Kosa v obilí inspirovala Františka Bílka k návrhu vily
Bílkova vila na Hradčanech je jedním z nejoriginálnějších rodinných domů v celé Praze. Vila má zvláštní oblý půdorys, který má připomínat stopu kosy v obilném lánu. Pole s obilím bylo rovněž inspirací pro výzdobu exteriéru i interiéru. 6. listopadu si připomínáme 150. výročí narození sochaře Františka Bílka, který tuto vilu navrhnul a postavil pro svou rodinu.
František Bílek chtěl být malířem, kvůli částečné barvosleposti mu však učitelé na akademii doporučili, aby se raději věnoval sochařství. V českém prostředí byl Bílek výjimečný svou hlubokou spiritualitou. Většina jeho děl zobrazuje náboženské motivy. Bílkův krucifix je umístěn v severní lodi katedrály sv. Víta na Pražském hradě. S katolickou církví se však umělec rozešel. Poté, co v roce 1900 vymodeloval svou první drobnou sádrovou skicu Jana Husa, nechával se pro své dílo inspirovat odkazem a motivy české reformace. Později s celou rodinou přestoupil do Církve československé husitské.
V roce 1930 Bílek přišel dokonce s vlastní představou o struktuře bohoslužeb, kterou doprovodil skicami a ornamentacemi bohoslužebných rouch a návrhy hedvábných štól se zlatým vyšíváním pro kněze. Církev československá husitská dodnes užívá Bílkem navržené kalichy, svícny nebo hostie. V interiérech husitských kostelů je Bílkova tvorba k vidění především v Husově sboru v Českých Budějovicích a v pražském chrámu knížete Václava na Zderaze.
Do povědomí české kulturní obce se však nejhlouběji zapsal svým vrcholným dílem architektonickým, již zmiňovanou Bílkovou vilou. Je to jeden z prvních tuzemských rodinných domů s plochou střechou, zvenčí však odráží Bílkovo hluboké náboženské založení.
Do středu pomyslné kružnice sochař původně situoval sochu Mojžíše – starozákonního rozsévače a předobraz Krista, s nímž se identifikoval. Myšlenky duchovní orby, setby, zrání a úrody byly stěžejními alegoriemi Bílkovy spirituality.
Podobný význam mají betonové klasové sloupy v egyptském stylu, které kontrastují s režným zdivem stavby. V jižní části domu je sochařský ateliér, v severní dvoupodlažní byt umělcovy rodiny. Místnosti nejsou pravoúhlé, okosením jejich nároží vznikl labyrint menších prostor a intimních zákoutí.
Autentickou atmosféru interiérů dotváří původní Bílkem navržený a částečně i jím řezaný nábytek a symbolické detaily. Navrhl si též interiérové prvky v kovu: lustry a dveřní kliky přírodních tvarů.
Dnes vilu spravuje Galerie hlavního města Prahy, která zde vystavuje Bílkovu pozdní tvorbu. Jiný Bílkův dům, umělcem nazývaný "chaloupka", je možné navštívit v jeho rodném Chýnově. Postaven byl podle jeho návrhu v roce 1898. Expozice se zde soustřeďuje na Bílkova raná i pozdní díla, která vznikla právě v tomto prostředí.
