Mimořádný Julius Caesar v Ostravě
Běžný ostravský divadelní provoz tento týden přeruší mimořádná událost. Národní divadlo moravskoslezské uvede premiéru opery Georga Friedricha Händela Julius Caesar v Egyptě v interpretaci na historické hudební nástroje a ve špičkovém mezinárodním obsazení včele s hvězdným německým kontratenoristou Andreasem Schollem.
V Ostravě bude uvedeno celkem 5 představení, v červenci ještě inscenaci uvidí návštěvníci Hudebního festivalu Znojmo.
Vedle tří zahraničních kontratenoristů se v Ostravě představí i český barytonista Michal Marhold, se kterým jsme o této opeře mluvili několik dní před premiérou.
Souhlasíte s tím, že jde o opravdu mimořádnou hudební událost?
„Ano, a to hlavně díky tomu, že je to něco, co Ostrava dlouho nezažila. Je to tady opravdu první taková velká barokní opera s poučeným barokním orchestrem a také hvězdným mezinárodním obsazením. To je zatím v Česku něco výjimečného.“
Barokní opery nejsou v českých divadlech uváděny často. Čím to je?
„To je velmi komplexní otázka. Já bych na to odpověděl tak, že si myslím, že je to pro běžný operní provoz velmi náročné, skloubit jeden den Verdiho a druhý den barokní interpretaci Händela. Klade to jak velké nároky na hudební přípravu, na orchestr, tak i na zpěváky samotné, protože hlas přeci jenom na romantický repertoár vyžaduje opravdu trošku jiný přístup, než na baroko.“
Je ostravský Julius Caesar událost i pro Vás osobně?
„Pro mě rozhodně. Já vždycky říkám, že mám barokní hudbu jako takovou, nejen operu, ale celou barokní epochu moc rád, jak ve výtvarném umění, tak v architektuře, a pro mě je vždycky velký svátek si zazpívat barokní operu, ale bohužel se to čím dál tím víc stává i velkou výzvou, protože barokní úlohu nedostanete často, takže to vnímám i pro sebe jako velký svátek, ale i velký úkol.“
Máte poměrně široký repertoár, často zpíváte Mozarta, italské opery, ale i Ligetiho. Jak se přeskakuje z Ligetiho na Händela?
„V určitém měřítku se to potkává. Já se k veškerým rolím snažím přistupovat tak, aby i třeba Ligeti byl pro mě trošku hlasová hygiena, i když samozřejmě to zní paradoxně. Opravdu nesnažím se dělat velké rozdíly, protože si pořád myslím, že ta pěvecká technika by měla být pořád jen jedna. Jiná věc jsou takové ty interpretační finesy, které patří zvlášť ke každé té epoše a na které se musím potom soustředit. Ale samozřejmě, když se dostaneme k otázce koloratur, tak je to někdy velká výzva. Další věc, v jakém prostoru je ta barokní opera provozována, protože samozřejmě od těch romantických oper dál nám skladatele přiřazovali čím dál tím větší orchestry, začalo se hrát v čím dál tím větších operních domech. Já jsem například tento rok dělal právě Ligetiho Le Grand Macabre v Teatru Massimo v Palermu, což je třetí největší divadlo v Evropě a překvapilo mě, jaká tam byla perfektní akustika a jak jsem vůbec nemusel myslet na to, že zpívám těžkou hudbu Ligetiho, zpívám v obrovském operním domě, ale pořád jsem zpíval úplně stejně, jak zpívám kdekoliv jinde. Proto si myslím, že barokní opera si od nás žádá úplně stejné nasazení jako jakákoliv jiná epocha.“
Myslíte, že barokní opera bude pro českého diváka, zvyklého na Verdiho a na Smetanu, velká změna? Co mají čekat? Čím je Julius Caesar zajímavý?
„Pro mě osobně je velmi zajímavé, jak ty jednotlivé charaktery jsou neustále aktuální. Pokud se třeba se bavíme o případě Julia Caesara v Egyptě, tak vidíme velké, skutečné historické postavy, až můžeme říct nadneseně, až polobohy, kterými ale zmítají úplně běžné lidské, až řekněme malé zvířecí pudy. A to si myslím, že je úplně běžné, bohužel v dnešní době. A někdy z toho až člověka mrazí, jak taková barokní opera dokáže po té psychologické stránce být neustále aktuální.“
Vy už svou ostravskou roli znáte z předchozích nastudování nebo se ji budete pro tuto inscenaci učit?
„Tak setkání s Achillem, tou rolí, je moje první, ale samozřejmě už tím, že v poslední době mi nejsou přidělovány ty barokní úkoly tak často, jak bych si přál, tak samozřejmě už rok dopředu jsem se s ním musel potýkat, takže cvičím a cvičím a snažím se s Achillem souznít.“
No ale teď si trošku protiřečíte, protože předtím jste říkal, že pěvecká technika má být pořád stejná, tak proč jste začal cvičit rok dopředu, když je to to samé…?
„No ano, tak technika by měla být pořád stejná, ale v případě Achilla tam jsou občas některá zapeklitá místečka, jako třeba velmi striktně až bojovně napsané koloratury, se kterými se nesetkávám často, tak je musím cvičit a ty si samozřejmě vyžadují trošku jiní technický přístup.“
