Nový český film Pohani vznikl podle hry ukrajinské autorky, která zahynula při teroristickém útoku
Film Pohani, který bude mít premiéru 13. října, vznikl na motivy stejnojmenné divadelní hry Hanny Jablonské. Byla to mladá dramatička narozená na Ukrajině, která zahynula při sebevražedném atentátu na moskevském letišti Domodědovo.
Černobílý film začíná scénou, kdy se dramatička stala v roce 2011 obětí teroristického útoku na moskevském letišti. Nebylo jí ještě ani 30 let. Do ruské metropole si přiletěla pro cenu za scénář filmové adaptace. Je známá také jako Anna Jablonská, ačkoli se ve skutečnosti jmenovala Anna Mašutina.
Režisérkou nového českého filmu je Olga Dabrowská.
"Vzhledem k tomu, že zemřela ve věku 29 let, byla nesmírně plodnou a známou spisovatelkou. Napsala 22 divadelních her, které se hrály v mnoha zemích: ve Spojených státech, ve Francii, ve Velké Británii, ve východní Evropě. U nás se Pohané hráli v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Slovensku v Národním divadle v Bratislavě. Byla moderním hlasem současného evropského divadla."
Do rodiny přijíždí fanaticky pobožná babička
Převážná část filmu vychází z její divadelní hry. Do neurotické, rozhádané a bezbožně žijící rodiny přijede fanaticky pobožná babička Natálie. Se svým neomylným náboženským přesvědčením naruší veškeré rodinné struktury a všechny členy rodiny začne nabádat k víře. Podaří se jí pozměnit syna, snachu i souseda. Ale u dospívající vnučky Kristýny, která se děsí toho, že vidí na svých rodičích narůstající babiččin vliv, tvrdě narazí.
Čím byla Jablonská podle Olgy Dabrowské jako spisovatelka výjimečná?
"Má pronikavý vhled do lidské duše. Ve většině divadelních her jde o demaskování negativních vlastností. Všechno navenek vypadá hezky, ale když pak sloupneme cibuli, najdeme špínu, zkázu a zlo. V její práci je to však přesně naopak. Ona skutečně věří v lidi, věří v dobro."
V Oděse se natáčelo jen jeden den
Film se natáčel hlavně v Česku, ale některé scény se natáčely i jinde - a štáb strávil nějaký čas i na Ukrajině.
"Scény, které se odehrávaly v Oděse, jsme natáčeli v Česku, Německu a Bulharsku. Na Ukrajině jsme pak natáčeli i další scény, abychom zachytili charakteristické prvky Oděsy, jako je Oděská opera nebo Oděské schody. Byl to ale jen jeden malý natáčecí den. A samozřejmě jsme se také vydali k hrobu Hanny Jablonské - to je závěrečný záběr našeho filmu."
Film podle režisérky Dabrowské zachovává divadelní prvky. Svou roli hraje i nízkorozpočtový charakter projektu a rozhodnutí natáčet černobíle.
"V České republice se na podobné artové filmy moc peněz neposkytuje a náš rozpočet byl omezený. Kdybychom měli hodně peněz, mohli jsme natáčet v Africe, protože tam je africký motiv. Mohli jsme natáčet přímo na Ukrajině, s ukrajinským štábem. To jsme si nemohli dovolit, ale přesto si myslím, že přístup 'filmového divadla' funguje, částečně i proto, že je to černobílé."
Olga Dabrowská divadelní hru upravila tak, že se jeho děj prolíná se skutečným tragickým osudem Jablonské. Ta byla také originální básnířkou. Soubor básní vydal její otec ve sbírce nazvané Cesta lásky. Dabrowská z ní vybrala tři básně a nechala je do filmu zhudebnit.
