‚Všem, kdo nejsou lhostejní‘. Občanská iniciativa vyzývá ke zpřísnění zbraňové legislativy
Před několika dny uplynulo 9 měsíců od střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, při níž zahynulo 14 lidí a dalších 25 bylo zraněno. Skupina pedagogů a studentů fakulty přichází nyní s iniciativou nazvanou ‚Všem, kdo nejsou lhostejní‘, která vyzývá k posílení legislativy o nošení zbraní. Česká republika je totiž v této oblasti považována za jednu z nejliberálnějších zemí světa.
Je normální, že lze v Česku snadno získat poloautomatickou útočnou zbraň? Je normální, že je v Česku také možné bez problémů koupit tlumič? A hlavně - je normální, že lidé, kteří žádají o zbrojní průkaz, nejsou podrobeni psychické způsobilosti, např. pomocí povinných psychotestů?
Všechny tyto otázky si kladou autoři občanské iniciativy s názvem ‚Všem, kdo nejsou lhostejní‘, která se snaží vyvinout tlak na naše zákonodárce, aby přijali přísnější legislativu omezující přístup ke střelným zbraním. Iniciativa vznikla z řad široké veřejnosti zasažené loňskou tragédií na Filozofické fakultě a sdružuje pedagogy, studenty a absolventy fakulty, spolu s některými z pozůstalých po obětech.
Pro mluvčího iniciativy, literárního vědce a pedagoga z Filozofické fakulty Davida Vichnara, který byl v den tragédie na místě, jsou odpovědi na uvedené otázky celkem jednoduché.
„Věříme, že téměř volný přístup k poloautomatickým zbraním je anomálie. Tyto útočné a polovojenské zbraně nemají v rukou civilistů místo, zjevně nejsou určeny k sebeobraně. Stejně tak je anomálií snadný přístup k tlumičům. Tlumič okamžitě vyvolává dojem, že člověk chce, aby dtřelba zůstala v utajení. Konečně existuje skutečná laxnost ohledně psychologických a psychických schopností jednotlivců, kteří žádají o zbrojní povolení. V současném procesu získávání povolení existuje lékařská prohlídka, která ale řeší pouze sluch a zrak, takže v podstatě to – zda to bude dotyčnému dobře střílet. Mnohem méně ale řešíme, jestli to, co má v hlavě, ho nebo ji vůbec opravňuje k tomu vzít vůbec nějakou zbraň do ruky. To nám přijde jako poměrně tristní stav,“ vysvětluje Vichnar a připomíná, že i u budoucích policistů, kteří absolvují psychologické testy, je velké procento lidí, kteří v nich neuspějí.
Česká republika patří od roku 2021 mezi pouhé čtyři země na světě - spolu s USA, Hondurasem a Jemenem - které mají právo držet zbraně zakotveno v ústavě. Registrovaných držitelů střelných zbraní je v české populaci (k březnu 2024) víc než 316 tisíc. A počet zbraní v oběhu – legálně vlastněných – přesáhl podle posledních údajů dostupných na začátku roku jeden milion.
V zemi, která má něco málo přes 10 milionů obyvatel, je to obzvláště vysoký počet zbraní soustředěných v rukou malého počtu lidí – 3 % populace – jak uvedl jeden z autorů petice, filozof a profesor Václav Němec.
„Osobně mám problém toto české specifikum pochopit. Myslím, že to souvisí s určitou formou ideologie, třeba na straně právě pravicových stran nebo politiků, kteří mají dojem, že je to „cool“, když to tady budeme mít jako Divokém západě. To je překroucení pojmu „svoboda“. Tito lidé si myslí, že vrcholem svobody je nemít žádné regulace, aniž by chápali, že svoboda se netýká několika vyvolených jedinců, ale všech – a proto musíme mít pravidla a omezení, aby ti všeho schopní jedinci nezasahovali do svobody druhých. Je ale třeba říci, že i na levici existuje podpora prozbrojní legislativy. Viděli jsme to třeba u sociální demokracie, pravděpodobně spojená se zbrojní lobby. Jde tedy o kombinaci různých faktorů. Migrační krize v roce 2015 navíc tento demagogický a populistický způsob myšlení posílila.“
Jsme na začátku a cesta je dlouhá
Od roku 2026 začne platit nový zákon o zbraních a střelivu, který obchodníkům se zbraněmi ukládá hlásit podezřelé transakce. Zavádí také možnost zabavení zbraní v případě bezpečnostních rizik nebo zkrácení lhůty pro obnovení lékařských prohlídek pro držitele zbraní z deseti na pět let. Rovněž poskytuje policii možnost kdykoli nařídit kontroly.
Pro autory občanské iniciativy jsou ale opatření zavedená novým zákonem – a posledními novelami stávajícího zákona – do značné míry nedostatečná a nezabrání opakování podobných tragédií v budoucnu.
Za posledních deset let se v zemi odehrály další dvě smrtelné střelby: v restauraci v Uherském Brodě v únoru 2015 a ve Fakultní nemocnici Ostrava v prosinci 2019. V návaznosti na to pokaždé přispěchala politická reprezentace s různými ujištěními, že toto do očí bijící selhání legislativně napraví a zasadí se o to, aby se opakování podobné tragédie do budoucna pokud možno předešlo. „A stejně jako v obou předchozích případech jsme i nyní u vládnoucí garnitury svědky přístupu mírně řečeno laxního,“ upozorňuje na webu iniciativa.
David Vichnar doufá, že jejich apel přesvědčí zákonodárce, kteří mohou ještě ovlivnit budoucí zákon, než vstoupí v platnost.
„Podporují nás někteří politici, kteří jsou členy vládní koalice. Zjevně nás podporují, protože jsme první, koho postihlo trauma, které tato střelba představovala. Ale když předkládáme naše tři požadavky, slyšíme stejné argumenty, že je to politicky složité. Také nechci dávat totálně negativní obrázek - na ministerstvu vnitra existuje pracovní skupina, které se účastním a která pracuje na posílení předpisů. Takže ano, jsme také slyšet. Ale jsme na úplném začátku a cesta je ještě dlouhá.“
Kdo se nepoučí z chyb minulosti, bude je podle autorů iniciativy opakovat i v budoucnosti. „Česká politická reprezentace zatím nedělá dost proti tomu, aby se v ní masové vraždy páchané střelnými zbraněmi periodicky neopakovaly. Následky takového nezájmu nyní neseme my. Příště je ponese někdo další,“ varují autoři iniciativy.