Olympiáda v Aténách a možná i v Praze...

Minulou neděli skončily v Aténách 28. Letní olympijské hry. O vystoupení českých sportovců, ale i o olympijských ambicích Prahy je dnešní rubrika Česko v komentáři. S publicistou Petrem Hartmanem o tom hovoří Josef Kubeczka.

Jedná zlatá, tři stříbrné a čtyři bronzové medaile - to je žeň českých sportovců na 28. Letních olympijských hrách v Aténách, tedy stejně, jako před čtyřmi lety v Sydney, akorát o jednu zlatou méně. Je to úspěch, či ústup ze slávy?

"Podle strohých čísel a výčtu medailí samozřejmě ústup ze slávy, protože je to jeden z nejhorších výsledků za poslední desetiletí, ale pochopitelně takto jednoznačně to tvrdit nelze. I medaile mají různou cenu, různou cenu mají i čtvrtá a pátá místa, protože když je někdo ve velmi tvrdé konkurenci čtvrtý nebo pátý nejlepší na světě, tak to také něco znamená. Já si myslím, že na silná slova je příliš brzo a chtělo by to daleko hlubší analýzu. Ať už z hlediska perspektivy těch závodníků, z hlediska jejich přístupu k tréninku, ke sportu, z hlediska vynaložených nákladů i z hlediska toho, jaká konkurence v té které disciplíně je, protože někdy není problém získat medaili ve sportu, který provozuje pár tisícovek lidí na světě, a něco jiného je prosadit se ve sportu, kde ta konkurence je obrovská."

Letošní olympijské hry poznamenala řada dopingových afér, v nichž však naštěstí nefigurovali čeští sportovci. Dá se z toho odvodit, že náš vrcholový sport je opravdu tak čistý?

"Teoreticky ano, ale je to příliš odvážné tvrzení, protože svět dopingu je příliš složitý a komplikovaný a vidí do něj jen ti zasvěcení. Ostatně to se potvrzuje pokaždé, když se rozpoutá v České republice nějaká diskuse o tom, zda sportovci dopují nebo ne. Před listopadem 1989 se například hovořilo o tom, že doping byl přímo řízen státem. Samozřejmě ti, kteří byli postiženi dopingem tvrdili, že nic nebrali, že jsou čistí, jiní zase tvrdí pravý opak. Já si myslím, že v dnešním vrcholovém sportu mohou uspět jen mimořádně disponovaní a trénovaní jedinci, ale samozřejmě mám obavy, že ve zcela ojedinělých případech to nejde bez jakéhokoliv dopingu. Spíše je to otázka šikovnosti různých lékařů, biochemiků, atp."

V souvislosti s olympiádou v Aténách se v poslední době opět oživila myšlenka uspořádat někdy v budoucnu letní hry v Praze. Není to příliš megalomanská idea?

"Na první pohled možná je, ale v důsledku není až tak úplně. Když si vezmeme, že olympiádu zvládly Atény, které měly před hrami obrovské problémy s infrastrukturou, dopravou, sportovišti, Řecko nepatří mezi nejvyspělejší země Evropské unie, atd., tak já si myslím, že teoreticky by šlo uspořádat olympiádu v Praze. Bylo by to v silách České republiky, ale samozřejmě by to stálo strašně moc prostředků a také hodně kvalitní práce, a to už je otázka, zda Česká republika by byla schopna toto všechno investovat natolik, aby obstála."

Pokud by se opravdu v Praze někdy měla konat letní olympiáda, tak se nabízí mnoho dosud nezodpovězených otázek: kdo to zaplatí, kolik sportovišť by bylo třeba nově vybudovat a celá řada dalších. Jednou z nich je také otázka pozdějšího využití některých velkých sportovišť, jako je například hlavní olympijský stadion či víceúčelové haly. Problémy s využitím nové pražské Sazka Arény, která vyrostla před mistrovstvím světa v lední hokeji, jsou už dnes známé.

"Já si myslím, že je to problém všech velkých akcí, nejen olympiád, ale například i mistrovství světa ve fotbale. Podle mého názoru by například využití olympijského stadionu nebo víceúčelové haly by nemusel být až tak velký problém. Spíše by byl problém s jinými sportovišti, menšími halami, atd., kde by to asi musel financovat stát. V Austrálii to mají spočítané, že jenom údržba těch sportovišť stojí kapsy daňových poplatníků desítky milionů dolarů ročně."

A ještě jeden problém - návštěvnost jednotlivých sportovních klání. V Aténách s tím byl problém, u nás se dá očekávat ještě větší.

"V Aténách to bylo dáno jednak tím, že některé sporty nemají v Řecku tradici a lidé na tyto sporty nechodili, a jednak také tím, že panovala obava z toho, jak organizátoři zvládnou dopravu a další věci, byly přemrštěné ceny ubytování, a samozřejmě také velký strach z terorismu. Praha by se s tím asi také potýkala a musela by se k tomu nějak postavit. Já si myslím, že svojí polohou, sousedství relativně bohatých zemí, jako jsou Německo, Rakousko, nedaleko Švýcarsko, není to tak daleko ani z jiných evropských zemí, a tak by návštěvnost nemusela být až takový problém. To by se ale řešilo až v momentě, kdy by se Praha skutečně rozhodla o olympijské hry ucházet a pokud by vůbec v tom výběrovém řízení uspěla, protože to vůbec není jednoduché. Příklad Atén může být naprosto ilustrující, protože Atény chtěly pořádat olympijské hry v době, kdy bylo sté výročí obnovení myšlenky olympionismu, a nepodařilo se jim to. V tomto směru by to zřejmě Praha měla velmi obtížné,"

...soudí host dnešní rubriky Česko v komentáři, publicista Petr Hartman.