Hřbitov na kopci nad Prahou
Hřbitov Malvazinky je jedním z hlavních pražských hřbitovů. Také se mu říká Smíchovský, protože sloužil občanům Smíchova. Ke svému novějšímu názvu přišel proto, že byl založen na pozemcích, které patřily malostranskému měšťanovi Tomáši Malvazymu.
Levobřežní Prahu, podle toku Vltavy, po staletí tvořily Hradčany a Malá Strana. Jižně od těchto pražských měst proti proudu řeky byla řídká vesnická zástavba. Od poloviny 19. století se Smíchov ale stává novou industriální zónou hlavního města a prudce se rozvíjí. Dosavadní hřbitov, který byl zhruba na místě dnešního Arbesova náměstí přestává Smíchovu stačit. Volba radnice padla na Malvazinky, které v té době byly daleko za Prahou. Odkoupila od Malvazyho pozemky na kopci nad Radlicemi a v roce 1876 začala budovat nový, mnohem rozsáhlejší hřbitov. Jeho výstavbou byl pověřený jeden z nejlepších českých architektů Antonín Viktor Barvitius, bratr akademického malíře Viktora Barvitia. V té době měl za sebou už výstavbu nádraží císaře Františka Josefa I., vilu Grébovku na Královských Vinohradech a kostel svatého Václava na Smíchově. V srdci hřbitova stojí novorománský kostel svatého Filipa a svatého Jakuba postavený podle plánů architekta Adolfa Duchoně. Ten původní na předchozím hřbitově byl stržený v roce 1892, kdy musel ustoupit novým stavbám na Smíchově.
Důstojné místo posledního odpočinku
Hřbitov na Malvazinkách zvlášť v dobu dušičkovou vyzařuje důstojnou atmosféru. Snad je to tím, že napravo od hlavní brány tvoří hrobky významných a bohatých rodin spektakulární hřbitovní zeď. Na hřbitově se nachází 8 420 hrobů a dalších 680 urnových hrobů. Vedle toho je v areálu hřbitova ještě tucet kaplových hrobek. Nedaleko kostela leží dvě rozptylové loučky.
Nepřehlédnutelná jsou boží muka, což je šest metrů vysoký barokní sloup s reliéfy božích muk, nápisy a letopočtem 1675 na samém vrcholu. Na základové desce je vytesán pamětní zápis o povodni na Smíchově z roku 1737. Sloup stával před smíchovským nádražím a sloužil také jako gnómón, tedy sluneční hodiny. Také tento unikátní sloup musel ustoupit novým stavebním plánům. Na Malvazinky byl přenesen před rozšířením komunikace na Nádražní ulici, aby nepřekážel provozu.
Také na tomto pražském hřbitově leží jeden z prezidentů. Hrob Antonína Novotného, šestého československého prezidenta, který abdikoval v roce 1968, bez průvodce nenajdete. Kateřina Svobodová, která vás spolehlivě provede po všech pražských hřbitovech, ukazuje na velký hrob se žulovou deskou, která nemá žádné označení. Novotný zemřel v lednu 1975 po krátké těžké nemoci na infarkt myokardu ve věku 70 let v nedalekém sanatoriu pro komunistické prominenty. Rudé právo ve zprávě o jeho skonu připomnělo, že byl také zakládajícím členem KSČ. Ale nikdo z nových normalizačních funkcionářů mu na pohřeb nepřišel.
Poblíž hlavního vchodu je pohřben český spisovatel a novinář Jakub Arbes, smíchovský rodák. Autor známých romanet a pochmurných vyprávění, která mu vynesla přezdívku český Alan Edgar Poe. Rodinný hrob zdobí reliéfní plaketa Anděla míru od Josefa Strachovského, který se podílel na výzdobě Národního divadla a Národního muzea a je autorem monumentální sochy Jana Žižky v Táboře.
V centru hřbitova stojí skromný, ale elegantní žulový náhrobek. Zdobí ho jen malá plastika. Ferda Mravenec! Hrob Ondřej Sekory navštěvují nejen mladí a kdysi mladí čtenáři Ferdy Mravence a brouka Pytlíka, ale také ragbisté. Ondřej Sekora totiž doslova přivedl ragby na česká hřiště, první přeložil pravidla hry a zakládal také ragbyové kluby.
Slavní na Malvazinkách
Určitě jedničkou, co do obliby, je mezi nimi zlatý slavík Karel Gott, k jehož hrobu táhnou hotová procesí obdivovatelů. Svůj hrob tu má také Mejla Hlavsa z Plastic People, Dan Nekonečný ze Šumu svistu a Eva Pilarová. V rohu urnového háje je hrob filmového režiséra Františka Vláčila a v areálu najdeme místa posledního odpočinku celé galerie herců. Leží tu Ferenc Futurista, Eman Fiala, Karel Hradilák, Soběslav Sejk, Oto Ševčík a Miloš Nedbal.
Za sportovce na Malvazinkách připojme alespoň dvě jména. Alois Hudec, český Sokol a gymnasta, mistr světa a olympijský vítěz ve cvičení na kruzích. Všechna slávistická srdce zabolela, když předčasně odešel ze světa František Veselý, rychlé křídlo a ikona slavného vršovického klubu sešívaných.
V centrální části hřbitova na Malvazinkách stojí pomník „Obětem druhé světové války“, který je věnovaný českým ženám v odboji proti německým fašistům. V těsném sousedství je kenotaf (symbolický hrob) Marie Valterové (9. listopadu 1921–26. května 1945), která v době okupace pracovala jako zpravodajská spojka. Zahynula v pohraničí 26. května 1945.
Dříve býval hřbitov na Malvazinkách špatně dostupný. Dnes se dá na hřbitov pohodlně dojet autobusem č. 137 z konečné Na Knížecí u stanice metra Anděl. Ze zastávky Malvazinka se jde se ještě kousek do kopce ulicí U smíchovského hřbitova až k hlavnímu vchodu.
Související
-
Příběhy pražských hřbitovů
Seriál vás zavede do fascinujícího světa pohřební architektury a historických osobností. Jak se hřbitovy měnily v čase a proč dnes přitahují zájem nejen pozůstalých?
