130 let Mileny Jesenské. Novinářka, která psala pravdu a zachraňovala životy
Milena Jesenská byla jednou z nejvýraznějších osobností první republiky – novinářka, intelektuálka a žena, která se dokázala postavit zlu v době, kdy to znamenalo riskovat vlastní život
Milena Jesenská se narodila roku 1896 v Praze jako jediná dcera profesora stomatologie Jana Jesenského. Vyrůstala v prostředí, které kladlo důraz na vzdělání i disciplínu. Studovala na prestižním dívčím gymnáziu Minerva, kde se formovala její touha po svobodě a nezávislosti. Už tehdy se zajímala o literaturu, psala první texty a přitahovalo ji prostředí pražských kaváren, kde se setkávali mladí intelektuálové.
Po maturitě roku 1915 ji to táhlo víc do života než do dalšího studia. V kavárně Arco poznala Ernsta Pollaka, do kterého se zamilovala. Roku 1918 se vzali a přestěhovali do Vídně. Právě tam začala její novinářská dráha – psala o vídeňském životě, překládala, navazovala kontakty s literáty a postupně si budovala vlastní hlas.
Korespondence, která vstoupila do dějin
ČTĚTE TAKÉ
Ve Vídni se Milena seznámila s Franzem Kafkou. Jejich tříletá korespondence patří k nejintenzivnějším literárním dialogům své doby. Kafka v ní našel partnerku, která mu rozuměla, Milena zase člověka, který dokázal pojmenovat její vnitřní svět. Setkali se jen dvakrát, přesto jejich dopisy dodnes patří k nejčtenějším dokumentům evropské literatury.
Milena však byla daleko víc než „Kafkova Milena“. Po návratu do Prahy roku 1924 se stala výraznou novinářkou první republiky. Psala fejetony, reportáže, vedla ženské rubriky a její texty byly ceněné pro cit, přesnost i odvahu. V literárních kruzích se pohybovala po boku Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky.
Novinářka, která viděla věci takové, jaké jsou
Roku 1927 se provdala za architekta Jaromíra Krejcara a narodila se jim dcera Jana. Milena se zároveň dostala do prostředí levicové avantgardy, které ji na čas přivedlo až do komunistické strany. Když však poznala realitu stalinských procesů, neváhala – roku 1936 z KSČ vystoupila. Odmítala slepou víru v ideologii a psala o lidech, ne o dogmatech.
V roce 1938 přijala nabídku Ferdinanda Peroutky a stala se redaktorkou prestižního týdeníku Přítomnost. Její politické reportáže patřily k tomu nejlepšímu, co česká žurnalistika tehdy nabízela.
Plamen v temnotě
15. března 1939 vjíždějí do Prahy nacistické jednotky. Milena Jesenská okamžitě pomáhá ohroženým lidem – ukrývá je ve svém bytě, opatřuje falešné doklady, organizuje útěky přes hranice. Varuje své židovské přátele, aby odešli, dokud je čas. Pomáhá i českým důstojníkům a pilotům prchnout na Západ.
Její odvaha je tichá, pevná, neokázalá. Odmítá myslet na vlastní bezpečí. Až do chvíle, kdy si pro ni 11. listopadu 1939 přijde gestapo. Zatýkají ji za velezradu a protinacistickou činnost. Po věznicích v Praze a Drážďanech následuje Ravensbrück – ženský koncentrační tábor, kde se Milena stává ošetřovatelkou nemocných vězeňkyň.
Ravensbrück: místo, kde se lámaly osudy
V lágru se setkává s německou vězeňkyní Margarete Buber‑Neumannovou, která prošla i stalinským gulagem. Milena jako jedna z mála věří jejím svědectvím o sovětských táborech. Společně plánují knihu, která měla odhalit hrůzy obou totalit. Osud jim to nedovolí.
Vysílená hladem, zimou a nemocemi Milena Jesenská umírá v květnu 1944 na selhání ledvin. Je jí nedožitých 48 let.
Odkaz, který nezmizel
Po válce vyšly Kafkovy Dopisy Mileně a svět ji poznal jako ženu, která dokázala porozumět jednomu z největších spisovatelů 20. století. Teprve později se začalo mluvit i o jejím vlastním díle – o novinářce, která psala pravdu, a o ženě, která zachránila desítky životů.
Roku 1995 jí památník Jad Vašem udělil titul Spravedlivá mezi národy. A Margarete Buber‑Neumann jí věnovala portrét statečné, čestné a jasnozřivé ženy. Právě tak Milena Jesenská žila – a právě tak i zemřela.
