Dominik Duka se uměl za věci postavit i s rizikem, že udělá chybu, říká arcibiskup Graubner
Jeho životní cesta byla poznamenána perzekucí i vytrvalostí ve víře. Za totality přišel o státní souhlas, působil v ilegalitě a strávil čas i ve vězení. Teprve po listopadu 1989 se mohl naplno zapojit do života církve a postupně se stal jednou z jejích nejvýraznějších osobností. V úterý 4. listopadu zemřel po dlouhodobých zdravotních potížích kardinál a bývalý pražský arcibiskup Dominik Duka. Bylo mu 82 let.
Vážné zdravotní problémy kardinála Duku začaly 6. října, když Pražské arcibiskupství oznámilo, že kardinál byl akutně operován. „V nemocnici jsem se mohl do jisté míry plně ztotožnit s těmi, kdo vědí, že život není jen procházka růžovým sadem, a zároveň chápou, že i my, kteří věříme v milosrdného Boha, víme, že nemoc patří k životu. Vyrovnávání se s ní nám dává sílu být pevnější – a také uznalejší vůči druhým,“ uvedl pro Katolické noviny po propuštění z nemocnice do domácí péče.
Doma však Domink Duka příliš dlouho nepobyl, do zdravotnického zařízení se ve vážném stavu musel v neděli 2. listopadu vrátit. V pondělí ho ještě navštívil arcibiskup Jan Graubner, který se pak ke kardinálově skonu vyjádřil na mimořádném briefingu a jako první se zapsal do kondolenční knihy v Arcibiskupském paláci.
„Měl povahu bojovníka a někdy vzbudil i rozruch. Myslím, že je to dobře, když se umíme za věci postavit i s rizikem, že někdy uděláme chybu, nevyjde to a netrefíme se,“ uvedl Graubner. Dodal, že je Bohu vděčný za to, co v této zemi skrze Duku udělal.
Pohřební mše bude v sobotu 15. listopadu v pražské katedrále svatého Víta, kde bude Duka uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta. Graubner předpokládá, že při té příležitosti se ve svatovítské katedrále rozezní oblíbený Dukův zvon Zikmund.
Chtěl jsem být pilotem, námořníkem, hajným i knězem
Dominik Duka se narodil 26. dubna 1943. Vyrůstal v rodině vojáka z povolání, který se za druhé světové války zapojil do zahraničního odboje. Po maturitě na gymnáziu nemohl z kádrových důvodů dále studovat a pracoval ve strojírnách, kde se vyučil zámečníkem. Po mnoha průtazích byl v roce 1965 přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. V lednu 1968 tajně vstoupil do dominikánského řádu a přijal jméno Dominik.
Vysvěcen byl v roce 1970, jako kněz mohl působit jen pět let, pak přišel o tehdy nezbytný státní souhlas a 15 let rýsoval ve Škodě Plzeň. I nadále se věnoval duchovní činnosti a v letech 1981 až 1982 byl kvůli tomu vězněn. Až po listopadu 1989 se tak mohl Duka plně věnovat činnosti v římskokatolické církvi. V roce 2010 se stal 36. pražským arcibiskupem a primasem českým. O dva roky později byl v Římě papežem Benediktem XVI. jmenován kardinálem.
„Přál jsem si být pilotem, námořníkem, hajným a také knězem. Nakonec jsem šel cestou kněze. Nikdy mě ale nenapadlo a ani jsem o tom nesnil, že se jednou stanu biskupem a kardinálem,“ přiznal v jednom z rozhovorů.
Duka byl považován za jednoho z předních představitelů konzervativního křídla římských katolíků v Česku. V čele katolické církve vyjednal církevní restituce. Často se účastnil veřejné diskuse a také se vyjadřoval k politice, za což byl někdy i kritizován. I krátce před svou smrtí, v sobotu 1. listopadu, se v rozhovoru pro Katolické noviny kriticky zamyslel nad děním v české společnosti.
„Nactiutrhání, pomluvy a urážky se stávají běžnou součástí veřejného prostoru, jakousi popkulturou mainstreamu a politikaření. Dnes se lidé snadno nálepkují. Máme zákon o škodlivosti komunismu i nacismu, a přesto se opět objevuje nálepkování – jedni jsou fašisté, druzí nacisté, ani se tak nenadává na komunisty. Kdo něco řekne, tak se okamžitě nálepkuje. No toto už mě připadá opravdu na nebezpečí ne ochlokracie, ale hluboké morálně kulturní krize,“ uvedl.
