Ohrožuje nás neofašismus?

Bývalý český prezident Václav Havel v nedělním diskusním pořadu České televize vyjádřil obavy z toho, že nejen u nás, ale i v okolním postkomunistickém světě hrozí nový úkaz neofašismu, kryptofašismu, plíživého fašismu. Může mít tato obava reálný základ? Tuto otázku jsem položil komentátorce Petrušce Šustrové:

Václav Havel v pořadu ČT, foto: ČTK

"Tato obava nepochybně má reálný základ. Když se podíváme na srazy neofašistů v bývalé NDR, když se podíváme na krajní křídla nacionalizujících živlů, tak to samozřejmě nebezpečí je. Já si tedy nemyslím, že by to bylo nebezpečí nové. Úsilí o nějaký typ 'silné ruky', diktatury bude vždy převládat v části nejnižších vrstev, u lidí, kteří si život neumějí představit jinak než jako život, který někdo řídí, kde jim někdo nařizuje, co se smí, a co se nesmí, a kde někdo dá výraz jejich nechuti ke každé 'jinakosti', jak se tak zvláštně říká, protože to plyne z jejich pocitu poníženosti, z jejich pocitu podřadnosti. To je prostě jev, kterému se nelze vyhnout. A je na demokratických státech a demokratických společnostech, jak se s tím umějí vyrovnat."

Podle Václava Havla naši politici někdy i bezděky přispívají svými výroky k vytváření příznivé atmosféry pro takovéto nálady. Mimo jiné uvedl příklad internačního tábora pro Rómy v Letech u Písku, o němž se někteří vyjádřili, že nebyl tak úplně koncentrační a špatný, jako jiné, cizí. Je i to podle Vás cestička vedoucí k rašení neofašismu?

"To jsou věci, v nichž politici do velké míry udávají tón. Jde samozřejmě o vyjádření Václava Klause. Myslím si, že každý politik včetně českého prezidenta by si na takové výroky měl dát pozor. Kategorizace koncentračních táborů je věc, která patří spíše do odborné literatury než do veřejného projevu. Jestliže v tom táboře čeští četníci hlídali české Rómy, jestliže tam bujel tyfus, jestliže tam lidé umírali, lidé vytržení z domova nebo ze svého běžného života, tak je to samozřejmě strašná věc. A snižovat to tím, že to nebyl vyhlazovací tábor, že to nebyl tak úplně koncentrační tábor, je naprosto nemístné. To nelze než souhlasit s Václavem Havlem."

V případě brutálního zadržení Kateřiny Jacques, zaměstnankyně Úřadu vlády, během prvomájového protestu anarchistů proti akci nacionalistů se ne poprvé hovoří o tom, že policie je shovívavější k těm posledně jmenovaným. Pokud tomu tak skutečně je, není to varující jev?

"Nepochybně tomu tak skutečně je, protože dokonce, jak se ukázalo, tak ten pochod neofašistů nebo skinů byl inzerován pod falešnou záminkou. Oni žádali o pochod na podporu snad pracujících dělníků a mládeže nebo něčeho podobného, prostě neřekli své pravé úmysly, to znamená, že úřady oklamali. Myslím si, že organizátoři by za to měli být pohnáni k zodpovědnosti. A pokud jde o policejní sklony, tak jestliže policie chrání tento pochod neofašistů a jeho odpůrce bije způsobem, jaký jsme všichni viděli v televizi, tak je to strašná věc. Je jasné a srozumitelné, že policie ze své podstaty má náklonnost k udržování důslednějšího pořádku než by se nám třeba líbilo, ale policie má mít schopné a dobré řízení, a především psychopati, jako ten člověk, který zmlátil paní Jacques, prostě nemají v řadách policie co dělat! Zvlášť, když, jak jsme se opět dozvěděli, to nebyl první případ. Já si myslím, že paradoxně to bylo vlastně štěstí, že šlo o tak známou a nebojácnou osobu, která se brání a dovolává spravedlnosti a potrestání viníka, respektive viníků, protože přihlížet, jak policista z úřední moci mlátí bezbrannou ženu, to přece nemohou normální lidé! Ti další policisté prostě nejsou v pořádku! Doufám tedy, že se v tom trochu udělá jasno. Obávám se ale, že jen v tomto jediném případě, že jinak policejní brutalita, pokud směřuje proti lidem neznámým nebo dokonce proti lidem ve společnosti nepříliš ctěným, jako jsou technaři, zůstane na stejné úrovni. Řada organizací na to upozorňuje už dlouhá léta, stejně jako ti postižení, ale zřejmě bylo potřeba, aby to potkalo někoho veřejně známého, aby politikům, kteří o policii rozhodují, došlo, že něco není v pořádku."

