Děti na vozíku naráží na zavřené dveře. Iniciativa Výtahy do škol bojuje za vzdělání bez bariér
Mají vysněnou školu. Ta jim však zabouchne dveře ještě dřív, než vyplní přihlášku. Jsou totiž na vozíku. Většina budov nemá výtah a vozíčkáře pošlou jinam. České školství je i v 21. století plné bariér. Proto vznikla iniciativa Výtahy do škol.
"Je nepřijatelné, aby děti na vozíku byly odmítány jen proto, že české školy zůstávají bariérové, vzdělávání musí být dostupné všem. Každé dítě má právo studovat školu, která odpovídá jeho talentu a zájmům, nikoli být odsouzeno k omezeným možnostem kvůli chybějícímu výtahu," říká Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva.
Šárka: jediná na světě s unikátní mutací
Šárka chce být neuroložkou. Obeslala dvě desítky pražských gymnázií a zdravotních lyceí s dotazem na bezbariérovost. Výtah mají jen tři z nich!
Šárka žije s vrozenou myopatií. Genová mutace je zcela unikátní - Šárka je zatím jediný člověk na světě, u kterého byla zjištěna. Jako řada dětí, vydala se i ona na veletrh Schola Pragensis. "Oslovovala nás spousta škol, ale když jsme se zeptaly, zda jsou bezbariérové, sklopili oči, pokrčili rameny a nic. Tam jsme si vlastně poprvé uvědomily, že tohle nebude vůbec lehký úkol a že nás čeká velký boj," popisuje maminka Míša.
"Jediný, kdo nám pomohl, byla koordinátorka péče v Neuromuskulárním centru v Motole. Oslovila za nás některé školy a našla další dvě, které mám blízko. Jedna má výtah, na druhé je ředitel otevřený možnosti dostavět výtah. Pokud získá peníze," vysvětluje Šárka.
Plošiny ve školách problém neřeší
"V první řadě musíte mít štěstí na lidi. Narazit na vstřícného ředitele, který se nebrání vybudování výtahu. Doufat, že získáte souhlas města, které je zřizovatelem školy. Pak musíte věřit, že se podaří zajistit dostatek financí. Tedy několik miliónů korun. Když tohle klapne, máte výtah," popisuje s mírnou nadsázkou Jindra Landová, zakladatelka organizace Obyčejný život, která za projektem Výtahy do škol stojí.
I ona tímto procesem prošla. Dva roky strávila zjišťováním a organizováním toho, jak v jedné městské části v Praze umožnit dvanáctileté dceři chodit do spádové školy, kterou má přes ulici.
Pokud by školy zřídily plošiny nebo schodolez, tak to situaci podle rodičů příliš neřeší. Jsou pomalé, poruchové, náročné na obsluhu. "Škola nám ji nabízela. Ale to by znamenalo, že syn by musel z každé hodiny odejít o několik minut dřív, aby ho plošina stihla přepravit, kam potřebuje. Přestávka na to nestačí." "Plošina dceru s vozíkem neunesla, každý den se s námi zasekávala. Visely jsme tam třeba půl hodiny, než přišel někdo, kdo ji zprovoznil," říká další maminka.
Zoia má hudební sluch a jazykový talent, ale žádná vhodná střední
Zoia nemohla na základku v ulici, teď si nemůže vybrat ani střední školu, kterou by chtěla studovat. "Má absolutní hudební sluch, hraje na několik nástrojů a baví ji učit se jazyky. Angličtina je samozřejmostí a Zoia se k ní naučila maďarsky, předtím se učila turecky, teď přidala francouzštinu. Moc ráda by se jim věnovala, ale žádnou vhodnou střední školu jsme nenašli. Sociální práce studovat nechce, ale je to jediný maturitní obor, který pro ni přichází v úvahu," vypráví maminka Zuzana.
Školu pro svého syna hledala i paní Petra. Našla ji v Kutné Hoře, která měla bezbariérové přízemí. "Ředitel i učitelé byli opravdu vstřícní, ale syn se nedostal do jídelny, do tělocvičen ani do dalších specializovaných místností. Škola neměla na výtahy peníze a tak nezbylo, než je začít shánět na vlastní pěst. Potřebovali jsme, aby škola byla bezbariérová celá." Zapojilo se město, rodiče, sponzoři. "Během dvou let jsme dokázali zpřístupnit všechny 4 pavilony!"
