Děti v zahraničí dostaly novou čítanku. Jejím hrdinou je stavitel Jan Blažej Santini Aichel

Jan Blažej Santini Aichel navrhl v Česku spoustu staveb. Seznámit se s tímto stavitelem mohou prostřednictvím čítanky i děti na školách v zahraničí. Podílela se na ní i Česká a slovenská škola Okénko v Londýně.

Jana Nahodilová | Foto: Moje česká škola,  z. s.

Předsedkyně České a slovenské školy Okénko Jany Nahodilové jsme se zeptali, pro jak staré děti je určená.

"Je pro děti čtvrté nebo páté třídy, ale spíše je to podle porozumění. Naše čítanky jsou nejen pro děti, které žijí v zahraničí, ale mohou je používat i děti v České republice. Naše kolegyně Lenka Kropáčová, která se zabývá fundraisingem, se spojila s organizacemi i s městy, kde Santiniho stavby stojí, a ti nás finančně podpořili."

Mě na čítance zaujalo, jak jsou tam propojené Santiniho stavby, a jejich fotografie s pohádkovými postavičkami netopýra a sýčka. Kdo se podílel na výtvarné stránce?

"Naše grafička Eliška Vojtěch, která nám pomáhala se všemi čítankami. Vytvořila pro nás například naše logo."

Jak dlouho už je čítanka venku, a jaké jsou první ohlasy?

"Vyšla těsně před koncem roku. Čítanku vydal mezinarodni spolek Moje ceska skola, na kterem se spolupodilime. Tištěnou verzi jsme předávali do míst, kde Santiniho stavby stojí, aby ji tam mohli používat třeba ve školách. Od dubna bude potom k dispozici ke stažení zdarma na našem webu. Ale ohlasy jsou moc milé. Máme svoji ediční řadu, kde se zaměřujeme na kraje a krajská města, a na naše pověsti. Nápad vytvořit tuto speciální čítanku byl od naší kolegyně Lenky Kropáčové, která žije v Plasích, kde stojí také stavba Santiniho. Na základě toho jsme se na tuhle čítanku zaměřili, protože pro nás bylo zajímavé, že Santini také pochází z vícejazyčného prostředí. Pro naše děti, které jsou primárními čtenáři našich čítanek, je opravdu inspirující a zajímavé potkávat a vidět takové osobnosti i v tom českém kontextu."

Foto: Zdeňka Kuchyňová,  Radio Prague International

Nejme jen škola, jsme i komunita

Číst určitě budou čítanku i děti ve škole Okénko. Tu založily v roce 2012 tři maminky, včetně Jany Nahodilové.

"Začínali jsme v obýváku u každé z nás. Střídaly jsme se každý týden. Děti se učily česky, a my si spolu i povídaly. Pak jsme přemýšlely o tom, jak nazvat školu. Přidala se k nám další maminka, a právě ona navrhla to slovo Okénko v tom smyslu, že to je okénko zpět do české a slovenské kultury a společnosti. Proto vzniklo slovo okénko, které teď používáme. Je to docela vtipné, protože když to řeknete Angličanům, tak samozřejmě neví, co tím myslíme. Tak jim to musíme vysvětlovat, ale slovo window už nezní tak dobře."

Jako spousta škol v zahraničí i vy učíte v sobotu, a v neděli. Jak se vám daří děti v těchto volných dnech do školy dostávat?

"No, je to docela těžké. Vaše děti chodí normálně pět dní v týdnu do anglické školy, kde se učí od devíti do tří hodin a potom ještě mají různé kroužky. Potom v sobotu je k nám dostat není úplně jednoduché. Samozřejmě některé děti nemají na výběr, jako třeba moje děti. Ty jsou prostě zvyklé na to, že každou sobotu chodíme do školy. Ale co je důležité, my se snažíme, aby ta škola nebyla školou takovou, jako že si musí sednout za lavici a drtit gramatické jevy. Snažíme se, aby ta výuka byla opravdu interaktivní. Děláme s dětmi různé projekty.

Utvořila se dobrá parta dětí?

"Určitě. V sobotu k nám přichází asi 130 dětí. V neděli máme menší skupinku, tam je jenom dvacet dětí. Učíme i on-line a samozřejmě učíme i dospělé. Jsou to většinou tatínci, kteří se učí česky nebo slovensky. A ty děti spolu vyrůstají, prochází jednotlivými třídami, takže se velice dobře znají. My nejsme jen škola, ale i komunitní organizace, trávíme spolu hodně času i mimo tu sobotní školní část. Celé rodiny jezdíme na různé výlety. Máme mnoho mimoškolních aktivit, které pořádáme v oblasti historie, literatury, výtvarné výšchovy, fokloru, máme taneční skupinu, se kterou jezdíme na folklorní festival. Takže děti si budují vztahy nejenom během těch tří nebo čtyř vyučovacích hodin v sobotu, ale daleko více. Žijeme opravdu jako komunita."

Mě také zaujalo, že máte fond pro potřebné rodiny.

"Některé naše rodiny jsou se znevýhodněného prostředí, a proto jsme se rozhodli založit tento fond. Bylo to částečně spojené s naším fundraisingovým pochodem. Zdolali jsme tři nejvyšší hory ve Velké Británii a tím jsme získali docela dost peněz. Právě proto můžeme podporovat rodiny, které potřebují nějakou finanční podporu. Finanční krize zasahují hodně rodin i v naší komunitě, máme i velké množství svobodných matek. Proto jsme se rozhodli založit tento fond, který štědře podpořila například Charita Velehrad."

Vy jste vzděláním pedagožka?

"Studovala jsem práva, pak gender. Pak následovala literatura na univerzitě v Británii. Učila jsem 20 let na univerzitě v Bristolu bohemistiku, a zároveň jsem založila školu tady. Protože jsem měla dítě a rozhodla jsem se je vychovávat dvojjazyčně, stejně tak i další dvě, které se narodily."