Často poukazoval na to, že nesouhlasí s tím, že je Česko nejateističtější zemí. Jsme spíše země, která věří „v něco“, naznačoval. Na svém blogu pak 30. října napsal:
„Vidíme, že naše společnost se nestala ateistickou kvůli 555 ateistům. Nebudeme asi tvrdit, že podle těchto našich statistik (odkázal na výsledky ČSÚ – sčítání lidu, domů a bytů 2021, pozn. red.) vládne v naší zemi ateismus — musíme však bolestně konstatovat, že v naší společnosti, v naší vlasti (a jsou to sotva dva dny, co jsme slavili 28. říjen), vládne skepse, neúcta k druhému, vypjatý egoismus a nadutost.“
„Na druhé straně ale díky Bohu – i v této situaci je v naší zemi mnoho lidí, jak ukázala i jména vyznamenaných, kteří jsou světlem v temnotě. Musíme si však přiznat, že je třeba změnit vztahy v našich rodinách i ve farnostech. A musíme si uvědomit, že stojíme v době, kdy se rodí nová mapa světa. Život, který nemá zakotvený smysl, život, v němž není víra, je život bez naděje,“ napsal Duka.
Duka u krajanů
Přestože péčí o české krajany ve světě pověřil kardinál Duka emeritního biskupa Václava Malého, sám české krajany ve světě navštěvoval a sloužil pro ně mše v českém jazyce. Například v roce 2011 sloužil v Národní svatyni neposkvrněného početí ve Washingtonu mši ke 170. výročí narození nejznámějšího českého skladatele Antonína Dvořáka. Sjely se tam tehdy čtyři stovky krajanů z celých Spojených států.
„Sjeli se krajané z různých oblastí, z New Yorku, z Texasu, samozřejmě, že i z okolí Washingtonu, Philadelphie. Při bohoslužbě zazněla Dvořákova mše Lužanská a myslím, že to bylo pro mě opravdu překvapení a musím se vyznat, že jsem tuto mši hrát a zpívat slyšel poprvé. Tato krásná hudba pomáhá v modlení,“ zavzpomínal Duka v rozhovoru pro Český rozhlas Duka.
V Londýně zase uctil památku československých letců padlých za druhé světové války. Navštívil tam i leteckou základnu v Cosfordu, kde jako zbrojíř československé 311. bombardovací perutě královského letectva sloužil jeho otec.
Pro české krajany žijící v Británii pak v plně obsazené kapli londýnského Velehradu sloužil mši svatou. Bohoslužbu pro české a slovenské krajany sloužil také v bruselské bazilice Sacré-Coeur.
V roce 2013 Dominik Duka, mimochodem milovník španělského jazyka a Latinské Ameriky, přivezl do brazilského městečka Batayporã, které založil v 50. letech nejznámější český emigrant a průmyslník Jan Antonín Baťa, repliku Pražského Jezulátka. Sošku určenou do nové kapličky českým krajanům také posvětil.
Boží muž
Na úmrtí kardinála Duky reagovali věřící, politici i různé české osobnosti na sociálních sítích. Například předseda České biskupské konference a olomoucký arcibiskup Josef Nuzík vnímal kardinála jako „muže s nesmírně širokým pohledem na lidský život. „Však měl dobré a přátelské srdce,“ napsal olomoucký metropolita, který dodal, že v kardinálovi církev a společnost ztrácí významnou osobnost.
Režisér Jiři Strach napsal na Facebooku, že nikdy nepotkal tak statečného, morálního, vzdělaného a odvážného muže.
„Byl to vskutku Boží muž. Všechny rány doby i lidí, komunistické vězení, křivdy i zrady mnohých snášel s neuvěřitelnou trpělivostí a laskavostí. Věděl, že svatovojtěšský biskupský stolec je stolcem mučednickým. Uměl odpouštět. Uměl se smát. Byl bytostným demokratem. Miloval člověka a miloval český národ,“ napsal režisér.
„Silný a inspirativní hlas víry, zanechal trvalý odkaz nejen v České republice a na Slovensku, ale v celém světě,“ napsal o Dukovi na sociální síti slovenský prezident Peter Pellegrini, který také vyjádřil smutek nad úmrtím kardinála.
„Pronásledován komunistickým režimem, jakožto dominikánský provinciál, královéhradecký biskup a nakonec primas České republiky, sehrál na přelomu tisíciletí klíčovou roli v české církvi,“ připomněl Duku na facebooku zpravodajský web VaticanNews.
