Biolog Stanislav Lhota: V divočině se není čeho bát
Patří k celosvětově uznávaným primatologům, žil v Indii, na Borneu, Madagaskaru, zkoumal chování kahau nosatých, hulmanů, nyní se v Indonésii věnuje ochraně životního prostředí.
Na počátku devadesátých let se s pár dolary v kapse vydal do Indie. “V Indii je život náročnější, tehdy to bylo skutečně jako v tom filmu Milionář z chatrče,“ říká Stanislav Lhota. V Indii odstartoval jeho zájem o studium opic. Zkoumal ekologii a chování hulmanů posvátných, kahau nosatých a na Madagaskaru pak ksukolů. Posledních 16 let působí v Indonésii, od studia primátů přesunul zájem k ochraně životního prostředí. „V Indonésii teď dětem vykládají, že je zapotřebí sázet stromy, ale nemluví se o tom, že ty stromy jsou cizokrajné akácie, které nemají význam a slouží jen papírenskému průmyslu a že palmy olejné nahrazují deštný prales. S kolegy se snažíme, aby pochopili principy a zásady ochrany přírody.“ Studenty má dnes Stanislav Lhota po celém světě.
„Paradoxně nerad cestuji, ale rád trávím čas v přírodě.“ Rád by se podíval do Latinské Ameriky, kde žijí jiné druhy opic. Do budoucna by ho zajímalo působení v Peru nebo Brazílii.
Co mu dává práce se zvířaty? Co ho naučil život v pralese? Má někdy strach? Více v podcastu Petra Vavroušky Hovory na dálku.
