O hiphopovém oldschoolu v románu pro mládež

Jaromír Konečný, foto: ČTK

V repríze dnešní knižní rubriky bereme do ruky knížku Hip hop a smuteční marš. Kdo si ji koupil na knižním veletrhu Svět knihy v Praze v loňském roce, mohl si užít i osobní setkání s autorem Jaromírem Konečným. Jméno tohoto rodilého Pražana není zatím v Čechách příliš známé. V roce 1982 emigroval do Spolkové republiky Německo a kromě občasných vystoupení tu jeho dílo zatím nebylo v tištěné podobě k dispozici. Nyní ale dva romány vycházejí v českém překladu.

Přílohové CD z knihy Hip hop a smuteční marš nabízí mladému čtenáři ukázky ze současného rapu. Uvádí ho do atmosféry, ve které by se mohl odehrát příběh Bejba, kdyby nebyl Němec, ale Čech, a kdyby jeho spolužáky v 10 třídě nebyl MC Kanak, teplouš Apfelhaller, krásná Češka Hana a Číňanka Li Na, ale mládež z některé pražské základní školy. Na obálce stojí: Tato kniha škodí zdraví! Držte ji z dosahu dětí, citlivých povah a rodičů. Zvyšuje krevní tlak, způsobuje migrény a předčasné vypadávání vlasů. Zvláštní kontraindikace: školním inspektorům nedoporučujeme četbu ani v malých dávkách, časté jsou nežádoucí účinky, závratě a hučení v uších! Kniha neškodí raperům, co svedou breakovat a vyznávají hip hop jako životní styl, všem sprejerům a writerům, protože hip hop bere věci, jak doopravdy jsou! Mládeži do 15 let nepřístupno!

Jaromír Konečný při 'slam poetry' na festivalu poezie Slova bez hranic v Olomouci, foto: ČTK
Jaromír Konečný pochází z Prahy, kde se narodil v roce 1956. Od technických profesí se po emigraci do Německa přeorientoval na literaturu a z nedostatku publikačních příležitostí začal své texty zveřejňovat na jevišti. Jeho bohatá životní zkušenost technika, lodníka říční dopravy, vysokoškolského pedagoga a teoretického chemika se zúročuje před diváky v intenzivním projevu a přináší odezvu. Více než 60krát se stal vítězem Poetry Slamů, z toho třikrát byl vicemistrem národního kola. V Německu má Jaromír Konečný na kontě čtyři povídkové knihy, tři romány, dvě oficiální literární ceny. Letos se jeho dílo dostává k českým čtenářům. Autobiografická Moravská rapsodie vyšla v Nakladatelství Labyrint a Albatros vydal jeho hiphopový román pro mládež Hip a hop a smuteční marš.

Jaromíra Konečného se ptám, zda se považuje spíš za spisovatele nebo performera.

"Já pocházím z jevištní literatury, z performance, protože jsem na začátku 90. let neměl v německu šanci vydávat knížky, nebo jenom u malých undergroundových vydavatelství, a kvůli tomu jsem zůstal u publika. A samozřejmě člověk by byl nejradši, kdyby fungovalo oboje. kdybych vydával knížky a potom, ne tak často jako musím dnes, ale tak dvakrát za týden nějaké vystoupení."

Jaromír Konečný, foto: autor
Takže se to doplňuje. A vzniká literatura z jevištního vystoupení nebo jevištní vystoupení z napsaného textu?

"To druhé. Já to dělám tak, že vždycky napíšu nějakou verzi k otištění a potom pro výstup na jevišti ten text ještě měním, hlavně krátím, protože když člověk něco provádí na jevišti, tak to musí okamžitě působit. Tam nemůžou být žádné abstraktní věci, kde lidi musí půl minuty přemýšlet, protože v tom momentě, kdy přemýšlí, je už performance dál a divák se nemůže koncentrovat."

Po kolika letech v Německu jste nabyl přesvědčení, že můžete na jeviště?

"Když jsem přišel do Německa ve dvaaosmdesátém, myslel jsem, že jsem ztratil jazyk, a přestal jsem úplně psát. Já jsem v Čechách psal, ale nepublikoval jsem to, protože jsme byli v takovém tom undergroundu. Osm let jsem pak vůbec nepsal, ale když přišla Sametová revoluce, tak jsem nějak dostal nostalgické pocity a zkusil jsem zase psát, nejdřív česky, ale když jsem viděl, že to nikomu nemůžu přečíst, protože moje žena je Polka, tak jsem začal psát německy. A dost rychle to bylo zveřejněno, časopisecky, a pak jsem se dostal do takové subkultury, která se jmenovala Social Beat, kde mě přijali jako autora povídek, který měl celkem úspěch na jevišti, a potom přišly ty Slamy. A tam jsem měl dost velký úspěch."

Jaromír Konečný, foto: autor
Měl jste před odchodem do emigrace nějaké zkušenosti s divadlem?

Vůbec ne. A to se mě ptají i v německu, jak jsem k tomu přišel, odkud mám tu mimiku, a všechno, ale člověk se učí tím vystupováním. Po dvaceti letech člověk ví, co působí, co nepůsobí. A druhá věc je, že já hodně odkoukávám od profesionálů. kde jsem se strašně moc naučil v mimice, to jsou filmy s Laurelem a Hardym nebo chaplinovky. Tam člověk odkouká mimiku a vidí, jak skutečně malá gesta, jak silně působí."

Takže jste díky literatuře a Slam Poetry objevil svůj herecký talent?

"Já v poslední době považuji jevištní literaturu za zvláštní umění, něco mezi literaturou a divadlem."

Jsou autoři, kteří sednou za stolek, nahrbí se k mikrofonu a tři čtvrtě hodiny tam obracejí stránky. Ale tohle je něco úplně jiného. Je to psychicky náročné?

Jaromír Konečný vystoupil na literárním kabaretu v Olomouci v roce 2004, foto: ČTK
"Pro mě je to velmi náročné a když jsem dělal na NHKG, Nových hutích Klementa Gottwalda u pecí, tak jsem se po osmi hodinách šichty necítil tak hotovej jako po dvouhodinovém výstupu. Skutečně se člověk musí na každé písmenko koncentrovat. Při přednášení nějaké povídky vidím, jak jsem ještě na začátku nervózní, jak nemám v sobě ještě ten adrenalin, jak nereaguju dobře na publikum, tak jdou pohyby rukou na mimika vždycky trochu proti textu. A najednou v těch nejlepších okamžicích člověk najednou dostane takový ten flow a najednou každý pohyb ruky pasuje k tomu písmenu, k tomu slovu a k tomu, co chci vyjádřit. A najednou mám pocit, i když nevěřím na magii, najednou mám takový skoro transcendentní pocit. Že člověk skutečně je v jednotě s Universem, s publikem, sám se sebou. A to je nádherný pocit."

Vystupujete i tady česky?

"Je toho čím dál tím víc, protože tu vyšly ty dva romány, Moravská rapsodie a Hip hop a smuteční marš. Ale my jsme i dřív dělali česko německé Poetry Slamy, třeba v Ústí, v Olomouci, v Praze v Lucerna Music Baru před pěti lety. A je zajímavé, že když člověk pozve performační básníky z Německa, tak i když neumějí slovo česky, tak zaujmou ty lidi tady, kteří neumějí německy. Takže to má nějaký internacionální charakter."