Před 95 lety se narodila Zuzana Růžičková, první dáma cembala
Říkalo se jí první dáma cembala. Před 95 lety se narodila česká cembalistka, klavíristka a hudební pedagožka Zuzana Růžičková.
Byla hudebnicí světového formátu a interpretkou J. S. Bacha. Jak vzpomínala v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas, hudbu milovala odjakživa.
"Musím říct, že sem měla ráda jakoukoliv muziku, všechny šlágry. Dneska by se tomu říkalo country. Tehdy se prodávaly takové sešitky a byly tam jen čísla na kytary. To jsem si vybrnkávala, ale pořád jsem toužila po klavíru, chtěla jsem chodit na hodiny. Pak jsem v devíti zase dostala nebezpečný zápal plic a horečky. Tatínek s maminkou seděli u postele. Povídali mi: řekni si, co si budeš přát, všechno dostaneš. A já i v těch horečkách řekla, že chci hodiny klavíru a pořádný nástroj."
A taky ho dostala. Hře na klavír se věnovala do roku 1942, kdy byla deportována do koncentračního tábora Terezín, následně do Osvětimi a Bergen-Belsenu.
Harmonii se učila i v Terezíně
Už za svého pobytu v Terezíně se seznámila hudebníky, kteří tu byli vězněni, mimo jiné s operním pěvcem Karlem Bermanem, či Gideonem Kleinem, který ji vyučoval hudební harmonii.
"Já se připravovala na to, že půjdu do Paříže k Vandě Landovské, která byla tehdy průkopnicí cembala. A na tu přijímací zkoušku jsem musela dělat harmonii a kontrapunkt. Když tam Gideon Klein chodil, tak se na vše ptal a říkal, tak já bych ti dával nějaké hodiny harmonie. Byla to taková naděje, že tam nebudeme napořád, že se vrátíme. Tak jsem měla u Giedeona Kleina několik hodin harmonie."
Měla zničené ruce a začínala znovu
Po osvobození se Zuzana Růžičková dlouho léčila, prodělala totiž skvrnitý tyfus. Do Plzně se vrátila až v srpnu 1945. I když měla zničené ruce, tak nastoupila do hudební školy.
"Když jsem poprvé přišla ke své učitelce klavíru, ta nade mnou zaplakala, protože moje ruce vypadaly hrozně. V Hamburku jsem pracovala na stavbách, v zimě jsme dělaly lidské řetězy a házeli jsme cihly z vybombardovaných domů. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že bez hudby žít nedokážu. V Plzni jsem nastoupila do hudební školy a začala úplně od začátku. Všichni viděli, že jsem skutečná hudebnice, tak mi pomáhali, jak mohli."
Zuzana Růžičková cvičila hru na klavír 12 hodin denně a každé dva měsíce dělala postupové zkoušky do dalšího ročníku. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, poté studovala hru na cembalo v Paříži u švýcarské profesorky Marguerite Roesgen-Championové.
Natočila 35 dlouhohrajících desek
Byla známá především jako výborná interpretka hudebního díla Johanna Sebastina Bacha, na svém kontě měla více než 35 dlouhohrajících desek. Jako první na světě natočila kompletní Bachovu tvorbu pro klávesové nástroje. Ostatně papírek s jeho skladbou držela v ruce, když přijela do koncentračního tábora v Osvětimi.
V prosinci 1952 se vdala za hudebního skladatele Viktora Kalabise. V letech 1979 až 1990 byla Zuzana Růžičková sólistkou České filharmonie. Získala mnoho ocenění: například roku 2003 dostala od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně či francouzský titul Rytíře umění a literatury. Zemřela v roce 2017 v devadesáti letech.
Na budově současné Konzervatoře Plzeň, v níž cembalistka zahájila svou dlouhou uměleckou kariéru, byla v lednu 2019 odhalena pamětní deska, která ji připomíná.
