Jak na zdobení kraslic, pletení pomlázek či předení velkopáteční magické nitky?
Velikonoce nejsou jen křesťanským svátkem, ale také oslavou jara, svěžesti a nových počátků. K tomu patří i řada tradic. Zejména kraslice a pomlázka. Ta patří k základní výbavě každého koledníka, ale ne každý ji dokáže uplést. Kdo se to chtěl naučit nebo si vyzkoušet zdobení vajíček, mohl navštívit pravidelné velikonoční dílny. Zruční řemeslníci poradili a ukázali, jak se tradiční velikonoční předměty a dekorace vyrábí.
Velikonoční řemeslné dílny v zámeckém areálu Ctěnice nabízí každoročně možnost poznat a vyzkoušet si tradiční pletení z proutí nebo třeba zapomenutý zvyk spřádání magických nití. Samozřejmě nechybí ani lidové techniky zdobení kraslic.
„Je to technika voskový reliéf. Vyfoukneme jakékoli vajíčko, slepičí, kachní, husí nebo i pštrosí. To pak obrousíme, natřeme nebo nasprejujeme akrylovými barvami a potom malujeme voskem. Tato technika voskem má dlouhou tradici. U nás ve vesnici jsme se to učili už jako malé děti. Máme pro to malování vzory, ale většinou si to vymýšlíme, už jsme v tom zběhlé,“ popisuje Lucie Kiralyová, která velikonoční kraslice maluje společně se sestrou Eliškou.
Obě se to naučily v kroužku s názvem Kraslice, kam je jako děti přivedla babička. Lucie vysvětluje, že tradiční barvy na malování vajíček jsou zelená, červená nebo modrá.
„Spíš tedy ty tmavší barvy, protože tam vynikne ten bílý vosk,“ dodává. Vysvětluje, že když ještě neexistovaly akrylové barvy, barvila se vajíčka cibulí.
„Vajíčko se obalilo plátky cibule, zabalilo do fáče a nechalo vařit. Pak se na to malovalo voskem. Hnědá vajíčka bílým, bílá zase hnědým,“ popisuje.
Nejdříve vysušit, pak namáčet, pak zpracovat
Stejně jako malovaná vajíčka a kraslice, jsou tradiční součástí Velikonoc i košíky a pomlázky. S pomlázkou chodí na Velikonoční pondělí muži a chlapci vyšlehat ženy a dívky, do košíků se pak dává nadílka, kterou si donesou domů.
Pletení pomlázky a třeba i košíků přišla do dílen naučit děti i dospělé Zuzana Tylajčíková. A to naprosto odborně, protože je vyučená košikářka. „Je to moje hobby a jsem za to moc ráda, protože je to i moje zaměstnání. Dělám pouze hospodářskou košíkařinu, která se tady dříve používala. Tady vidíte nůše, přidávačky, kukaně na slepičky, ale i košíky na borůvky či na jahody. Každý koš má svoji historii,“ ukazuje různé proutěné výrobky.
Košíky plete nejen ze zeleného proutí, ale má k dispozici i barevné z různých odrůd vrby, kterou si společnost, v níž pracuje, sama pěstuje na plantážích.
„Když se podíváte na košíky, je tam žlutá, červená, zelená a hnědá. Já jsem se vyučila ještě od těch starých košikářských mistrů, kteří používali starou techniku. To znamená, že nepleteme hned z čerstvého proutí, ale nechává se schnout půl roku, rok. Mám třeba i desetileté proudí, které se potom musí zase namáčet. Ale to je důležitá věc, že se nechá nejdříve vyschnout, aby tam nebyla žádná víza. Upletete košík i s čerstvé vrby, ale ty potom hrozně seschnou. Takže nejdříve vysušit, pak namáčet, pak zpracovat,“ popisuje správný postup práce s proutím.
Zuzana Tylajčíková vysvětluje, že dříve si hospodáři připravovali přes zimu, když neměli co dělat, různé nářadí, včetně různých košů a košíků na sklizeň. „Připravovali to z živého proutí. Takže když se šla potom sklízet řepa nebo brambory, košíky se namáčely, aby to vydržely. A další zimu si hospodáři upletli koše nové, takže jim to nevadilo, že uschly,“ usmívá se.
Ve velikonočních dílnách se ale věnuje hlavně pomlázkám, které slouží jako omlazení na Velikonoce. „Neomezovaly se ale jen ženy, ale omlazovalo se třeba i zvířectvo, nebo stromy, aby dobře plodily,“ připomíná.
Způsobů pletení pomlázek je celá řada. „Já tady platu pomlázku z osmi prutů, v každé ruce mám čtyři pruty. Musí v té ruce zůstat, nikdy se nesmí přehodit na druhou stranu. Střídáme pravou a levou stranou a vždy bereme první zkraje. Támhle dál se plete zase úplně jiným způsobem, že se středový prut oplétá kolem dokola. A výsledek je, že je pomlázka potom mnohem pevnější. Tato moje je taková něžnější verze pro ženy, méně vyšlehání bolí,“ směje se Tereza Tylajčíková, dcera paní Zuzany.
Pomlázku si do dílen přišel uplést také Petr z Prahy. A zvolil dost složitý způsob.
„Naučil jsem se to tady od pána. Tento styl dělám poprvé a naučil mě to velmi rychle. Je to pro mě nová metoda, jinak pletu klasickou pomlázku z osmi proutků. Každý rok pár pomlázek upletu, ale jen tak pro radost s dětmi. Teď už se s pomlázkou po Praze nechodí, ale když jsem byl menší, tak se chodilo po vesnici. Teď už z té tradice zbylo spíš jen to pletení, velikonoční vajíčka, barvení a hlavně přenášení tradic na další generace. To je ta nejzajímavější část asi z toho teď pro mě,“ směje se Petr.
Předení kouzelných nití
Na akci nechybí ani předení velkopátečních nití, kterým historické prameny přisuzují kouzelnou moc. Paní Jitka Sovová právě přede na kolovrátku velkopáteční nitku.
„To je pašijová nitka, která se předla na konci přástek. Ty končily většinou na Škaredou středu a pak se předla kouzelná nitka, která se také zatkávala nebo zašívala do oblečení. Měla ochrannou funkci, chránila před bleskem, uřknutím, nemocemi a podobně,“ popisuje. Podle některých pramenů oděv vytvořený z těchto nití chránil dokonce i zloděje, takže nespatřen mohl krást uprostřed davu.
Paní Sovová vysvětluje, že předení byla čistě zimní práce, protože v té době nebylo co dělat na poli. „Takže se buď pletly košíky, anebo se předly nitě anebo se tkaly látky. Já až spředu tyto nitky, natáhnu je do stavu a utkám látku třeba na tašku nebo pončo nebo šálu,“ usmívá se.
Vlnu, ze které paní Sovová přede, získává od chovatelů ovcí. „Ti, co chovají ovce, se většinou vlny rádi zbaví, protože u nás to nikdo nevykupuje. Takže většinou ji dostávám zadarmo. Musí se vyprat, vyčistit a vyčesat. Nesmí se ale vyprat úplně, protože je třeba, aby tam zbyla troška lanolinu, potom si vlna udržuje pružnost a odolnost proti větru, proti dešti,“ vysvětluje.
Související
-
České Velikonoce
V letošním roce připadá velikonoční neděle na 31. března. Na těchto stránkách se můžete dozvědět více o historii Velikonoc, o velikonočních tradicích a oslavách.
