Ombudsman O. Motejl ke krizi Ústavního soudu
Minulý týden jsme přinesli první část rozhovoru s českým ombudsmanem Otakarem Motejlem. Nyní se čas pro jeho druhou část, ve které bude řeč i o už zmíněné krizi Ústavního soudu. S veřejným ochráncem práv natáčel Jaromír Marek.
Když jsme spolu naposledy hovořili, bylo to před prezidentskými volbami, kde jste figuroval v takové složité konstrukci sociální demokracie jako jeden z kandidátů. Nakonec jste se ale prezidentem nestal. Přemýšlel jste někdy nad tím, co byste dělal jinak, možná lépe než současný prezident Václav Klaus?
"Pokud jde o to, co bych dělal jinak.......naše ústavní koncepce je postavena na tom, že nejvíc a nejbezprostřednějších kompetencí má prezident ve vztahu k soudnictví. Tím, že prezident jmenuje soudce, do značné míry za situaci v soudnictví odpovídá. Například současná situace kolem Ústavního soudu je značně znepokojivá. Já sám mám právo navrhovat zrušení některých podzákonných vyhlášek a směrnic k Ústavnímu soudu. Já tam tyto návrhy podávám s vědomím, že o nich nebude dlouho rozhodnuto, protože nebude usnášeníschopné plénum ÚS, které je tímto právem nadáno. Výběr soudců je velice obtížná agenda, protože je potřeba vybírat odpovědně a existují tam jisté politické regulační prvky, které absolutní prezidentovu volnost při výběru a nominacích, ale je to jeden z vážných problémů, kterými se každý český prezident musí zabývat."
Když už hovoříme o Václavu Klausovi.... mezi vámi dvěma došlo nedávno k takové názorové výměně, kdy Klaus označil váš úřad jako módní, ale zbytečnou instituci, vy jste mu neméně vtipně odpověděl....nicméně, poté navštívil prezident váš úřad...přesvědčil jste ho o jeho smysluplnosti?
"Těžko bychom se shodli na nějakém kompromisním řešení. Naše pozice jsou do té míry vyhraněny, že bychom se těžko našli nějaký kompromis. To setkání přispělo oběma stranám k jistému pochopení. Já jsem pochopil, že Václav Klaus je ve své podstatě konzervativní a spíše dává přednost řešení problému klasickými, více či méně osvědčenými způsoby. Tento úřad ombudsmana on vidí jako jakousi třetí cestu, která je jen obtížně zařaditelná do toho schématu tradičních orgánů a tak v něm vyvolává pochybnosti o jejím smyslu. Na druhé straně, snad jsem mu vysvětlil to, jak ta naše práce vypadá. Že jeho prohlášení, že dělám totéž, co dělá on, není správně. Že ta naše práce je přece jen kvalitativně odlišná. Že jsme tady vlastně také proto, aby se on mohla zabývat věcmi, kterými se zabývat musí. Viděl u nás konkrétní spisy a ukázali jsme mu, že i když některé podněty odmítneme, snažíme se to těm lidem zevrubně, s citací zákonů, vysvětlit. Pokud jim i nevyhovíme, znovu argumentujeme jim, proč nemají pravdu a jak se mají příště zachovat. I když naši stěžovatelé nejsou třeba úspěšní, jsou bohatší o zkušenost a vědomosti, dostane se jim solidního a podrobného právního zdůvodnění, proč ta věc, kterou mají dnes na stole, je právě taková."
