Českou školou bez hranic Rhein-Main prošlo 500 žáků. Děti tu přijímají už od 18 měsíců
Česká škola bez hranic Rhein-Main funguje téměř patnáct let. Ve Frankfurtu nad Mohanem nabízí možnost vzdělávání pro děti českých rodin žijících v Německu. Spoluzakladatelka školy, Kateřina Spiess-Velčovská zdůraznila, že pokladem úspěšné školy jsou její učitelé.
"Začínali jsme se 45 dětmi, což pro nás bylo velké překvapení, protože jsme počítali s tím, že budeme rádi, když dáme dohromady skupinku deseti dětí. A v současné chvíli, když se blížíme k našemu výročí, tak jsme zjistili, že naší školou už prošlo víc než 500 dětí. To je úctyhodná řádka těch, kteří se chtějí v zahraničí učit česky. Co je ale třeba říct, my máme velkou fluktuaci, protože jsou rodiny, které přijíždějí z ČR do Německa třeba na čtyři nebo pět let, takže to není o tom, že ty děti u nás opravdu byly všech devět let. Je jenom určitá část dětí, které tam jsou celou dobu. Zajímavé na tom je, že děti u nás začínají už v 18 měsících. Jeden žák nám to spočítal, že když vyjde celou školu, tak je to 13 let a dohromady je to celých 415 dnů. Představte si chodit do české školy 415 dnů v sobotu."
To je opravdu hodně. Jsou některé velmi nadané děti, které si pamatujete a ještě dlouho budete?
"Nemyslím si, že to je otázka nadání těch dětí, ale otázka emocí a toho, jak rády k nám do školy chodily. A to je nádherná zkušenost, protože už i ti puberťáci, kterým je dneska řekněme 16, 17 nebo i dvacetiletí, kteří už tu školu vychodili, tak se k nám rádi vrací, nebo naopak navazují na tu tradici a studují dál češtinu i němčinu, takže budou i přínosem pro ČR."
Kde sídlíte ve Frankfurtu?
"My sídlíme přímo v centru, ale to je sídlo našeho spolku nebo lépe řečeno nestátní neziskové organizace, ale učíme kousek od letiště v Zeppelinheimu, protože jsme jediná škola v Německu, která má k dispozici prostory, které opravdu využívá výhradně pro svoje potřeby."
Výlety a kroužky musí být, abychom děti v sobotu do školy přilákali
Co děláte mimo studium? Nějaké zábavné výlety, akce a podobně?
"Určitě, to musíte. Naši žáci chodí od pondělí do pátku do německé školy, a kdybychom jim nenabízeli nějakou přidanou hodnotu, tak bychom je asi těžko k nám v sobotu nalákali. Takže děláme různé kroužky, jako například tvořivé dílničky s prožitkem, které jsou pro rodiny už i s těmi nejmenšími. Máme hudební kroužek, máme nově kroužek 3D tisku, stavíme s dětmi Merkur, aby věděly, co to je za českou stavebnici. Máme největší českou knihovnu v Německu, která ještě minulý rok čítala čtyři a půl tisíce svazků, kterou jsme celou předělali a v současné chvíli tam máme 3 tisíce opravdu kvalitních knížek. V současné chvíli chystáme pro žáky i školu v přírodě. A úplná novinka je, že jsme si pořídili na zahradu šapitó, protože říkáme, že je lepší zažít češtinu v cirkuse než mít cirkus v češtině."
Já jsem si všimla, že vy často reagujete na Facebooku, kde se rodiny často ptají na systém bilingvního vyučování.
"Já jsem založila skupinu, která se jmenuje Průvodci vícejazyčnou výchovou a je to taková motivační a osvětová skupina, protože se snažíme mezi rodiče, ale i odborníky šířit právě ty naše více než patnáctileté zkušenosti. Impulzem byl COVID, protože rodiče neměli přístup do škol. Děti k nám ale mohly docházet, a my jsme ztratili takový ten drát, abychom jim mohli předávat naše postřehy i rady, jak správně dítě vychovávat vícejazyčně. Z toho se vyvinulo to, že jsme rozšířili a vlastně vybudovali síť odborníků, ať už jde o psychology, logopedy nebo další vědce, se kterými vedeme rozhovory a díky tomu pořádáme webináře, on-line kurzy anebo každý rok on-line kongres o vícejazyčné výchově, který je mezinárodní a kterého se účastní lidé napříč celého světa, kde děti vychovávají v češtině."
I vystudovaný učitel s praxí to má v Německu těžké
Vy jste začala hned se zajímat o výuku češtiny hned po příchodu do Německa, nebo to přišlo později?
ČTĚTE TAKÉ
"Přišlo to později. Já mám vystudovanou sociální pedagogiku, ale také marketing a sociální komunikaci, takže se to tak nějak seběhlo dohromady. Já jsem v současné chvíli v Německu 24 let, ale českou školu dělám jenom 15 let. A vyplynulo to právě z toho, že jsme se angažovali v české komunitě. A vždy, když jsme dělali nějakou kulturní akci a šli si sednout na kafe, tak jsme slýchali například od babiček nebo od tatínků, kdyby ten můj vnuk nebo ten náš syn uměl česky. Ale ono je to těžké a nejde to. Tak nám to začalo vrtat hlavou, a říkali jsme si, s tím by se možná dalo něco udělat. A začali jsme se dívat kolem sebe, vymýšlet koncepty, až z toho vznikla jednoduše naše česká škola."
Chodily tam i vaše děti?
"Moje děti pravidelně chodí, protože mám děti školního věku. Ten jeden už je navíc i v pubertě, takže je to čím dál tím složitější, protože je na gymnáziu, ale líbí se mi, že se jim v české škole líbí, že je baví. Tím důvodem jsou učitelé, protože v nich máme neskutečnou motivaci. Řada z nich bohužel kvůli německému systému nemůže pracovat ve školství, takže tu svoji vášeň pro učení vkládají do těch našich dětí a ono je to potom znát."
Co jim brání? Museli by dělat nějaké rozdílové zkoušky?
"V Německu, když jste i vystudovaný učitel s praxí, tak ze zákona nemůžete jít rovnou do školy. Ty úřady vás donutí dělat tzv. refendariát který trvá dva roky a je možné si ho představit podobně jako atestace u lékařů. To znamená, že když jste učitelka, máte 15 nebo 20 let praxe, a přijdete do Německa, tak vám někdo řekne: půjdeš na dva roky na praxi, budeš fungovat jako asistentka ve škole. Ne každý to skousne, ne každý to chce udělat, ale je to taková jakoby nástavba k tomu, aby byl uznán titul. A to je důvodem, proč bohužel to někdy neklapne. Ale klapne to aspoň potom u nás. To je důležité."
