5) Muzeum železné opony. Červený telefon jako horká linka? Omyl, byl to dálnopis
Mír nelze udržovat silou, ale pouze porozuměním. Citát Alberta Einsteina vítá návštěvníky Muzea železné opony, které najdete v budově rozvadovské celnice.
Před ním stojí jeden ze zakladatelů muzea Václav Vítovec.
"Jsme na nejfrekventovanějším přechodu mezi Západem a Východem. Na německé straně je městečko Weidhaus, na české straně Rozvadov. Přímo u vchodu do muzea byla budova, kde byli celníci, a pravděpodobně kontrarozvědka, která sledovala pohyb na hranicích. Padesát metrů odtud je hraniční potok a před ním jsou ještě vidět zbytky drátů a posledního plotu, který bránil jak přijít ze Západu k nám, což se stávalo mimořádně zřídka, nebo obráceně, když naši lidi utíkali na Západ."
Jedná se o poslední budovu na českém území. Stačí projít sto metrů a už jste v Německu.
Husákův telefon nešel odposlouchávat
V muzeu najdete přes 1000 exponátů, mimo jiné i telefon, který měl na stole někdejší prezident Gustáv Husák.
"Když jsme říkali, že sbíráme zajímavé věci ze studené války, tak přišel pán a říkal, mám pro vás unikátní věc - telefon, který byl přímo na Pražském hradě u vrchního šéfa komunistické strany Gustáva Husáka. V tehdejším Československu jich bylo pouze pět. Říkalo se tomu VČ. Byl to vysokofrekvenční telefon, který se nedal odposlouchávat."
A co taková horká linka? Pokud jste si mysleli, že je to známý červený telefon mezi Moskvou a Washingtonem, budete zklamaní.
"Ve Spojených státech jsme potkali pána, který sloužil několik let u tzv. horké linky mezi Washingtonem a Moskvou. Všichni jsme si mysleli, že horká linka je telefon, prezident se rozhodne a zavolá do Moskvy nebo obráceně. Byl to hluboký omyl, byl to východoněmecký dálnopis, u kterého trvale sloužilo pět lidí 24 hodin denně. Na obou stranách. Teprve, když vznikla nějaká krize, tak se komunikovalo prostřednictvím tohoto telekomunikačního systému, nebyl to telefon."
Mezi exponáty jsou i boty, které si vězeň sám ušil.
"Pan Karel Perger byl vězněn v roce 1953 až 1963 v Ostrově nad Ohří, Leopoldově a Jáchymově. Daroval našemu muzeu boty, které si ušil ve vězení. Ty boty tady máme jako úžasný exponát přímo od vězně, který si prožil deset let v komunistickém žaláři."
Setkání s pilotem, který zásoboval rozdělený Berlín
Jak připomíná Václav Vítovec, na stěnách je i několik symbolických obrázků z novin, aby si člověk uvědomil, že studená válka šla od konfliktu ke konfliktu.
"Tady je válka v Koreji, povstání v Maďarsku, rok 1968, kdy bylo Československo okupováno sovětskou armádou, válka ve Vietnamu. Tady máme obrázek pana Halworsena, amerického pilota, který udělal nejvíc leteckých přistání, když Američané pomáhali zásobovat Berlín, když byl oddělen zdí. Já jsem pana Gaila Halworsena osobně potkal u Berlína v muzeu Harnecob. Byl tam pozván na posezení lidí z doby studené války, kteří zavzpomínali a přemýšleli o lepší budoucnosti."
Expozice dokumentuje dějiny střední Evropy od první světové války do 90. let 20. století. Těžištěm je však období, kdy Evropu rozdělovala tzv. železná opona.
"Název Železná opona použil ve svém slavném projevu ve Fultonu ve Spojených státech Winston Churchill v roce 1946, ale historickou pravdou je, že termín železná opona poprvé použil Josef Geobles, šéf propagandy nacistického Německa. A motto, které tady Nadace Železné opony prezentuje je, že pravda netkví ve faktech, ale v souvislostech mezi fakty."
Muzeum navštívil vnuk generála George Pattona
A jak vlastně Muzeum železné opony vzniklo? Poté co nevyšel velký projekt na šumavské Kvildě, organizátoři jako náhradní řešení otevřeli expozici v mnohem skromnějších poměrech v Rozvadově. Na scénáři expozice vybudované ze soukromých zdrojů se kromě Václava Vítovce podíleli také Milan Skočovský a Milan Linhart.
"Lidé volali, že mají exponáty, že by něčím rádi přispěli. Ale naprostá většina fotografií je od Milana Linharta, mého přítele a vynikajícího fotografa, který měl dědečka v první světové válce. I můj dědeček musel v osmnácti letech do války za císaře pána. Proto exponáty, například nože nebo berle, jsou skutečně z první světové války."
Jak dodal Václav Vítovec, do muzeu zavítali i zajímaví hosté.
"Byl u nás vnuk generála George Pattona. Zapsal se nám do kroniky. Byl i v Atomovém muzeu v Brdech. Přijel i syn Francise Garyho Powerse, pilota letadla U2, které bylo 1. května 1960 sestřeleno nad Sovětským Svazem. Powers byl později v Postupimi vyměněn za plukovníka Abela, který šéfoval síť KGB ve Spojených státech s cílem získat informace o projektu Manhattan a jaderné zbrani. U nás byli návštěvníci z celého světa."
V muzeu najdete i staré nápisy jako: Pozor státní hranice, Pozor pod napětím. V době železné opony, která trvala 42 let, bylo zastřeleno při ilegálním přechodu hranic 268 lidí a 686 vojáků základní služby spáchalo sebevraždu.
Dokument CIA o vstupu vojsk někdo ukradl
Významná část expozice je věnovaná roku 1968, kdy do Československa vstoupila vojska Varšavské smlouvy.
"Byli jsme s fotografem Milanem Linhartem ve Spojených státech v muzeu NSA, kde jsme objevili dokument, který hovořil o tom, že 26.7.1968 bylo vrchní velení NATO informováno plukovníkem CIA, se kterým jsem se později i setkal, že vojska Varšavské smlouvy kolem 21.8 vstoupí do Československa. Ten dokument jsme u nás v muzeu měli zarámovaný. A jako jediný se z celého muzea ztratil. S panem plukovníkem jsem se bavil, co udělaly Spojené státy, když vrchní velení dostalo tyhle informace. On jenom rozhodil ruce a říkal, vždyť jste to viděli, nic jsme neudělali, nic se nemohlo udělat, protože takové byly dohody. Tehdy byl svět takový, jaký byl."
Jak dodal Václav Vítovec, v muzeu jsou i osobnosti, které se podílely na destrukci železné opony - Lech Walesa, Václav Havel, papež Jan Pavel II, Margaret Thacherová, George Bush, Michael Gorbačov a Helmut Kohl.
Pod bílou růži se musí mluvit pravda
Je tu i meditační místnost.
"Když k nám přijdou lidé a prohlédnou si Muzeum železné opony, tak každého požádáme, aby se zamyslel, co bychom měli udělat pro budoucí generace, abychom se vyhnuli blbosti minulého století, které bylo stoletím zabíjení a vyhazování bilionů peněz na zbraně, které jsou nepoužitelné. Lidé z celého světa nám nechávají vzkazy. Na stropě máme bílou růži, to byl starý egyptský symbol. Později ho převzali zednáři, protože pod bílou růží se vždy musí psát a mluvit pravda."
