Zapomenuté hrady
Kromě úžasných monumentů středověké epochy jako jsou Karlštejn, Křivoklát nebo Kost jsou celé Čechy a Morava poseté zapomenutými hrady a tvrzemi, po kterých zůstaly už jen zříceniny. Ve své době to však byly mocné pevnosti, které kontrolovaly široké okolí ze svých výšin, nebo strážily vodní toky a brody. Dodnes je z jejich místa nádherný výhled po kraji.
Dívčí Kámen
Hrad Dívčí Kámen založili v polovině 14. století Rožmberkové. Tehdy se mu nejčastěji říkalo německy Maidstein, nebo počeštělým názvem Menštejn. Dnes mu lidé z okolí nejčastěji hovorově řeknou Dívčák. Jak tento hrad a s ním i celé panství přišlo ke jménu Dívčí Kámen, vysvětluje několik pověstí.
Nešťastně zamilovaný Jošt
Podle jedné z nich se mladý Jošt Rožmberk jednou vydal na lov do zdejších lesů, až došel ke skále, kde se mu zjevila ztepilá laň. Jal se ji hned sledovat, ale když ji dostihl, místo laně před ním stála nádherná panna. Jošt se okamžitě zamiloval, poklekl před ní a vyznal jí svou lásku. Dívka ovšem jeho slovům nechtěla uvěřit. A tak Jošt na místě tohoto zjevení nechal vystavět hrad, který dívce věnoval. Proto se hrad jmenuje Dívčí Kámen.
Podle jiné pověsti se Jošt zamiloval do prosté dívky, obyčejné pasačky. Ani ona ovšem neopětovala jeho city, když se jí dvořil. A tak tu nechal postavit hrad, který pojmenoval podle jejího kamenného srdce.
Legend o tomto místě je celá řada. Podle archeologů tady bývalo osídlení dávno před stavbou samotného hradu. Historie pravděpodobně sahá až do pravěku, do pozdní doby kamenné. Dívčí Kámen patřil rodu Rožmberků po celou dobu své existence. Ovšem už počátkem šestnáctého století byl opuštěn a z hradu se v průběhu staletí stala ruina.
I přes dlouhé chátrání patří mezi nejrozsáhlejší a nejlépe dochované středověké hradní zříceniny. A co víc. Dívčí Kámen stále žije, je místem pro vystoupení šermířů, pro středověké trhy, koncerty i výstavy. Najdete ho u vsi Třísov, deset kilometrů severovýchodně od Českého Krumlova. Jeho zdi se tyčí na vysokém skalnatém návrší nad Křemežským potokem, který se pod hradem vlévá do Vltavy. Obklopuje ho nádherná přírodní rezervace Blanského lesa.
Romantické trosky nad vodou
Zříceninu hradu Borotín na menší vyvýšenině asi dvanáct kilometrů severozápadně od Tábora ze tří stran obklopují vody Babince a Zámeckého rybníka. Z hradu se zachoval zbytek fortelné válcové věže a část přilehlého gotického paláce. Historikové i turisté Borotín považují za jednu z nejromantičtějších zřícenin u nás.
První zmínky o hradu pocházejí z roku 1356. Založili jej páni z Landštejna jako zajímavou kombinaci vodního hradu a klasické pevnosti. Přežil husitské války, ještě v roce 1434 Borotín obléhala vojska Prokopa Holého, dobyt však nebyl. Na začátku třicetileté války vypálila hrad císařská vojska a jako konfiskát se dostal do majetku Lobkoviců. Vypálený hrad ale už neobnovili a ponechali ho smutnému osudu.
Kletba Borotínů
Hrad je navíc obestřen celou řadou pověstí. Asi nejznámější je pověst o Bílé paní. Prý se zjevovala při úmrtí každého člena rodu. Pramáti majitelů hradu se těžce prohřešila proti šlechtické cti a za tento poklesek ji stihla krutá kletba. Podle badatelů by se mohlo jednat o Bertu Vítovcovou z Borotína, která se zamilovala do chudého mládence. I když ji otec provdal proti její vůli za urozeného pána, scházela se dále se svým milencem. Nakonec to její manžel odhalil a Bertu ve vzteku probodl nožem. Od té doby měla bloudit hradem až do dne, kdy vymře její rod. A tak se zjevila pokaždé, když někdo skonal. Hradní pán Zdeněk Borotínský viděl postupně umírat své tři bratry, a i svou mladou ženu. Nakonec Borotínského zabil syn Jaromír, který zavraždil také svoji jedinou sestru. Sám pak spáchal sebevraždu v rodinné hrobce. Tím se prokletí Berty naplnilo.
