Od vraždy Jana Masaryka uplynulo 60 let

Jan Masaryk

V závěsu za nedávnými oslavami výročí narození zakladatele Československa a prvního prezidenta T. G. Masaryka, následuje neblahé výročí smrti jeho syna, politika a diplomata Jana Masaryka. Přesně před 60. lety, v časných ranních hodinách 10. března bylo tělo tehdejšího ministra zahraničí nalezeno pod okny bytu v Černínském paláci. Poslední vyšetřování z roku 2003 potvrdilo s konečnou platností, že demokratický politik byl v souvislosti s nástupem komunismu zavražděn. Dosavadní poznatky shrnuje VF.

Ani několik pokusů o vyšetření události v minulosti nepřineslo uspokojivou odpověď. Existovaly tři základní hypotézy: že Jan Masaryk zemřel dobrovolnou smrtí. Že byl vyhozen z okna neznámými útočníky, pravděpodobně z NKVD, a nebo že spadl na dvůr paláce nešťastnou náhodou, když před útočníky prchal po okenní římse.

Poslední průzkum z roku 2003 se pro nedostatek přímých důkazů opřel o odborné expertízy soudních znalců z oboru tzv. forenzní biomechaniky a z oboru soudního lékařství. Dospěl k závěru, že pád ministra z okna koupelny bytu nacházejícího se v druhém patře budovy nebyl spontánní ani náhodný. Jeho příčinou bylo brutální násilí, říká vedoucí vyšetřovacího týmu Ilja Pravda:

"Na základě posudků odborníků z těchto odvětví jsem dospěl k závěru, že Jan Masaryk byl zavražděn. Já vím, že se to mnohým pak nelíbilo, hlavně těm, kteří neustále tvrdili, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu, nicméně pro to své přesvědčení nebyli schopni doložit žádné konkrétní skutečnosti, bylo to prostě jejich přesvědčení."

Hypotézu o sebevraždě jako oběti zastával do konce života Masarykův tajemník Antonín Sum:

Antonín Sum, foto: ČTK
"Toto byl jasný protest. A z tohoto protestu - a to byl zřejmě jeho cíl, i když to bylo nesmírně těžké rozhodnutí - vzniklo to, co nám dneska pomáhá: atlantický pakt, přesně řečeno společenství. Protože náš Únor nikoho na Západě podle novin nezajímal. Nikdo si toho nevšiml. Ale smrt Jana Masaryka byla všude ve všech novinách. To jsou obrovské články a všude zcela jasně chápou, že to bylo osobní rozhodnutí, že to byla oběť."

Smrt Jana Masaryka od počátku svou nejasností a překvapivostí vybízela ke spekulacím a domněnkám. Hypotéza sebevraždy byla v rozporu s tím, jak ho lidé znali. Měl rád život, vzpomínali pamětníci. Byl populárním politikem. Uměl se vyjadřovat lidově, s humorem. Oblibu si jistě získal i svými promluvami z Londýna, které během války dodávaly českému obyvatelstvu sebevědomí a odvahu.

Po demisi nekomunistických ministrů Jan Masaryk neodstoupil a překvapivě zůstal i po únoru 1948 v Gotwaldově vládě. Dne 10. března 1948 se měla rekonstruovaná vláda představit parlamentu. Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk v ní ale chyběl.

V roce 2002 odvysílala česká televize dokument, ve kterém někdejší plukovnice NKVD Jelizaveta Paršina označila jako osoby odpovědné za Masarykovu smrt Michaila Bělkina, jednoho ze svých nadřízených, a Michaila Bondarenka. Jak ale připomíná Ilja Pravda, vzhledem k odstupu času už v roce 2003 nebylo možné pachatele trestného činu potvrdit.