Od apolitické grotesky k politickému kabaretu
Herec a autor povídek a skečů Miloslav Šimek podlehl v pondělí ráno leukémii. Jeho herecké a autorské začátky i hlavní éra, kdy společně s Jiřím Grossmannem vytvořil jednu ze slavných podob divadla Semafor, se váže k vlně divadel malých scén 60. let. Podrobnosti připravil Vilém Faltýnek.
Šimkův hlavní partner ale v roce 1971 podlehl leukemii. Šimek hledal další spoluhráče a spoluautory, byli jimi v různých dobách Luděk Sobota, Petr Nárožný, Jiří Krampol. V posledním období spolupracoval s moderátorkou Zuzanou Bubílkovou na pořadu S politiky netančím.
"Nikdo z nás nebyl profesionální divadelník ani nikdo neměl ambice být profesionální divadelník. Všichni jsme se chtěli k něčemu vyslovovat. Zní to dneska módně a vznešeně... Všechno to byli strašně slušní hoši. Já jsem nikdy neslyšel od Grossmanna ani Šimka ani od Zuny ani od Uhla jediné sprosté slovo. To byli slušní hoši ze slušných rodin v tom dobrém slova smyslu, kteří se ale rozhodli, že budou vystupovat a vyjadřovat se. Taky kapela, která nás doprovázela... tam Jiří Pechar přivedl zase Jiřího Grossmanna, dalšího slušňáka."
Odtud možná také plynul charakter prvních let společné práce obou komiků. Divadelní historik Josef Herman potvrzuje, že Šimek a Grossmann na začátku nechtěli být satiriky, netoužili kritizovat:
Dvojici Š + G zpočátku o takovou pravdu nešlo, spíš si tak pro sebe a své vrstevníky hráli s věcmi, které jim přišly hovadské, a vymýsleli na život kolem sebe absurdně groteskní povídky. Když však v srpnu 1968 přišli okupanti, pořady Š + G, tehdy hrané hlavně pro stávkující vysokoškoláky, hodně přitvrdily. Z té doby neexistuje otevřenější satira na okupanty a jejich zdejší pomocníky, nežli je ta jejich. O to složitější byla pro pozůstalého Šimka, když mu záhy jeho partner zemřel, normalizace. Šimek byl vždycky sarkastičtější, drsnější nežli spíše lyrický a básnivý Grossmann. A absurdnější, méně hravé byly také Šimkovy pořady v 70. a 80. letech.
Šimek dokázal skvěle slovně smečovat, suše komentovat, několika výstižnými slovy říznout, v jeho projevu byla vždycky přítomna hluboká skepse ať říkal cokoliv. Proto si myslím, že politický kabaret, jediný tak otevřený u nás, který po listopadu provozoval se Zuzanou Bubílkovou, byl docela logickým vyústěním jeho divadelní dráhy. Včetně toho, že mu často chyběl korektiv, že mnohé říkal spíše s ohledem na pointu, než na vystižení pravdy, že své vtipy často opakoval. Miloslav Šimek byl z oněch intelektuiálních klaunů zřejmě nejdrsnější a svým způsobem se řadil někam k drastickým komikům typu Ference Futuristy či Jardy Štercla."