V první polovině 19. století byla část hradu zbořena a kámen rozebrali místní na stavby domů a dvorů. Z hradu se dochovaly stěny vysokého hradního paláce, brány, menší a velké válcové věže a nové obytné křídlo ze šestnáctého století. Přístup ke zřícenině umožňuje odbočka ze silnice z Prahy do Tábora v Sudoměřicích ve směru Sedlec-Prčice. Vlaková zastávka v Sudoměřicích je od hradu vzdálená asi dva kilometry. Přímo k hradu vede i trasa červené značky z Tábora, ale to je přes patnáct kilometrů.
Libštejn nad údolím Berounky
Krajina kolem hradu patřila ve dvanáctém a třináctém století klášteru Svatého Jiří na Pražském hradě, ale ve čtrnáctém století ji získal Oldřich Tista z Hedčan, který tu někdy v padesátých letech čtrnáctého století založil hrad Libštejn. Jeho syn a další potomci užívali přídomek Tistové z Libštejna. Koncem čtrnáctého století hrad přešel do majetku Kolovratů.
Chytří páni z Kolovrat
Na začátku husitských válek podporovali krále Zikmunda, za což dostali do zástavy obrovské církevní majetky. Nejvíce od plaského kláštera, celkem sedmnáct vesnic i s Kralovicemi. Husité, táborité a sirotci hrad marně obléhali a později se ho pokusili dobýt se silnými obléhacími stroji. Stříleli ze tří praků, tří velkých a několika malých děl. Dobyli předhradí, ale vlastní hrad posádka ubránila. Po sedmitýdenním obléhání Bedřich a Hanuš z Kolovrat s husity uzavřeli dohodu, díky které jim Libštejn i s panstvím zůstal, ale se museli přidat na stranu husitů. Oba bratři se pak pod velením Prokopa Holého zúčastnili slavné bitvy u Domažlic. Na svém hradě dlouho věznili několik desítek křižáků.
Libštejn leží nad pravým břehem Berounky, která se tehdy ještě jmenovala Mže. Autem je to z Plzně asi 25 kilometrů na severovýchod. Nejbližší železniční zastávku najdete v Radnicích v okrese Rokycany, odkud ke hradu doputujete po zelené turistické značce. Je to asi deset kilometrů. Vysokou zříceninu mohou obdivovat i vodáci, kteří po řece proplouvají přímo pod hradem.
Nejvyšší je Vítkův Kámen
V nejjižnější části Čech na samém pomezí s Rakouskem na hoře Vítkův kámen (1035 m n. m.), se tyčí romantická zřícenina Vítkova Hrádku (něm. Wittinghausen), jak se mu také někdy říká, nejvýše položeného hradu v Čechách,
Dal ho postavil v polovině třináctého století Vítek z Krumlova, aby bděl nad nově osídleném šumavském panství. Po staletí od svého vzniku byl zdaleka vidět, protože hraniční horský hřeben tehdy ještě nebyl zalesněný. O to, že se stal jedním z nejopěvovanějších českých hradů se zasloužil v devatenáctém století místní rodák, autor romantických děl Adalbert Stifter. Právě sem zasadil děj svého nejznámějšího románu Vítek, který glorifikuje zrod nejslavnějšího šlechtického rodu v české historii. Stifter zvěčnil i dobovou podobu hradu ve svých obrazech, a tak díky němu si můžeme lépe představit, jak hraniční hrad v dobách své největší slávy vypadal. Koncem čtrnáctého století byl v jeho zdech vězněn český král Václav IV. Hrad sloužil Vítkovcům, Rožmberkům, Habsburkům, Eggenbergům i Schwarzenbergům.
Vyhlídka nad Lipnem
Právě Schwarzenbergové nechali v druhé polovině devatenáctého století vyhořelý a osiřelý hrad částečně opravit a z hradní věže udělali romantickou rozhlednu. Ta je tady dodnes. Nové dřevěné schodiště, které vede na vyhlídku, má přes šedesát schodů. Když je zdoláte, můžete se kochat ze širého okolí. Potěší zejména výhled na jezero, na šumavské a novohradské vrcholy a když je výborná viditelnost, tak i na alpské štíty. V současné době se o hrad stará Občanské sdružení Vítkův Hrádek, které má tuto významnou kulturní památku v nájmu. Díky jeho členům a desítkám dobrovolníků se podařilo historický objekt opravit, a hlavně ho zbavit náletových dřevin. Od roku 2005 sem každým rokem putují tisíce turistů. Nejčastěji přejedou přívozem přes Lipno z nedalekého Frymburku do Frýdavy na druhém břehu jezera a pak se vydají po cestě nebo stezkou v lese do kopce. K vrcholu Vítkova kamene je to asi 6 km. Na jeho jižní straně leží ve výšce 970 m malá osada Svatý Tomáš. Pohodlnější je cesta autem přímo do osady, kde můžete pohodlně zaparkovat. Potom vyjdete po červené značce asi 300 metrů vzhůru lesem k cíli.
