Občanské iniciativy jako volání po přímé volbě prezidenta
Volba prezidenta vyvolává zájem veřejnosti. Vznikly dokonce dvě občanské iniciativy, které podporují každá jednoho prezidentského kandidáta: Volím Klause a Ano pro Švejnara. Má toto chování veřejnosti nějaký racionální základ, když prezidenta podle české Ústavy nevolí lid ale zákonodárci parlamentu?
"Aktivita občanů není na škodu a proto jsme založili toto sdružení a udělali webové stránky, na které se mohou občané přihlásit, a je tam dopis, pod který s podepíšou. Ten dopis je samozřejmě na podporu pana prezidenta Klause. tento dopis se odešle senátorům a poslancům za jejich volební kraj."
Iniciativa Ano pro Švejnara vznikla z popudu několika vysokoškolských studentů a přizvala knižního nakladatele a politologa Alexandra Tomského. Objevila se pouhých 5 dní před první volbou hlavy státu. Jaké cíle si klade?
"Nám přišlo nejvhodnější vytvořit internetovou stránku, kde by bylo diskusní fórum, různé zajímavé články, odkazy a petice, kterou občané můžou e-mailem poslat svým politickým představitelům..."říká jeden z iniciátorů Ano pro Švejnara Lukáš Sedláček.
Mají smysl podobné akce, navíc jen pár dnů před volbou?
"Je to důležité, protože to je diskuse - a demokracie je, jak víme, diskuse - o tom, jaký má být prezident, jakou má být osobností,"říká Alexandr Tomský z iniciativy Ano pro Švejnara.
Přestože sdružení se diametrálně rozcházejí v názoru na obsazení prezidentského postu, společný je jim postup, který zvolila.
Socioložka Jiřina Šiklová hodnotí tyto občanské angažovanosti dvojznačně.
"Já se domnívám, že když vznikají takové iniciativy, že je to dobře. Ale má to i svůj zápor. Dobře je to proto, že to znamená, že lidi mají zase zájem o politiku, že nechtějí, aby se zase jednalo úplně bez nich. To je na tom určitě pozitivní. Negativní je, že je to výraz nedůvěry politikům, které jsme si zvolili."
Podle Pavla Šporcla není zasílání dopisů politikům projevem nedůvěry:
"Já si myslím, že to není nedůvěra, že je to pouze snaha o to, aby senátoři a poslanci skutečně slyšeli hlas lidu a hlas svých voličů."
Lukáš Sedláček pak vidí v takovém postupu demokratické právo voliče vytvářet nátlak. Podle Alexandra Tomského český politický systém a konkrétně nepřímá volba prezidenta neumožňují vstup nových osobností do politiky.
"Tato diskuse a tyto veřejné projevy ukazují, že volba prezidenta z lůna politické reprezentace není ideální, že bychom pravděpodobně měli změnit tento systém."
Přímou volbu by uvítalo také sdružení Volím Klause. Názory politiků s v tomto bodu rozcházejí v závislosti na tom, jak je momentálně ten který typ volby vhodný pro prosazení jejich stranického kandidáta. Jiřina Šiklová připomíná, že Jan Švejnar vnesl do českého prostředí prvky americké přímé volby, zejména v tom, že se jako ve veřejnosti málo známá osobnost snažil představit své názory a komunikovat občany. Vznik obou iniciativ tedy připisuje nepřímo Švejnarovu vlivu:
"Protože se objevil druhý kandidát, který nastolil tento jiný způsob vystupování, začala i iniciativa Volme Klause. Jako reakce na tohle jednání."
