Bílkova a Jurkovičova vila

Slavné vily - tak by se daly nazvat dva domy, o kterých si budeme povídat. Jedna z nich je v Praze - je to vila sochaře, malíře a mystika Františka Bílka. Druhá stojí v Brně a je dílem architekta Dušana Jurkoviče. Obě vily mají společné to, že by jim rekonstrukce měla vrátit původní krásu.

František Bílek si vilu navrhl sám do posledních detailů. Je to vlastně architektonické ztvárnění symbolismu, který známe spíše z výtvarného umění nebo z literatury, potvrzuje historik architektury Zdeněk Lukeš.

"Bílkova vila je skutečně svérázným fenoménem. Těch symbolů je tam spousta. Mluví například o letním poli, o klasech a tak dále. Dále se tam objevuje motiv egyptských sloupů, z nichž některé jsou nedokončené, jako by fragmenty. Další pozoruhodnou skutečností je plochá střecha. Z tohoto období první v Praze."

Vila má navíc půdorys, který představuje stopu kosy v obilném lánu. Majitel si navrhl i vlastní vytápění - je to první fungující systém teplovzdušného topení. Vila byla pro Františka Bílka domovem, ateliérem i galerií. U schodiště v zahradě stojí jeho pískovcové sousoší 'Komenský se loučí s vlastí' z roku 1926. Pro tuto plastiku se v Praze nemohlo dlouho najít místo, až ji roztrpčený autor umístil na svůj pozemek. Původně zde snad měla stát plastika Mojžíše, která je dnes v sousedství Staronové synagogy.

Pro Františka Bílka, který ve vile žil s manželkou a dvěma dětmi, byl dům umělecké dílo. Budova je z režného cihlového zdiva kombinovaného s kamenem, což bylo typické pro tehdejší tzv. modernu.

"Málokdy se setkáme s takovým štěstím, že můžeme dům obdivovat téměř v původním stavu. Je to dáno tím, že dům od rodiny potom získala Galerie hlavního města Prahy."

Zajímavý je i sousední dům. Ten totiž pro dnes bychom řekli městského hygienika doktora Ladislava Procházku navrhl rovněž František Bílek. Zatímco vila výtvarníka symbolizuje léto, tahle znázorňuje podzim.

Jak uvedl Zdeněk Lukeš, největší místností Bílkovy vily je ateliér.

"Ten vyplňuje velkou část domu. Jeho výška je přes 2 patra. Je to prostor, který dnes na nás působí možná trošku tísnivě, trošku ponuře, protože zdi jsou kamenné. Je to ovšem dáno také tím, že výstup na zahradu je dnes uzavřen, ale Bílek samozřejmě za hezkého počasí mohl zahradu doslova vtáhnout do toho ateliéru. Když se ta velká vrata otevřela, tak jsme byli v zahradě."

Do ateliéru se na plastiky dalo dívat i z průhledů bytu v prvním patře. František Bílek navrhl pro svoji vilu dokonce veškerý nábytek, i když obytné prostory byly velmi skromné. Po rekonstrukci tu má vzniknout Centrum Františka Bílka včetně jeho archivu.

Rekonstrukcí projde i další slavná vila v Brně. V letech 1905 až 1906 je postavil architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Celá nadzemní část nad kamennou podezdívkou je dřevostavba, oboustranně pokrytá několikacentimetrovou vrstvou korkových desek a omítkou. K této technologii dospěl Jurkovič po zkušenostech ze srubových a hrázděných domů, které stavěl na Pustevnách a v Luhačovicích.

"Vila působí samozřejmě velmi romanticky, velmi pestrobarevně, doslova pohádkově. Také se jí ve své době říkalo perníková chaloupka,"

říká historik umění profesor Jan Sedlák. Vila má hrázděnou konstrukci a zatímco zdivo je bílé, dřevěné prvky mají modrou a žlutou barvu. To, co je dnes obdivováno, bylo před sto lety kritizováno.

Když byla vila v roce 1906 dostavěna, byla v ní načas otevřena i Jurkovičova výstava se 119 exponáty, včetně nábytku, který bylo možné koupit. Část byla prodána například Bartoňům z Dobenína na zámek v Novém Městě nad Metují, část do vily Tomáše Bati ve Zlíně. Jurkovičova vila stála původně za Brnem, na počátku 20. století to byl pozemek na louce u lesa. Zvenčí působí vila s osmi pokoji díky své členitosti větší, než je uvnitř. Jak uvedla kurátorka sbírky nábytku Moravské galerie Martina Straková, ústředním prostorem celé vily je schodišťová hala.

"Je to jeden z motivů, který Dušan Jurkovič převzal od anglických a vídeňských architektů, kteří velice rádi ve svých vilových stavbách uplatňovali právě ten motiv schodišťové haly, která propojovala prostory domu a jako by stmelovala celou rodinu dohromady."

Hala je obložená dřevem a podle Jurkovičových návrhů byla opět velmi barevná.

"Dřevěná konstrukce schodiště byla v zelených barvách s červenými akcenty. Stěny byly obloženy tapetou, která měla tmavě červenou barvu. Tapeta sahala asi do výše dvou metrů, nad tím byly stěny barvené světle modrou barvou, která přecházela do krovu. A důležitou součástí haly byla i alkovna, za ní takový výklenek, kde byla knihovna a posezení a ta zase byla v červených a ve žlutých barvách, takže jako by zase do toho tmavého prostoru svítila. V prvním patře se pak ještě nachází pokoje, které mají úžasné světlo, mají obrovská okna, takže Jurkovič v nich mohl intenzivně pracovat."

Dušan Jurkovič bydlel ve vile s manželkou a třemi dětmi. Byla tu také hospodyně a komorník. Po první světové válce se architekt vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě. Vilu nedávno koupila Moravská galerie v Brně a průzkum ukázal, že je v poměrně dobrém stavu. Ze štítu byla bohužel odstraněna barevná skleněná mozaika podle návrhu Adolfa Kašpara, která znázorňovala pohádku o drakovi. Její podoba je zachycena jen na několika nekvalitních dobových fotografiích, takže se při rekonstrukci, která s mozaikou počítá, na štítu zřejmě objeví nové dílo, které bude v duchu původní barevnosti a technologie. Vila by po obnově měla vypadat jako v roce 1906. Bude zde muzeum a studijní centrum připomínající slavného architekta Dušana Jurkoviče.