„Poláci nás předběhli.“ Jan Rafael Lupoměský o životě ve Varšavě, evakuačních batozích i novém Chorvatsku na Baltu
Jan Rafael Lupoměský odjel do Polska „na zkoušku“ na čtrnáct dní. Dnes tam má rodinu, kariéru, zázemí a zkušenost, kterou by mu leckdo mohl závidět. V rozhovoru pro podcast Hovory na dálku popisuje, proč jsou Poláci ambicióznější než Češi, jak se žije ve Varšavě, a také proč je Polsko mnohem modernější, bezpečnější a sebevědomější, než si u nás často myslíme.
Když Jan Rafael Lupoměský před deseti lety přijel do Polska „na měsíc“, netušil, že se mu země stane domovem. Dnes žije ve Varšavě, má polskou manželku, dítě a zkušenost, která mu umožňuje vidět Polsko jinak než většina Čechů. „Poláci nás v ambicích jednoznačně převyšují,“ říká v podcastu Hovory na dálku. A dodává, že to není jen o mentalitě, ale i o městech, infrastruktuře a sebevědomí celé společnosti.
Varšava podle něj roste tempem, které je v regionu bezkonkurenční. Mrakodrapy, nové čtvrti, kulturní centra i dopravní síť vytvářejí atmosféru velkoměsta, které chce hrát evropskou ligu.
„Poláci nás v ambicích jednoznačně převyšují.“
„Je to centrum střední Evropy. Příležitosti jsou tu obrovské,“ říká Lupoměský. A není to jen Varšava — Polsko má hned několik měst s více než půl milionem obyvatel, což vytváří síť regionálních metropolí, které se navzájem doplňují a posilují.
Život s vědomím hrozby — ale bez paniky
Poláci podle něj mnohem intenzivněji vnímají riziko z východu. Nepropadají ale strachu. „Známý měl už před válkou sbalený evakuační batoh. Smál jsem se mu. Dnes ho máme doma taky,“ přiznává. Přesto tvrdí, že Poláci situaci přijímají s větším klidem než Češi. Historie je naučila být připraveni — a zároveň neztrácet odhodlání.
Tento zvláštní mix ostražitosti a sebevědomí je podle něj jedním z důvodů, proč Polsko investuje do armády, infrastruktury i mezinárodních projektů. A proč se snaží být viditelným hráčem nejen v regionu, ale i v Evropě.
Víra, která drží komunitu pohromadě
„Dnes máme doma sbalené evakuační batohy — a nejsme jediní.“
Zatímco v Praze je nedělní mše spíše výjimkou, ve Varšavě je běžnou součástí života. „Ať jdeme do jakéhokoliv kostela, vždycky tam potkáme přátele,“ říká Lupoměský. Víra podle něj formuje polskou společnost víc, než si v Česku uvědomujeme — a zároveň vytváří přirozené komunity, které drží lidi pohromadě.
Sám má neobvyklou zkušenost: už šest let se dostává na privátní audienci u papeže. Letos poprvé u nového papeže Lva. „Je to nezasloužená třešnička na dortu,“ směje se.
Baltské moře jako nové Chorvatsko
Jedním z největších překvapení pro Čechy bývá polské pobřeží. Lupoměský se směje: „V posledních letech je tam slyšet víc češtiny než němčiny.“ Baltské moře je jiné než Jadran, ale má své kouzlo — dlouhé pláže, borovicové lesy, čisté město Kolobřeh, odkud pochází jeho manželka. A hlavně: cesta už není tak dlouhá jako dřív. „Je to krajina, kterou neznáme. A stojí za to ji objevit,“ dodává.
Stereotypy mizí. Realita je jinde
Ať už jde o potraviny, bezpečnost nebo modernost, Polsko podle něj udělalo obrovský skok. „Kdo přijede, bývá překvapený. Polsko je čisté, moderní a bezpečné,“ říká. Stereotypy o „polských potravinách“ nebo „polských elektrikářích“ podle něj patří minulosti. A Poláci sami jsou často překvapeni, že v Česku tyto představy ještě přežívají.
Chcete slyšet víc o tom, jak se žije ve Varšavě, proč Poláci působí sebevědoměji než Češi a čím nás může překvapit Baltské moře? Poslechněte si celý podcast Hovory na dálku s Janem Rafaelem Lupoměským.
Související
-
Hovory na dálku
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.
-
o pořadu
Hovory na dálku - Češi v zahraničí, příběhy bez hranic
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.
