Vila Tugendhat – mistrovské dílo modernismu

“Méně znamená více,” to bylo oblíbené rčení německého architekta Ludwiga van der Rohe. Proslavil se jako poslední ředitel německého Bauhausu, meziválečné avantgardní školy umění, designu a architektury. Ještě předtím, než před nacisty emigroval do Spojených států, zanechal po sobě Mies van der Rohe nesmazatalenou stopu v srdci Moravy: brněnskou Vilu Tugendhat.

Foto: Eva Turečková

Přenesme se ve fantazii do roku 1929. Hitem roku v Americe je písnička Makin´ Whoopie, kterou později převzal celý zástup jiných interpretů včetně Franka Sinatry. V americké Atlantě spatří světlo světa Martin Luther King, Jr., spisovatel Erich Maria Remarque publikuje válečný román Na západní frontě klid a kniha se stává okamžitě bestsellerem. Německá vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin oblétá svět za pouhých 21 dnů a jako první vzdušné plavidlo překonává bez zastávky Tichý oceán přeletem z Tokia do Los Angeles. Nad světovou ekonomikou se ale začínají stahovat temná mračna. Černé úterý–nekontrolovaný propad cen akcií na newyorské burze startuje Velkou hospodářskou krizi, která postupně zachvátí všechny vyspělé ekonomiky západního světa.

Ale v moravském Brně čtou zatím o krachu na burze jenom v novinách. Československému hospodářství se zatím daří, podniky vzkvétají včetně textilních a soukenických firem, ve kterých mají podíl Fritz Tugendhat a jeho manželka Greta. Právě její otec věnuje německy mluvícímu židovskému páru část zahrady v brněnských Černých polích a financuje také výstavbu jejich nákladného rodinného sídla, které vejde do dějin architektury jako oslavované mistrovské dílo modernismu–Vila Tugendhat. Dnes je z ní jedinečné muzeum a jeho kurátor Petr Dvořák vypočítává hlavní důvody, proč byla stavba v roce 2001 zařazená na Seznam památek světového dědictví UNESCO:

“Má zvláštní postavení v moderní architektuře díky unikátnímu řešení interiéru a prostoru, materiálům použitým při stavbě. Kromě toho je vybavená jedinečným technickým zařízením, například okny, která se dají zcela spustit do podlahy. Svou roli hraje samozřejmě také jméno Ludwiga Mies van der Rohe, který bývá řazen mezi tři nejvýznamnější architekty 20. století.”

Brno v době vzniku a stavby vily Tugendhat ekonomicky i kulturně vzkvétalo, bez ohledu na nastupující hospodářskou krizi a vzrůstající hrozbu nacismu v sousedním Německu a Rakousku. Miese van der Rohe dostal od otce Grety Tugendhatové k dispozici až neuvěřitelně štědré finanční prostředky a využil je beze zbytku. Stavba stála zhruba 5 milionů prvorepublikových korun, a to byla v té době skutečně vysoká částka. Architekt ji ale nevyužil k tomu, aby postavil dům vystavující vnitřní bohatství navenek na odiv, upozorňuje Petr Dvořák:

Petr Dvořák, foto: archiv Vysokého učení technického v Brně

“Při pohledu zvenčí nevypadá vila nijak nápadně. To je pro Miese van der Roha typické. Jemu záleželo na interiéru, aby se v něm obyvatelé mohli cítit dobře a zároveň otevřeně. Dával přednost volnému, fluidnímu prostoru. V architektuře se tomu říká ‘otevřený plán’. Například hlavní obytný prostor navazuje plynule na venkovní zahradu. Prosklené stěny nepředstavují žádné vizuální bariéry pro lidi, kteří jsou uvnitř domu. Tedy se cítí bezpečně uvnitř domu, ale jsou v neustálém spojení se zahradou.”

Rodině Tugendhatů bylo souzeno těšit se z vily jen osm let. V roce 1938 se po Mnichovském diktátu rozhodli před nacisty emigrovat nejdřív do Švýcarska a později do Jižní Ameriky. Jejich domu se zmocnilo postupně Gestapo, později si ji za války pronajímal německý průmyslník Willy Messerchmitt. Ani konec války ale nepřinesl obrat k lepšímu. Rudá armáda v ní ubytovala vojáky a z jedné části ustájila dokonce koně.

“Pak tady byla v letech 1945–50 baletní škola,” pokračuje Petr Dvořák. „Následně budovu využívala až do roku 1979 Státní ústav léčebného tělocviku pro rehabilitaci dětí s vadami páteře a špatným držením těla. To samozřejmě nebylo mírně řečeno ideální pro udržení charakteru budovy. Přesto se základní stavební prvky a podstatná část vybavení, jako okna a jejich zásuvný mechanismus zachovaly.”

Jinak to bylo s nábytkem, který z velké části navrhl Ludwig Miese van der Rohe speciálně pro rodinu Tugendhatů. Hodně kusů se ztratilo, a to co zůstalo, dostali z velké části po roce 1989 v restitucích potomci původních majitelů.

Vila Tugendhat: www.tugendhat.eu/en

Brněnský architektonický manuál: www.bam.brno.cz/en/– průvodce brněnskou architekturou z let 1918–1945

“Dnešní nábytek, který ve vile vidíte, jsou většinou repliky. Najdou se i nějaké originální kousky, ale ty vystavujeme zvlášť ve vitrínách s kontrolovanou atmosférou, abychom je chránili,” říká s povzdechem Petr Dvořák.

Procházka po ložnicích a dětských pokojích Tugendhatových, jejich kuchyni, jídelně a koupelnách je i tak jedinečný zážitek. Můžete při ní doslova nasát atmosféru přelomu 20. a 30. let minulého století, obdivovat jednoduché, minimalistické tvary interiéru i vybavení, které jsou jedním z nejkrásnějších příkladů modernismu v Evropě a možná na celém světě. Hlavně by ale si žádný návštěvník podle Petra Dvořáka neměl nechat ujít zevrubnou prohlídku hlavního obytného prostoru:

“Tahle část domu je asi nejvíc známá a obdivovaná laiky i architekty. Korunuje ji onyxová příčka–medově žlutá hornina s bílou kresbou vytěžená v pohoří Atlas v tehdy francouzském Maroku. Je částečně průsvitná, takže když na ni dopadají šikmé paprsky třeba při západu slunce nebo v zimě, rozzáří se magickým načervenalým a růžovým světlem. Nebylo to plánované, architekt Miese van der Rohe o téhle vlastnosti nevěděl. Ale dneska je to jeden z vrcholů prohlídky," konstatuje Petr Dvořák.

Doporučení pro všechny, kteří by se chtěli do Vily Tugendhat zajít podívat: nezapomeňte si vstupenku za 350 Kč včas rezervovat. Lístky bývají zamluvené tři i čtyři měsíce dopředu, v turistické sezóně to bývá ještě déle. Kdybyste se v Brně ocitli nečekaně nebo náhodou, můžete si vilu prohlédnout aspoň zvenčí. Vstupenky do zahrady stojí 50 Kč a rezervace není potřebná.