Lobkowiczký palác: Poslední soukromé sídlo na Hradě
Je to tak, všechny paláce a stavby na hradě patří státu nebo církvi. Jediný palác patří roudnické větvi rodu Lobkowiczů, kteří tu své sídlo drží od začátku 17. století.
Když se díváte na Pražský hrad od Vltavy, je to ten poslední napravo v přední palácové linii. V šestnáctém století ho postavili Pernštejnové, jeden z nejbohatších rodů v Čechách. Zdeněk Vojtěch z Lobkovic, nejvyšší kancléř Království českého ho vyženil, když si vzal za manželku Polyxenu z Pernštejna, vdovu po nejvyšším purkrabím Vilému z Rožmberka.
Legendy a historie rodu Lobkoviců
Podle nejstarší legendy prapředek rodu zvaný Popel do země pod Řípem přišel s praotcem Čechem. Podle další se jeho pravnuci Chrudoš a Šťáhlav pohádali o majetek a musela je rozsoudit sama kněžna Libuše. Chrudoš, který při prohrál, v hněvu vykřikl památnou větu: "Hanba mužům, kterým žena vládne." A tak vlastně způsobil, že si Libuše musela vzít oráče Přemysla. Prvním historicky doloženým předkem Lobkoviců byl rytíř Mareš z Újezda na konci 14. století. Jeho syn Mikuláš zvaný Chudý sloužil u českého krále Václava IV. a díky jeho přízni získal i ves Lobkovice (dnes v katastru Neratovic), podle níž také začal používat přídomek „z Lobkovic“. V roce 1417 byl Mikuláš jmenován nejvyšším písařem Království českého. Z králova příkazu dobyl několik hradů odbojné šlechty, mezi nimi Hasištejn a Přimdu, které pak dostal od krále v léno. Právě Mikuláš, který zemřel roku 1435, položil základ vzestupu nevýznamné zemanské rodiny mezi přední panské rody.
Defenestrace a doba pobělohorská
Málokterý panský rod má tolik linií jako Lobkovicové. Hned po smrti Mikuláše se rozdělili na dvě větve: Hasištejni z Lobkovic a Popelové z Lobkovic. V dalších generacích vedlejších linií kvapem přibývalo. V almanachu české šlechty napočteme koncem šestnáctého století sedm větví a některé z nich byly velmi bohaté. Představitelem hlavní, tehdy chlumecké větvě, byl už zmíněný Zdeněk Vojtěch. Jako většina Lobkoviců byl přísný katolík. Potvrdil to v roce 1609, kdy jako nejvyšší kancléř království odmítl připojit svůj podpis k Rudolfovu majestátu, který toleroval nekatolické vyznání. České stavy ho proto po defenestraci vypověděly ze země. Lobkovic dál stál na straně krále a císaře Ferdinanda a ten ho za věrnost, jako vůbec prvního, odměnil řádem Zlatého rouna. Roku 1624 získal knížecí titul (Podle zvyklostí Svaté říše římské císař zavedl nové šlechtické tituly. Před Bílou Horou se česká šlechta dělila jenom na rytířský, nebo také zemanský a na panský stav). Jeho manželka Polyxena z Pernštejna měla španělskou matku a podle všeho to byla nejvýraznější dáma své doby. Připomeňme jenom pár skutečností. Bezprostředně po defenestraci zachránila životy místodržících Slavaty a Martinice tím, že je odmítla vydat z Lobkovického paláce českým stavům. Když umřel její choť Zdeněk Vojtěch, věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně vzácnou sošku Pražského Jezulátka. Jde o nejznámější český náboženský symbol. Její matka doňa Marie Manrique de Lara y Mendoza jezulátko dostala jako svatební dar před cestou do Čech. A do třetice: Kromě paláce na hradě obohatila rodový majetek o Roudnické panství, které dostala ze závěti po svém prvním muži Vilémovi z Rožmberka. To se stalo základem pozdějšího roudnického vévodství. Polyxena podporovala církevní řády a v Roudnici nad Labem založila kapucínský klášter s kostelem svatého Václava, kde zřídila rodinnou hrobku. Právě tam je také pochovaná po boku svého manžela. Z dochované korespondence vyplývá, že měli velmi krásné manželství. Jednou mu napsala: Ať vám bůh dá, co si přejete, jenom ne jinou ženu.
