V Česku máme zkreslený pohled na mlynáře
Vodních mlýnů jsou u nás tisíce, někde ještě funkční, jinde jako ozdoba krajiny nebo turistická atrakce. Většinu z nich najdete v databázi vodnimlyny.cz
„ Kdo často chodí do mlýna, zmoučí se“, praví české přísloví a podobných najdete v záhlaví stránky vodnimlyny.cz spousty. „ S manželkou je sbíráme od počátku, kdy jsem databázi zakládal, dnes jich už máme přes tisíc z celého světa,“ říká Rudolf Šimek, zakladatel zcela výjimečné databáze, která nemá ve světě obdoby. „Ta přísloví nám přibližují, jak byli mlynáři vnímáni v různých zemích. Například v Německu bylo toto řemeslo považováno za pohodné, v podstatě na úrovni katovského řemesla či prostituce. Mnoho přísloví se opírá o to, že byli mlynáři považováni za zloděje.“
Vlastenci, dobroději i zloději
V Česku byl mlynář naopak oblíbeným hrdinou. Objevuje se v celé řadě pohádek počínaje Jiráskovou Lucernou, Babičkou až po Princeznu ze mlýna. Nebo co Ladislav Smoljak jako Pan Otec v klasické scéně z kultovního snímku Na samotě u lesa.
Podle pana Šimka to je ale poněkud zkreslený obraz. „ I v Čechách byli mlynáři ve středověku pěkní zloději. Známe způsoby, jak se trestali. Když podváděli, spouštěli se z Karlova mostu v proutěných koších a nechali se topit. V době národního obrození však byli vyzdvihování jako nositelé pokroku a češtiny. Je to pochopitelné, protože mlynář na vesnici plnil do určité míry funkci jako noviny. Krajánci, co chodili od mlýna ke mlýnu a vypomáhali, nosili mnohé informace. Od mlynáře se lidé dozvěděli, co se kde děje. Mlynář musel být vše vzdělaný, odborník na potraviny, na samotné mletí. Mnozí si dokázali celý mlýn sami postavit a opravit. Samozřejmě v novějších dobách měli i specializované řemeslníky, sekerníky. Možná, že od doby národního obrození považujeme mlynáře za hrdinu a intelektuála vesnice. Z přísloví, ale nelze vyvozovat žádné unáhlené názory.“
Čtyři mlýny z deseti už neexistují
Zmapovat všechny existující, ale i zaniklé mlýny se rozhodl pan Šimek před devíti lety. Dnes jich evidují přes deset tisíc. „Svoji původní funkci v podstatě zastává zhruba 80 z nich a to myslíme mlýnů k mletí obilí. Dalších 700 mlýnů nebo mlýnišť dnes slouží na výrobu elektřiny. Výsledkem databáze je jedno strašidelné číslo. 4000 mlýnů již dnes neexistují. To znamená, že z deseti mlýnů čtyři nestojí. Za to můžou především padesátá léta 20. století a i mnohá dřívější historická období, jako byla třicetiletá válka. Docela často mlýny mizely i pod hladinou různých přehrad a podobně.“
Mlýny ani v minulosti nesloužily pouze k mletí obilí, i když mletí obilí a třeba řezání dřeva na pilách bylo jejich nejčastější využití. „ Známe ale desítky hamrů a různých stoup na drcení čehokoli, třeba rudy. Ta se mohla nejenom drtit, ale i mlít na zlatorudných mlýnech. V chemickém průmyslu byl v 19. století vzestup tzv. kostiváren. Mlely se kosti, ze kterých se vyrábělo hnojivo a podobně. Těch provozů je opravdu mnoho“, říká pan Šimek, uznávaný molinolog, tedy zástupce oboru, který veřejnosti není tak úplně známý.
