Odstrčení kandidáti
Stranické primárky, které proběhly koncem loňského a začátkem letošního roku, určily pořadí na volebních listinách politických stran. Ne všichni kandidáti se s tím ale smířili. Jde o ty, kteří se ocitli na prakticky nevolitelných místech. Chtějí se proto dostat do sněmovny bojem o preferenční hlasy voličů. Jak uvádí Zdeněk Vališ, tyto hlasy by v některých případech mohly lépe vyjádřit vůli voličů.
V ODS se třeba na nevolitelné místo v Praze dostal 33letý Marek Benda, který sedí v poslaneckých lavicích už 12 let. Šušká se, že ho jeho strana v podstatě "odstřelila". Leckomu prý mohly vadit jeho nekonformní názory například na důsledné vypořádání se s komunistickou minulostí. Synovi někdejšího prvního šéfa Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu Václava Bendy se z vrcholné politiky odejít nechce. Hodlá se proto náležitě zviditelnit ve volební kampani ODS. Jeho spolustraníci mu ale poněkud zlomyslně připomínají, že v Praze by musel nastřádat asi 22 tisíc preferenčních hlasů, což je prý nesmysl.
Naproti tomu jiný známý poslanec ODS Jiří Payne, který rovněž ve stranických primárkách neuspěl, boj o preferenční hlasy předem vzdal. Neméně překvapivý výsledek přinesly sociálnědemokratické primárky v kraji Vysočina. Na prakticky nevolitelném místě se ocitl jeden z nejagilnějších poslanců profesor Zdeněk Jičínský, všeobecně uznávaný ústavněprávní expert. Lídrem sociálních demokratů na Vysočině se stal ministr obrany Jaroslav Tvrdík, nová mediální hvězda. Ten přitom do strany vstoupil teprve před několika měsíci. Před Jičínského se dostali i dva zcela bezbarví místní funkcionáři a také hodně nepopulární ministr dopravy Jaromír Schling. Takové odstrčení Jičínského patřičně pobouřilo a sociálnědemokratický nestor se rozhodl apelovat na voliče individuální kampaní. To zase naštvalo mladého Tvrdíka, který vojensky nesmlouvavě vyhlásil, že ten, kdo povede individuální kampaň, nemá ve straně co dělat, protože ji poškozuje jako celek. Problémy s kandidátskými listinami má samozřejmě i koalice, ale především zásluhou lidovců se vše děje tišeji a nenápadněji než v jiných stranách.
Přeskočit preferencemi stranické favority je možné a v minulosti se to už stalo. Revoltujícím kandidátům navíc trochu nahrává nový volební zákon, který snížil hranici preferenčních hlasů z celkově dosažených v kraji z deseti na sedm procent. Je zřejmé, že v kraji s méně voliči, kde navíc strana nedosahuje mimořádných výsledků, mohou preferenční hlasy sehrát svou roli. V tom má Jičínský oproti Bendovi jistou výhodu. Příběh obou poslanců ale zároveň ukazuje na stinnou stránku systému stranických primárek. Při tomto výběru převládají často úzce skupinové zájmy a osobní konexe. Na přední místa se tak mohou dostat lidé, které voliči vůbec neznají, lidé, kteří neskýtají žádné záruky, že budou pro sněmovnu a samotnou stranu přínosem. Do sněmovny je vynese pouze stranická příslušnost. A jak se ukázalo v řadě případů v minulých volbách, tito lidé pak v zákonodárném sboru představují většinou jen mrtvé duše, o kterých ostatní někdy ani nevědí, ke které straně vlastně patří.