Co nejblíže koruně
S dobou měst, zámků a paláců, která vystřídala drsný středověk, se zásadně měnily společenské zvyky. Bohatá šlechta opouštěla často nepohodlná útočiště ve svých tvrzích a hradech a snažila se co nejvíce spojit svůj život se dvorem a panovníkem. Takhle vznikaly Hradčany kolem Pražského hradu za prvních Habsburků na českém trůnu. Přímo v Pražském hradě mohly postavit svá sídla jenom dva mocné rody. Rožmberkové a Pernštejnové. Oba rody bohužel v sedmnáctém století vymřely. Z původního, většího rožmberského paláce nechala Marie Terezie zbudovat Ústav šlechtičen. Pernštejnský palác zdědila po strýci a otci právě Polyxena. Dnes je to jediný soukromý majetek v areálu Pražského hradu. Stačila ještě provést poslední renesanční úpravy. V druhé polovině sedmnáctého století palác barokně přestavěl architekt Carlo Lurago pro jejího syna Václava Eusebia z Lobkovic, tehdejšího českého královského místodržícího. Kolem roku 1810 byl palác upraven klasicistně zřejmě podle plánu Františka Xavera Pavíčka, českého stavitele a architekta. I přes všechny ty úpravy podle dobových stavebních slohů Lobkovický palác vždycky spolehlivě poznáme na historických vedutách i na novějších zobrazeních Pražského hradu.
Staré sbírky v moderním hávu
Lobkowiczký palác dvakrát získal nejvyšší hodnocení portálu Trip Advisor v kategorii pro Muzea v Praze. Kromě toho, že nezaměnitelně patří k palácové linii Pražského hradu, se stal domovem ceněných lobkovických sbírek, nejstarších a největších soukromých sbírek v České republice. Od roku 2007 je palác přístupný veřejnosti, jako jeden z vyhledávaných objektů na Pražském hradě. Několik sálů, salonků, včetně barokní kaple a Císařského sálu je dokonce možné si pronajmout pro soukromé účely. Návštěvníci mají možnost prozkoumat díky množství unikátních exponátů bohatou historii. V jednadvaceti sálech a místnostech najdou to nejlepší z lobkowiczkých sbírek včetně vzácných obrazů světoznámých malířů Canaletta, Bruegela staršího a Velázqueze. Součástí sbírek jsou rodinné a královské portréty, šperky, porcelán i keramika. Nechybí ani bohatá sbírka historických zbraní, hudební nástroje a rukopisné partitury od Beethovena a Mozarta, včetně Beethovenovy symfonické tvorby a Mozartovy instrumentace Händelova Mesiáše. Jak se do sbírek dostaly hudební partitury Beethovena? Josef František Maxmilián 7. Kníže z Lobkovic spolu s hrabětem Kinským a arcivévodou Rudolfem mu vypláceli vysokou roční rentu. Nejvíc přispíval Lobkovic. Třetí symfonie Eroica měla dokonce premiéru v Lobkowiczkém paláci ve Vídni. Beethoven svému příznivci dedikoval i pátou Osudovou symfonii.
To všechno se návštěvník dozví díky audioprůvodci, ve kterém mluvené slovo ještě umocňují hudební ukázky z vybraných děl. Provede vás nejenom muzejními sbírkami, ale také klíčovými událostmi evropské historie z pohledu významných členů knížecího rodu Lobkowiczů. Audioprůvodce je v jedenácti jazykových verzích a byla by velká škoda ho nevyužít. Mimo jiné funguje i na terase paláce, odkud je panoramatický výhled na Prahu. Je opravdu nádherný.
Související
-
Příběhy pražských paláců
Objevte s námi příběhy pražských šlechtických sídel a jejich majitelů. Nahlédněte do jejich nitra, do galerií i na unikátní sbírky, které se v nich dnes nacházejí.
