Čeští vědci odhalují klimatickou historii Sahelu. Lidé žili v Africe i daleko od řek a jezer
V extrémně suché oblasti Súdánu objevili čeští vědci zaniklé vodní prameny. Jsou tady i důkazy o lidském osídlení. Oblast přitom leží asi 50 kilometrů východně od Nilu.
Průzkum rekonstruuje klimatické změny ve východním Sahelu během posledních 30 000 let. Poskytuje jedinečné informace o lidských činnostech a vývoji přírody v oblastech vzdálených od tehdejších řek a jezer.
Zhruba před 12 000 byla v oblasti dnešní Sahary rozsáhlá jezera a hustá síť řek. Zhruba před 5000 lety se však začalo klima velmi rychle zhoršovat a krajina se proměnila v poušť a polopoušť, jak ji známe dnes.
Oblast východního Sahelu však nebyla ani před vysušením klimatu příliš pohostinná - byla to savana bez řek a jezer. Otázkou zůstávalo, jak se v tomto prostředí bez stabilních vodních zdrojů mohli trvale sídlit a žít lidé.
„Lidé v Šakadúdu museli mít jiný ekonomický i sociální systém než pravěké komunity vzkvétající poblíž velkých vodních ploch. Zvládli se nějak přizpůsobit měnícím se podmínkám kvůli klimatické změně. A nás zajímá jak,“ přibližuje Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu Akademie věd. „Mluvíme o dlouhé době, kdy se Sahara stala savanou a později zase pouští.“
Našly se ozdoby ze pštrosích vajec
Mezinárodní tým vedený Ladislavem Varadzinem objevil v pohoří Šakadúd v Súdánu desítky lokalit, ve kterých prokázal existenci dřívějších vodních pramenů. „Prameny byly aktivní v časovém intervalu 14 až 5 tisíc let před současností,“ vysvětluje Jan Hošek z České geologické služby, člen týmu a hlavní autor studie.
Sedimenty dávných pramenů obsahují i archeologické artefakty a mikroskopické pozůstatky tehdejší přírody, což poskytuje jedinečné informace. „Nejčastěji jsme nacházeli keramiku, opracované skořápky pštrosích vajec a ozdoby z nich a také velké množství zvířecích kostí a dalšího potravinového odpadu. To vše nám umožňuje poznat způsob života a ekonomické a společenské strategie tehdejších lidí,“ říká Ladislav Varadzin.
Ukazuje se, že tito lidé byli skutečnými mistry v přizpůsobení se místním podmínkám. „Vše bylo možné jen za podmínek udržování poměrně nízkého počtu obyvatel a nízké složitosti společenského uspořádání, což jim poskytovalo určitou flexibilitu. To ale neznamená, že by jejich kulturní život byl neměnný. Právě naopak, v místních unikátně zachovaných a nesmírně dlouhodobých záznamech sledujeme několik radikálních změn kulturních forem,“ dodává Ladislav Varadzin.
Výsledky výzkumu jsou průlomové, protože jako první předkládají kontinuální klimatickou historii ve východním Sahelu, který patří k ekologicky nejkřehčím částem světa. Studie je jedním z výstupů Projektu Šakadúd, který podpořila Akademie věd ČR prémií Lumina quaeruntur (určena k ocenění význačných perspektivních výzkumných pracovníků při zakládání nových vědeckých týmů na pracovištích AV ČR).
