Od utopenců k Dalimilově kronice

Ochutnávka 'exotických' utopenců a nakládaného hermelínu
0:00
/
0:00

Věřili byste, že existují cizinci, kteří se naučí česky tak dobře, že dokáží číst Dalimilovu kroniku v originále? Takový je třeba Ali, student americké Stanfordovy univerzity původem z Turecka, který letos dorazil na Letní školu slovanských studií do Prahy. A s ním dalších 103 zájemců o češtinu z nejrůznějších zemí světa. Někteří zatím umí jen základy, někteří už ale mluví česky lépe než leckterý Čech.

Spokojení studenti letošního ročníku | Foto: Ruth Fraňková,  Radio Prague International

-          Jsem Běloruska, učila jsem se tam česky na univerzitě a teď jsem lektorkou češtiny na stejné univerzitě. Jmenuji se Polina.

-          Jmenuji se Solomia, jsem z Ukrajiny, česky se učím už 6 let, začala jsem s tím na naší Lvovské národní univerzitě. Dnes jsem učitelka češtiny pro Ukrajince.

-          Jmenuji se Ali, narodil jsem se v Turecku, ale bydlím v Kalifornii a jsem doktorand na Stanfordově univerzitě na katedře slavistiky. Češtinu studuji už dva roky.

Prohlídka Staroměstské radnice | Foto: LŠSS

-          Já jsem Erik, je mi 26 let, narodil jsem se v Česku, už rok se učím česky na univerzitě.

Narodil jste se v Česku, takže jste Čech??

Erik: „Narodil, ale od roku 2005 žiju v Německu a ve škole jsem češtinu nikdy neměl. Takže spisovnou češtinu neumím a chci se ji teď naučit.“

Workshop háčkování | Foto: LŠSS

Když jsem nahlédnul do rozvrhu, uviděl jsem tam mezi běžnou výukou i takové názvy jako Provokatér v betonu, Utopence a hermelíny nebo Háčkování s háčky. Co to může být? Otázka pro paní Hanu Hejlovou, jednu z organizátorek Letní školy.

„Háčkování byl velmi úspěšný workshop, jmenovalo se to Háčkování s háčky a čárkami, což je taková slovní hříčka, kterou pochopí jenom naši nejpokročilejší studenti. Opravdu se učili háčkovat, ale přitom si vyprávěli a rozšiřovali si slovní zásobu. Když jsme zjistili, že přijde 25 studentů, tak jsme museli běžet do obchodu a dokoupit háčky. Provokatér v betonu je o tvorbě Davida Černého. Workshop začal v učebnách a potom studenti vyrazili s lektorkou do terénu a všechno si prohlédli naživo.“

Ale vraťme se k našim studentům.

Ř není nejtěžší

Na přednášce o historii česko-francouzských vztahů | Foto: LŠSS

Hodně Čechů si myslí, že nejtěžší je na češtině hláska „ř“. Jako cizinci, kteří se učí česky, taky si to myslíte?

Solomia: Já myslím, že „ř“ určitě dělá problém, ale není to to nejtěžší. Podle mě je nejtěžší přízvuk. V ukrajinštině je přízvuk pohyblivý, já cítím, že nedokážu zachytit ten správný český rytmus. Zrovna dneska jsme se to tady učili. A ještě slovosled, kam dávat se a si, to jsme skoro nikdy netrefili.

Polina: Ř mi nedělá potíže, protože můj učitel mě to dobře naučil. Ale s rytmickou stránkou češtiny mám problém. Lidé tady mluví opravdu rychle a rytmicky.

Ali: Ř není problém, ale slovosled problém je. Úplně tomu nerozumím, ale i když rozumím, tak nedokážu tak rychle myslet, abych to řekl správně.

Třeba vidové dvojice u sloves jsou taky hodně těžké, ne?

Erik: Jo, je to těžké. Ř není problém, ale gramatika je docela těžká, třeba to se a si. To se ve škole v podstatě nedá naučit, to tady musíte žít.

Tučňák Humboldtův | Foto: Barbora Navrátilová,  Radio Prague International

Máte nějaké oblíbené české slovo nebo pořekadlo?

Polina: Tučňák, to je moc milé slovo.

Erik: Chlebíček.

Ali: Strč prst skrz krk.

Solomia: Kmotře Petře, nepřepepři toho vepře.

Studenti při procházce Prahou | Foto: LŠSS
Autor: Libor Kukal
spustit audio

Související

  • Čeština na vlnách

    Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?