Ostře sledovaná svoboda

V průběhu letošního roku vyslovovali někteří politici a komentátoři čas od času obavy z možného ohrožení demokratického vývoje v zemi. Například v souvislosti s novým volebním zákonem. Zároveň se ale ozývaly hlasy varující před pokusy omezovat prostor pro individuální svobodu jednotlivce. A to je také téma následujícího příspěvku Zdeňka Vališe.

Na důkaz tvrzení, že svoboda jednotlivce je v Česku sice nenápadně, ale zato vytrvale oklešťována, je uváděna třeba snaha zavést majetková přiznání, omezit svobodu shromažďování, možnost legálního držení střelné zbraně či pokusy nerespektovat rozhodnutí samosprávných orgánů, jako tomu bylo v kauze Matiční ulice v Ústí nad Labem. Vlnu kritiky vyvolává připravovaný tiskový zákon a už schválený protidrogový zákon. Za útok na svobodu občanů je ale považována i neklesající výše daní a samozřejmě růst byrokracie.

Sociálnědemokratickou vládu také mnozí podezírají ze snahy zvýhodňovat státní sektor na úkor soukromého například ve školství, zdravotnictví či v dopravě. Podobným způsobem prý ovšem zacházely se svobodou občanů i pravicové vlády, které jinak ryzí liberalismus skloňovaly ve svých programech ve všech pádech. Známý sociolog Ivan Gabal dokonce tvrdí, že to byly právě liberální vlády, které nás do současného stavu dovedly a dnešní vládě se nedaří nastoupit jiný směr.

Na druhé straně ovšem mnozí z těch, co zvedají varovný prst, uznávají, že v řadě případů nelze podsouvat demokratickým politikům nějaký skrytý záměr úmyslně oklešťovat svobody. Politici prý činí různé kroky často s velmi bohulibými úmysly. Chtějí třeba zajistit větší bezpečnost a komfort pro občany a nabízejí jim proto jednoduchý obchod: bezpečnost a klidné ulice výměnou za to, že se občané vzdají malé části svobod. Chtějí se občané vyhnout demonstracím skinheadů či anarchistů v ulicích? Pokud ano, omezí se nějak svoboda shromažďování. Bojí se občané rostoucí zločinnosti? Nuže policie a jiné represivní složky dostanou větší pravomoci.

Přívrženci co nejširšího pojetí občanských svobod ale v této souvislosti upozorňují na jedno nebezpečí. Třeba nejnovější analýza účinnosti tzv. protidrogového zákona, který vstoupil v platnost začátkem loňského roku, ukazuje zcela jasně, že zlepšit se nepodařilo prakticky vůbec nic. Drogoví dealeři se dál volně pohybují po ulicích a smějí se do tváře strážcům pořádku. V platnosti přitom ale zůstalo jisté omezení svobody jednotlivce. To jen dokazuje starou pravdu, že o svobodu nepřicházejí občané většinou nikdy naráz, ale postupně, po kouscích.

Také se připomíná, že koalice proti svobodě bývají případ od případu různorodé a rádi do nich vstupují i ti, kteří se jinak ohánějí svobodou na každém kroku. Vždy se totiž najde nějaký objektivní důvod, proč je třeba tam či onde utáhnout šroub. A politici se v tomto ohledu rádi ohánějí veřejným míněním. Reprezentativní průzkum agentury STEM například před časem ukázal, že 60 procent dotázaných by uvítalo vládu pevné ruky a čtvrtina občanů by zase klidně postrádala různé osobní svobody výměnou za záruku, že budou uspokojeny jejich ekonomické potřeby. Zmíněný průzkum rovněž ukázal, že více než 40 procent dotázaných se domnívá, že demokracie a totalita mají stejný počet kladných rysů.

To jsou samozřejmě znepokojivá zjištění. Jenže odborníci, kteří údaje vyhodnocují, jsou ve svých závěrech mnohem opatrnější a tvrdí, že skutečnost zdaleka není tak jednoznačná. Sociolog Jan Hartl soudí, že po omezení svobody touží v Česku jen málokdo. Čísla podle něj nedokládají, že by v české veřejnosti existovala taková společenská objednávka. Společnost pouze tímto způsobem reaguje na situaci, kdy se lze obtížně domoci práva, kdy se toleruje jednání, které možná odpovídá liteře zákona, nikoli však jeho duchu.

Hartl říká, že lidské povaze odpovídá spíše zabývat se tím, co člověku chybí, než oceňovat, co má. Pokud tedy společnost volá po nastolení pořádku, který postrádá, vůbec to nemusí znamenat, že jí je lhostejná svoboda, jíž se už těší. Obdobně zdrženlivě se jiní odborníci vyjadřují k názorům některých komentátorů, že trend rozšiřování prostoru pro osobní svobodu nastoupený po roce 1989 ustoupil tlaku na její omezování. Tito odborníci naopak poukazují na fakt, že úměrně tomu, jak se bude Česko blížit do Evropské unie, regulací různého druhu spíše přibude.