Džíny přece byly Amerika. Muzeum připomíná fenomén, na který se před rokem 1989 stály fronty
V dobách socialismu patřily zejména mezi mladými lidmi k nejžádanějšímu oblečení. Džíny – symbol Západu – byly ale téměř nedostupné. Jak se je lidem podařilo získat? A jaké importované značky bylo vůbec možné sehnat? Fenomén džínů v někdejším Československu přibližuje výstava v Retro muzeu Praha.
Retro muzeum působí od loňska v nejvyšším patře obchodního domu Kotva. Od května je tam pak k vidění dobová expozice unikátních originálních kousků džínů z 80. let 20. století. Tedy těch, na které se za minulého režimu stály fronty před Tuzexem. A to i přesto, že džíny byly relativně drahé. Za průměrný plat si tehdy člověk mohl koupit zhruba 4 a půl páru džínových kalhot.
„My jsme nebyli izolovaní od světa, naopak byli jsme ve velmi těsném kontaktu, protože sousedství se západním Německem a s Rakouskem k nám přivádělo spoustu turistů z blízkého západního zahraničí a my jsme zkrátka chtěli být jako oni. To je první důvod. A druhý důvod. Džíny přece byly Amerika. A Amerika to byl hlavní nepřítel sovětského svazu. A Sovětský svaz byl hlavní nepřítel náš. Proto jsme chtěli mít džíny,“ vysvětluje se Michal Petrov, kurátor výstavy v Retro muzeu Praha a autor knihy Jeans Story.
Cest, jak se lidé v Československu mohli k vysněným džínám dostat, bylo podle něj několik.
„Nejjednodušší cesta byla dostat džíny od příbuzných v zahraničí. Existovaly i obchody s mladou módou, kde se občas nějaké objevily za běžné, nesměnitelné koruny. Kromě toho tu byla síť nelegálních krejčovských dílen, které provozovali vietnamští gastarbeiteři, kteří měli přístup k materiálu. Byli pilní, takže přes den pracovali v běžných továrnách a v noci na ubytovnách na šicích strojích šili džíny.“
Tuzexové poukázky
Nejčastěji se ale daly pořídit originální kousky světových značek v Tuzexu, což byl řetězec luxusních obchodů, kde běžné československé koruny nepřijímaly. Namísto toho museli zákazníci používat speciální tuzexové poukázky.
„Nákup v Tuzexu byl legálně za tvrdou měnu, kterou vám poslali příbuzní v zahraničí, nebo kterou jste si vydělal na montážích, nebo ji koupil od dealerů na černém trhu,“ dodává Petrov.
Nejvíce žádané byly podle něj džíny značky Levi’s. „Postě Levi’s 501 – legenda žila i u nás. Ale vysoké popularitě se těšily i další značky. Například Rifle z Itálie a značka Wildcat ze Skotska. Pak pro úzkou, ale celkem významnou skupinu lidí, to byla britská značka Pace. Ale byly tady i menšinové značky, kde bych možná zmínil DC. To byly vlastně jediné ‚lacláče‘, které se u nás daly koupit. To byly vlastně poslední skutečně americké džíny, které se daly v Tuzexu koupit,“ vzpomíná kurátor výstavy.
Jak připomíná Retro muzeum na svém webu, zřejmě jedny z prvních džínů v Československu měl na sobě Václav Neckář v roce 1965, když v nich natáčel na Karlově mostě písničku pro Studio A.