Každá předvolební kampaň je příležitostí k nejrůznějším masovým mítinkům, na nichž se někteří řečníci pohybují na hraně přijatelnosti ve snaze získat pro svůj tým voliče. Nemohou být i tyto projevy podhoubím nacionálních tendencí nebo plíživého fašismu?

František Straka

"Pokud jde o nacionalismus v jeho velmi negativní poloze, to znamená v odporu vůči jiným, tak to jsme zažili v minulé volební kampani hojně, kdy nás politici ubezpečovali, že nás chrání před neexistujícím nebezpečím. Samozřejmě když někomu slibuji, že nastolím pořádek a odstraním negativní jevy, tam mu vždycky slibuji, že budu represivnější, protože když něco odstraňujeme, i když je to negativní, tak pochopitelně jde o represi. No ale my jsme viděli toho nešťastného kandidáta lidovců, fotbalového trenéra Straku, který pak odstoupil, jak samozřejmě zcela naivně a zajisté bez úmyslu šířit rasismus říkal, že je potřeba a on se postará o to, aby se eliminovaly různé negativní živly, jako jsou Vietnamci. O čem to svědčí? No o tom, že ve společnosti skutečně takové nálady jsou, ten člověk si to samozřejmě nevycucal z prstu, a o tom, že ta politická scéna je tak strašně nekultivovaná, že ten nešťastník zjevně vůbec nevěděl, že svou stranu tím poškozuje, sebe tím poškozuje a stává se nepřijatelným jako politik. Že vlastně jedná sám proti sobě. A já si myslím, že zejména tam, kde nejde o centrální média, tam, kde jde o skutečná setkání s občany, že to zdaleka nebylo ojedinělé, že ten pan Straka měl jenom smůlu, že to řekl do televize. Ale myslím si, že to není vůbec nic tak neběžného, zvláště tam, kde se lidé setkávají s jinými etniky, která nejsou dobře vnímána. Když se má někde zřídit uprchlický tábor, vždycky protestují celé vesnice, celá městečka, starostové velmi často se k těm protestům připojují. Přitom jde o lidi, kteří jsou jen jiní než my a kteří jsou prostě velmi nešťastní. Vietnamské krámky, vietnamská tržiště jsou na mnoha místech, Rómové velmi často bohužel žijí v koncentracích, kde se jejich sociální a další problémy násobí. No a tam všude je politik sváděn k tomu, aby lidem nabídl, že ty problematické odstraní, vyřadí. K politické kultuře a k základní výbavě člověka, který se chce účastnit veřejného života činně, právě ale patří, že takové projevy si musí zakázat."

Existuje vůbec nějaká měřitelná hranice, kterou nelze překročit, pokud chceme zabránit bezbřehému bobtnání nacionalismu či dokonce neofašismu?

"Samozřejmě existuje trestní zákon, ale podle mého názoru není aplikován důsledně, je aplikován velmi různě. Myslím si, že ta hranice tkví v tom uvědomit si, že nejsme o nic lepší než někdo jiný, a že každý národ, každá společnost má své jedince vynikající a své jedince politováníhodné. A hlavně to všechno neměřit jedním metrem, uvědomit si, že různí lidé mají různé problémy, že dokud je nepochopíme, tak s těmi lidmi těžko můžeme žít. A zároveň samozřejmě neskrývat to, co se skutečně děje. Neskrývat ani vysokou kriminalitu v řadách některých částí obyvatelstva, ale ani to, že jiné části obyvatelstva reagují nenávistně, že se nezachází rovně s dětmi a tak dále."