Olšanské hřbitovy jsou největší pražskou nekropolí
Na ploše 50 hektarů se nachází zhruba 25 000 hrobek, téměř 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí a dvě louky rozptylu. Odhaduje se, že na Olšanech leží asi dva miliony zesnulých.
Na začátku olšanských hřbitovů byla morová rána roku 1680. Mor, který tehdy po novém roce zachvátil většinu Čech trval až do listopadu. Jenom v Praze zemřelo na smrtící nákazu deset tisíc lidí. Tehdy to byl každý osmý obyvatel hlavního města.
Byl to nejhorší mor, který postihl Prahu po staletích. Příčinu morové rány lidé spatřovali ve dvou kometách, které dlouze zářily na obloze a protínaly se svými ohony. Pro tehdejší dobu byl příznačný i druhý výklad. Že židé, kteří se směli koupat v pražských veřejných lázních svými těly vodu nakazili. Taková voda, ve které se vykoupali, nebyla prý souvěrcům škodlivá, zato však měla otrávit každého křesťana. Lidé se proti moru dvakrát do týdne modlili na bohoslužbách, čímž se nákaza ještě prudčeji šířila.
Ale město přistoupilo i k řadě účinných opatření. Domy zasažené morem označilo bílými kříži, zakázalo veřejné pohřby, mrtvoly musely být pochované v zabedněných rakvích. Z morových domů se nesmělo vycházet, jídlo se k nim nosilo před vrata. Důležitým opatřením bylo i založení morového hřbitova daleko za městem u Olšanského dvora, nedaleko pražského popraviště za Horskou branou. Novoměstská obec tam koupila rozsáhlý sad, který nechala vysvětit na hřbitov a začalo se tam pohřbívat. Olšanské hřbitovy dlouho zůstaly jenom morovým pohřebištěm. Obecním pražským hřbitovem se staly až po roce 1786, kdy bylo císařským nařízením zakázáno pohřbívat na hřbitovech uvnitř měst. Praha tak začala své zesnulé ukládat na Olšanech.
Příběhy slavných olšanských hrobů
Karel Havlíček Borovský, kterému patří na Olšanech hrob č. II/10/68 zemřel 29. července 1856 v Praze. Pohřben byl první srpnový den téhož roku. Nejprve byla na hrobě jednoduchá deska s prostým nápisem „Karel Havlíček a jeho choť Julie“. Dlouho se tradovalo, že Božena Němcová položila na jeho hrob trnový věnec jako symbol mučedníka. Literární vědec Vladimír Macura to považoval za legendu. Jak zjistil z dobových dokumentů Němcová pro hrob objednala korunu z listů bobkové višně a půlvěnec na čelo z vavřínu. Pohřbu se zúčastnilo velké množství vlastenců včetně Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra, Václava Hanky nebo Karla Jaromíra Erbena. Manžel Boženy Němcové Josef Němec byl jako pořadatel památeční akce odsouzen k osmi dnům vězení.
Současný pomník byl vybudován mnohem později, v roce 1870 podle návrhu významného českého architekta Josefa Zítka. Medailonek s profilem národního buditele Karla Havlíčka je od sochaře Bohuslava Schnircha. Hrob otce české žurnalistiky na pražských Olšanských hřbitovech zdobí od jara 2015 digitální destička s QR kódem. V České republice se tak vůbec poprvé s pomocí chytrého telefonu mohli návštěvníci hřbitova propojit s internetovými stránkami Karla Havlíčka Borovského. A ještě jednou větou k tomuto slavnému hrobu. Jeho adoptivním majitelem, který hradí veškerou péči o něj, je město Havlíčkův Brod.
Karel Jaromír Erben (hrob č. IV odd. 05 m. 37) historik, spisovatel a básník zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě. Původně byl pohřben na Malostranském hřbitově na Smíchově. V průběhu let se menší hřbitov ocitl uprostřed nové zástavby a smíchovští si na jeho nevhodné umístění stěžovali. V roce 1884 se tam konal poslední pohřeb a místo začalo chátrat. V roce 1908 byly ostatky manželů Erbenových přeneseny na Olšanské hřbitovy do rodinného hrobu jeho zetě Antonína Rezka. Tento hrob byl v posledních letech ve špatném stavu. Když před několika lety vyhlásila Správa pražských hřbitovů projekt adopce významných hrobů, zařadila do něj i chátrající hrob s ostatky básníka. Hrob si k „adopci“ vybralo Erbenovo rodiště Miletín. A jeho rodáci zaplatili úplnou rekonstrukci hrobu.
