Slavný Čech, bez kterého by Porsche v Americe nikdo neznal
Syn slavného prvorepublikového motocyklového závodníka Václava Poláka připravuje o svém otci knihu. Lásku k motorům zdědil po něm. Pro RPI zavzpomínal na otcův americký odkaz.
Václav Polák se narodil v Praze v roce 1914. Od mládí se věnoval motoristickému sportu a úpravě závodních strojů. Dosáhl mimořádných úspěchů v motocyklových závodech, kdy vyhrál mistrovství Československa ve třídě 250ccm a vítězil i v silnějších kubaturách 350 a dokonce i v pětistovkách. Později se věnoval především jako sponzor automobilovým závodům.
5.května 1945 byl zraněn při bojích v Pražském povstání. Polák poté odešel z Prahy, vydal se pěšky do tehdejšího západního Německa a našel si práci jako mechanik u americké armády. Odtud emigroval do USA a v New Yorku so otevřel autodílnu.
V roce 1959 založil první exkluzivní zastoupení Porsche ve Spojených státech díky osobnímu kontaktu s Dr. Ferry Porschem. Později se také stal franšízovým prodejcem vozů BMW, Audi, Saab, Subaru a nakonec i Volkswagenu v losangeleské čtvrti Manhattan Beach. Václav Polák zemřel 15. dubna 1997 při převozu z Evropy do nemocnice v Kalifornii na zástavu srdce vzhledem ke komplikacím v důsledku nehody na německé dálnici o měsíc dříve. Řídil Porsche 993 Turbo S, když havaroval v rychlosti kolem 200 km/h.
Se synem Václava Poláka, Vaškem Polákem juniorem z prvního manželství, jsme si sedli k rozhovoru v příjemném prostředí hotelové kavárny Plaza nedaleko pláže na Manhattan Beach. Nedaleko odtud byl založen domov slavné firmy Vasek Polak Porsche Dealership.
Jak jste se dostal za otcem do Kalifornie?
Matka se o to snažila 18 let. Koncem šedesátých let minulého století nastalo v Československu politické uvolňování týkající se kromě jiného i spojovaní rodin, a tak jsme to využili.
V Československu jste se vyučil automechanikem. Měla znalost oboru vliv k snadnější kariéře díky otci?
Vůbec ne. Otec byl velice tvrdý, nesmlouvavý a vyžadoval, abych si tady sám vše vybojoval a poznal bez jeho pomoci. Přišel jsem sem v době vietnamské války. Věřil, že si zdejší občanství musím zasloužit vstupem do armády. Odsloužil jsem si čtyři roky v US Air Force na Taiwanu. Pracoval jsem tam jako vedoucí opravářské dílny generátorů na letecké základně.
Připravil pro vás po návratu z války snadnou cestu ve firmě?
Naopak, nejdřív jsem musel vystudovat ekonomickou školu na kalifornském polytechnickém institutu. Taky si přál, abych zkusil pracovat i pro někoho jiného. Poslal mne do Portlandu v Oregonu do firmy svého přítele. Měl jsem se tam naučit, jak těžké jsou v Americe začátky bez protekce. Učedníci začínají v automobilovém sektoru stejně jako ve všech zdejších oborech - od píky. Pracoval jsem skoro zadarmo, bez platu. Přesto jsem se dokázal dostat až do pozice zástupce majitele.
Co následovalo potom?
Sešel jsem se s otcem a probírali jsme spolu, jestli v tom mám pokračovat, anebo co by mělo nastat. Přál si, abych se v Oregonu osamostatnil a byl schopen kdykoliv podle požadavků okamžitě do Kalifornie přiletět.
Zdědil jste po něm lásku k závodění?
Měl jsem o to velký zájem, ale otec si to nepřál. Nechal mě testovat různé vozy, ale ne na závodních okruzích. Tam jsem se dostal jenom sám při relaxaci. Tehdy nebyly ještě žádné bezpečnostní předpisy, a když došlo k nějaké havárii, řidič byl většinou mrtvý. Otec se držel pravidla: „Mnoho řidičů, ale jenom jeden syn“. Ve své závodní stáji měl vynikající řidiče. Od nich jsem se hodně naučil. Díky těmto zkušenostem, je mi už přes sedmdesát let, jsem ještě loni dokázal v Evropě najezdit přes devět tisíc kilometrů během jednoho měsíce.
Otec měl jednu z nejkvalitnějších sbírek automobilů. Kde skončila?
Po jeho smrti se právník, účetní a tak zvaní přátele postarali o její rozkradení. V kolekci byly závodni speciály i silniční vozy. Patřilo k nim především několik aut Porsche 917. Mezi veterány byl i originální doktorský model Royce Rolls z roku 1927 a řada dalších unikátních automobilů. Nechyběly ani monoposty zdejšího nejpopulárnějšího závodního seriálu Indy. Byly tam i první miniauta Isetta od BMW, do kterých se vstupovalo otevíráním dveří zepředu. Celkem dvaadevadesát aut.
A co vy a sběratelství?
Vyrůstal jsem ve vůni benzinu. A auta mě vždy zajímala především z technické stránky včetně designu. Pořád mám proto zájem o originály. Nejsem příliš nadšený elektronickými přístroji, které v moderních autech blikají při změně jízdy, pípají při prázdné nádrži atd. Pokládám to za ústupek, který usnadňuje řízení lidem, kteří nepoužívají mozek a nedávají pozor. Dávám přednost mechanické klasice.
Jste tedy odpůrcem moderních technologií?
Vůbec ne. Chápu, že je potřeba, aby si mladí lidé kupovali auta nejenom podle designu, i přestože o jejich technice vůbec nic nevědí. Bezvadně to popsal Bill Auberland, který je profesionálním závodníkem pro BMW víc jak třicet let: „To co jsem se během doby naučil, dnešní mládež, která vyrůstá na play station, nechápe. Sednu si k nim do auta a jezdí rychleji, než jsem si to kdy dovolil. Mohou to zvládnout jenom díky všem moderním technologiím. Pokud by byly vypnutý, zabili by se v první zatáčce.“
Jaký je váš názor na elektrifikaci automobilů a jak by asi k tomuto pohonu přistupoval otec?
Moc by mu to asi nesedělo. Byl velký expert na ladění benzinových motorů a taky odvážný podnikatel. Ale v businessu by to určitě ocenil. V tomhle bych s otcem souhlasil, přestože miluji zvuk spalovacích motorů.
Čemu se věnujete ve volných chvílích?
Rád lyžuji až do dnes, ale auta jsou pro mne nejdůležitější vášní. Sleduji Formuli 1, a pokud mi to vyjde, snažím se navštěvovat muzea a pořád se učit z historie. Kromě technologií miluji design. Někdy kvalita vozidel není příliš dokonalá, ale krása karoserie to vyvažuje. V Americe například Corvette a v Evropě italská Alfa Romeo jsou toho příkladem.
Na čem právě pracujete?
S dcerou připravuji knihu o životě a úspěších otce, která by měla inspirovat mladé lidi. Je nejenom o závodění, ale především o pracovním nasazeni a zanícení, které společně nabízí dosáhnutí vysněných úspěchů.
Václav Polák Jr., se vyučil v Děčíně automechanikem. Koncem šedesátých let přiletěl do Kalifornie za otcem. Během vietnamské války sloužil v US Air Force na Taiwanu. Vystudoval ekonomickou školu na kalifornském polytechnickém institutu. Je sběratelem automobilových veteránů. S rodinou žije v Portlandu ve státě Oregon.