„ Molinologie je obor, který se zabývá stavebními objekty mlýnů, jejich technologickým vybavením, provozovanou technologií a používanými pohony, vývojem mlynářství jako takového a různými dějinnými mezníky a společenskými souvislostmi a hlavně kulturou mlýnů. Zahrnuje mlýny všech druhů a pohonu. Od síly lidské, zvířecí, vodní, větrné až po mlýny parní a motorové. Ten pojem byl vytvořen v roce 1965 na jednom z prvních sympozií Mezinárodní molinologické společnosti, jejíž zkratka je TIMS - The International Molinoligical Society. To je sdružení všech molinologů na světě.“
A kde jinde by měl molinolog bydlet, než ve mlýně. I když to má i svá úskalí.
„ Upřímně řečeno, když někoho provázím u nás po mlýně, vždycky říkám, že je to takové žité baroko. Náš mlýn je barokní a bydlet v něm je poměrně komplikované. Vždycky se divím někomu, kdo chce ve mlýně bydlet, protože u nás zabírá technologie dvě třetiny budovy a pouze v jedné třetině se dá žít. Mlýnice se nedá vytápět, docela se naběháme mezi patry. S památkáři vlastně žádný problém nemám. Sám jsem si nechal mlýn prohlásit za kulturní památku, aby to, co vybuduji, nebylo jednou zničeno. Protože se památkovou péčí, lidovými stavbami a mlýny zabývám, tak to chci udělat tak, abychom byli všichni spokojeni. Používám tradiční řemesla.“
Mlýny jako turistická atrakce
Mlýn v Bláhově Lhotě na Sedlčansku, ve kterém se dochovalo několik pozdně gotických portálků, je datován kolem roku 1500. Podle pana Šimka je asi nejstarším mlýnem v databázi. „Nejstarších mlýnů máme víc, nejsou přímo datované, třeba mlýn v Dobrkovicích u Českého Krumlova má špýchárek s gotickým krovem a na fasádě je renesanční sgrafito dvou bojujících kohoutů.“
V rámci databáze si pomocí několika kliknutí můžete vyfiltrovat všechny kulturní památky. Památkově chráněných je dnes přes 330 vodních mlýnů. Mnohé z nich můžete navštívit, protože jsou zřizované různými muzei. „Například renesanční mlýn ve Slupi, nedaleko Znojma, kde je expozice mlynářství. Jako turisté můžete navštívit mlýny i v několika skanzenech. Poměrně známý je ten na Veselém Kopci, který zakládal nestor české molinologie Luděk Štěpán. Za návštěvu určitě stojí mlýn v Hoslovicích, který má velice zajímavou novodobou historii. Máme i některá soukromá muzea, jako třeba Chadimův mlýn nebo Porčův mlýn v Býkovicích. Mezi národní kulturní památky patří Janatův mlýn v Buřanech, což je dvoupatrová roubená budova, kde se zastavil čas za první republiky a vše tam je, jak to mlynáři nechali, včetně kompletní technologie. Tento mlýn je jako národní kulturní památka na úrovni Karlštejna.“
I když se čeští molinologvé mohou na setkáních chlubit nejlepší zdokumentovanou databází, prostor pro zlepšení tu je a pomoc veřejnosti je vítaná.
„Prvotním cílem databáze bylo zmapovat všechna místa, kde mlýn kdysi stál nebo stojí a mít přesnou GPS, kde stála mlýnice a alespoň jednu fotografii. U 90 % mlýnů to máme splněno. Některé mají fotografií mnohem víc. V celé databázi je na 130 000 fotek, plánů, pohlednic a dalšího ikonografického materiálu a map. Já jsem zavedl tzv. garanty okresu. Na každé kartě je tlačítko "doplnit kartu". Pokud má člověk nějakou informaci, chce doplnit fotografii nebo opravit chybu v databázi, tak vše zvládne přes jednoduchý formulář. Ten pošle kolegovi, v kopii mně a my to pak opravíme, poděkujeme a databáze je opět o něco přesnější,“ vysvětluje zapálený molinolog Rudolf Šimek.