Jednoduché až strohé, ale působivé jsou náhrobky Voskovce a Wericha. Jan Werich zemřel 31. října 1980. Voskovec ho přežil jen o osm měsíců. Zemřel 1. července 1981 na svém ranči v Kalifornii. V červnu 1990 byla urna s popelem Jiřího Voskovce uložena do společného hrobu s Janem Werichem na pražských Olšanech; splnilo se tak Voskovcovo poslední přání. Místo posledního odpočinku zakladatelů legendárního Osvobozeného divadla připomínaly dlouhá léta jenom provizorní desky. Po celou dobu usilovali pražští herci, hlavně Jaroslava Adamová, Stella Zázvorková a Miroslav Horníček, aby byl konečně postaven důstojný náhrobek. To se podařilo až v roce 2003. Jeho autorem je akademický sochař Vladimír Preclík, který před mnoha lety vytvářel Werichovu bustu. A při těch sezeních mu Werich jednou řekl: „Když už by mně někdo měl udělat náhrobek, tak byste to měl být vy.“ Až po letech se jeho slova naplnila.
Na smuteční rozloučení v Praze i na pohřeb Ivana Hlinky v Litvínově přišla v srpnu 2004 doslova procesí truchlících lidí. Vdova Liběna Hlinková pak muži zřídila skromný pomníček na zahradě jejich domu na kraji Litvínova, kde spolu žili, aby byli pořád nablízku. Hodně lidí ji za to kritizovalo a řešila to i média. Nakonec, když se paní Liběna se ztrátou manžela pomalu vyrovnávala, začala pro slavného hokejistu a trenéra zlatých hochů z Nagana hledat nějaké opravdu důstojné místo. Nakonec se to podařilo právě na Olšanech, ale snadné prý to nebylo. Když na hřbitov vstoupíte vchodem od stanice metra Želivského, po chvíli k hrobu Ivana Hlinky dojdete. Na náhrobním kameni je zvěčněn i jeho podpis.
Olšanské génius loci
Podobných, často pohnutých osudů najdeme na Olšanských hřbitovech stovky. Včetně místa posledního odpočinku Jana Palacha. Bronzový náhrobek s ležícím reliéfem lidského těla vytvořil Olbram Zoubek. Sochař, který sejmul Palachovu posmrtnou masku, byl i autorem původního náhrobku. V normalizačním roce 1970 hřbitovní správa nařídila jeho odstranění, údajně proto, že je zhotoven v rozporu s předloženou dokumentací. Olbram Zoubek vzpomínal, že s tetou Jana Palacha žádali o zrušení tohoto nesmyslného rozhodnutí a zachování náhrobku kdekoho, i tehdejšího prezidenta republiky Ludvíka Svobodu. Marně, náhrobek byl roztaven.
V roce 2019 byl hrob Jana Palacha vyhlášen národní kulturní památkou.
V době dušičkové tento hrob nepřehlédnete, jak září světlem se stovek svící. I to patří ke géniu loci našich největších hřbitovů.
Adopce hrobů na Olšanských hřbitovech
Jde o uzavření smlouvy o nájmu náhrobku na dobu nejméně deset let. Nájemce se zavazuje, že bude o náhrobek řádně pečovat, zajistí jeho opravu a údržbu po celou dobu nájmu. V rámci Projektu adopce významných hrobů, který funguje od roku 2013, si zájemci osvojili už stovky hrobů, které chátraly. Ani významné hroby nejsou chráněny žádným zákonem. Hrobové místo bez platné nájemní smlouvy si může kdokoliv pronajmout a dát tam jiný náhrobek. Adopce je tedy cesta, jak ochránit hroby osobností české historie.
Zájemci si osvojují výhradně náhrobek. Nelze tedy do chátrajícího hrobu pohřbívat. Majitelem hrobu zůstává i po dobu adopce hlavní město.
Související
-
Příběhy pražských hřbitovů
Seriál vás zavede do fascinujícího světa pohřební architektury a historických osobností. Jak se hřbitovy měnily v čase a proč dnes přitahují zájem nejen pozůstalých?
-
Moderní paláce v Praze
Vydejte se s námi na procházku za zajímavými stavbami, které dotvářejí jedinečnou tvář české metropole.
-
Pražské zahrady
Nádherné výhledy na Prahu, tryskající fontány, okrasné záhony. Zeleň i klid v ruchu velkoměsta. Navštivte s námi nejkrásnější zahrady a parky v Praze!
