Ochrana obětí nebo cenzura?
Přes nesouhlas Senátu a odpor novinářských či vydavatelských sdružení Poslanecká sněmovna začátkem února znovu schválila zákaz zveřejňování odposlechů. Poté normu pozměňující několik zákonů podepsal i prezident a nová úprava nabyla účinnosti od 1. dubna. Po podrobnějším prostudování výsledku zákonodárné činnosti se mezičasem ukázalo, že změny jsou závažnější, než se zdálo.
Novela původně měla ochránit týrané a zneužívané děti tím, že zakáže zveřejňování jejich identity – jména i tváře. Při projednávání ve sněmovně ale k návrhu přibyl zákaz zveřejňování odposlechů. "My jsme především přesvědčeni, že s takovou věcí, jako jsou odposlechy, by primárně měla pracovat policie České republiky, státní zastupitelství, popřípadě tajné služby, které k tomu mají oprávnění z ústavy," vysvětlil Bohuslav Sobotka - šéf poslanců opoziční sociální demokracie, která se ve své většině vzácně shodla s většinou poslanců vládních stran. Včetně ministra vnitra, občanského demokrata Ivana Langera: "Nikdo nemůže říkat, že jedna svoboda je důležitější, než ta druhá. Tady skutečně musíme také přemýšlet nad tím, nakolik platí ona analogie - krádež je trestným činem a prodej kradeného zboží je také trestným činem. A já věřím, že toto bude vnímáno i jako motivace pro policii, pro státní zastupitelství, aby pracovali lépe, a motivace pro každého, aby v okamžiku, když něco ví, tak aby pomohli trestnou činnost odhalit."
Snaha politiků upoutat pozornost hlavně na problematiku odposlechů je logická: ani novináři nezpochybňují, že jde o vážný zásah do soukromí, regulovaný zákonem, a že by nebylo v pořádku, kdyby se jen pro potěchu publika vynášely na veřejnost hovory kohokoliv o čemkoliv. Mladá fronta Dnes však napsala, že tohle už není klacek na novináře, ale na čtenáře, diváky a posluchače, kterým je zakázáno dozvědět se i to, že si třeba vlivný politik po telefonu domlouvá podivné kšefty s bohatým podnikatelem. Poslanci sice tvrdili, že novinář se vyhne trestu, prokáže-li veřejný zájem, zákon ale soudu tuto možnost nenabízí.
A hrozba pětimilionové pokuty nebo až pěti let vězení navíc hrozí i při zveřejnění identity oběti trestného činu. V konečném důsledku by se tak ani v případě únosu hlavy státu nebo atentátu na člena vlády občan nesměl dozvědět, že k něčemu takovému došlo. Nesmějí to zveřejnit média, nesmí jim to potvrdit žádný mluvčí, nesmí o tom psát ani blogeři či diskutéři na internetu. Výjimku mají orgány činné v trestním řízení, které mohou například rozhodnout, že zveřejnění identity by pomohlo pátrání. A postihu lze předejít i s předchozím písemným souhlasem oběti trestného činu. Zákaz zveřejňování identity je ale podle všeho absolutní u podezřelých a svědků, i když v mnoha ohledech panují nejasnosti a podle různých právníků zákon umožňuje více různých výkladů.
Naproti tomu v českých médiích panuje shoda, že zákon porušuje ústavní právo na svobodu projevu. "Je to dost striktní zákaz a je to určitým způsobem omezení svobody slova," potvrzuje jeden z mála odpůrců zákona ve sněmovně, sociální demokrat František Bublan. Větší zastání ale našla novinářská obec v Senátu, jehož lidovecký místopředseda Petr Pithart už shromáždil dostatek podpisů senátorů pod ústavní stížnost proti kontroverzní normě.
