváme poměrně vzácně. Co se v ní můžeme dočíst o jeho osobnosti?
Goy: „Autobiografie je složená z různých vzpomínek, které si zaznamenal a z různých úvah o jeho zaměstnání a hudební kariéře, často s humorným podtextem...“
Franková: „Rejcha byl velmi vzdělaný. Jeho autobiografii jsme nalezli ve formě rukopisů, které byly několikrát publikovány, poprvé v roce 1970 u příležitosti 200. výročí jeho narození. Brněnský muzikolog Jiří Vysloužil vydal česko-francouzské vydání Rejchovy autobiografie. Je to první verze, která je dostupná i českým čtenářům. Rejcha ve své autobiografii zmiňuje mnoho svých děl, životních příběhů a setkání s Beethovenem nebo Haydnem. Je to velmi zajímavé a osobní. Ačkoli nejsou všechna data vždy zcela přesná, je autobiografie opravdu zajímavým vyprávěním pro všechny milovníky hudby.“
Rejcha se narodil v roce 1770 a zemřel v roce 1836. Prožil tak dobu, kdy byla Evropa doslova vzhůru nohama. Zažil Velkou francouzskou revoluci, poté císařství. Jakým způsobem ovlivnily intelektuální debaty a dobové události jeho život a hudební tvorbu?
Goy: „Historické události jej samozřejmě ovlivňovaly. Musel například opustit Bonn, když se přibližovala francouzská vojska. Jeho strýc měl o něj velký strach. Odešel do Hamburgu, kde se setkal s francouzskými emigranty, jak s monarchisty, tak republikány. Ostatně jsem se dočetl, že Hamburg byl v té době centrem špionů. V roce 1806 se rozhodl předvést jednu ze svých kantát v Lipsku. Měsíc nebo dva po jeho příjezdu, těsně před datem uvedení kantáty, do města vstoupili Francouzi a vše bylo zrušeno. Francouzský guvernér ale vzápětí zemřel. Byl zednářem a místní lóže Rejchovi nabídla, aby jako kompenzaci za zrušenou kantátu napsal novou pro pohřební obřad.“
Skladatelé tehdy cestovali mnohem více, než se dnes domníváme. Výlety jim umožňovaly zachytit dobovou atmosféru, setkat se s různými lidmi, vyměňovat si názory. To vše muselo nějak ovlivnit i Rejchovu tvorbu.
Franková: „Rejcha je vlastně ukázkovým skladatelem své doby. Musel často cestovat, aby našel zaměstnání a uznání. Z Prahy odjel do Wallersteinu v Bavorsku, kde měl rodinu a kde získal první hudební vzdělání. Poté celá rodina jeho strýce Josefa Reichy, který jej adoptoval, odjela do Bonnu. Tehdy se Rejcha setkal s Beethovenem. Spřátelili se a společně vyrůstali. Společně se zapsali i na bonnskou univerzitu. Tehdy v Bonnu pobýval i Josef Haydn, který je oba pozval do Vídně, což byl pro Rejchu další významný milník. Poté pobýval v Hamburgu, Paříži, ve Vídni. Tehdy to byla hlavní střediska kultury.“
Zachoval si vazby i na Čechy, odkud pocházel? Pokud vím, tak se tam během svého života vrátil jen jednou…
Goy: „Je to trochu záhada. Jak říkáte, do Čech se vrátil pouze jednou, a to v roce 1806. Když jel do Lipska, zastavil se na tři dny v Praze, aby viděl svou rodinu. Poté se tam už nikdy nevrátil. Jestli si k Čechám stále zachovával vazby? Bohužel se na toto téma nedochovala žádná korespondence.“
Franková: „Rejcha z Prahy odešel, když mu bylo 11 let. Jeho otec zemřel, když mu byl jeden rok a matka se tak znovu vdala a měla několik dalších dětí. Na výchovu staršího syna měla málo času. Přestěhoval se proto ke svému dědečkovi, který jej posléze poslal ke strýci do Německa, kde začal pracovat na svém hudebním vzdělání.“
Byla jsem překvapena obsahem o Antonínu Rejchovi na Wikipedii. Anglická verze je dosti obsáhlá, zatímco ta česká a francouzská nikoli. To je opravdu škoda, vzhledem k tomu, že Wikipedie je pro mnoho lidí často prvním zdrojem informací k určitým tématům.
Franková: „François-Pierre skutečně přišel s myšlenkou, že by informace na této stránce měly být rozšířeny a aktualizovány. Nemáme zpravidla ve zvyku upřesňovat obsah zrovna na tomto typu stránek. Pravdou ale je, že je třeba to udělat, abychom lépe sdíleli informace a znalosti, ať už jde o Rejchu, nebo kohokoli jiného.“
On-line výstavu si můžete prohlédnout zde: https://reicha.knihovny.cz/
Související
-
Hity klasické hudby
Česká klasická hudba je nejen součástí kultury, historie národa, ale doslova české duše. V letošním roce jsme pro vás připravili cyklus známých hitů české klasické hudby.
