Otazník nad svazky

Jen pár hodin po teroristickém útoku na Spojené státy, odmítla vláda senátní návrh zákon, podle kterého by měly být zpřístupněny v podstatě všechny svazky bývalé Státní bezpečnosti. K odmítnutí by Zemanův kabinet bezesporu přistoupil i za jiných okolností, nyní ale, jak uvádí Zdeněk Vališ, bude mít možná po ruce při obhajobě svého rozhodnutí v Parlamentu dosti silný argument.

Odtajnění svazků tajné policie je evergreenem už od listopadu 1989. Má své příznivce, ale i silné odpůrce. Dosud mohou občané podle platného zákona nahlížet pouze do svých svazků. Podle senátního návrhu by se tedy mohli seznámit i s tzv. operativními svazky a svazky spolupracovníků Státní bezpečnosti. Jedinou orientaci zatím poskytovaly tzv. Cibulkovy seznamy zveřejněné v roce 1992. Ty ale mají dvě zásadní vady na kráse. Jednak jsou neoficiální a tudíž se na ně nelze odvolávat. Jednak jde o pouhý seznam osob, nic víc. Stejným neduhem trpí i lustrační zákon. Také podle něj je de facto vinen každý, koho kdosi kdysi kamsi zapsal. Konkrétní činy nerozhodují. Do jednoho pytle jsou vhozeni všichni: od skutečných agentů a výkonných práskačů až po nebožáky, donucené hrubým fyzickým či psychickým násilím cosi podepsat, aniž by pak někoho sebemenším způsobem poškodili. Nemluvě už o tom, že lustrační zákon se netýká privátní sféry. Ti opravdoví škůdci, rozlezlí především v hospodářství, se mohou jen uculovat. Vláda zastává názor, že přijetí nového zákona by bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod, se zákonem na ochranu osobních údajů, ale vlastně i s lustračním zákonem. Kabinet si prý vyžádal stanoviska řady institucí, a ta byla většinou rovněž záporná. Senátní návrh má přesto šanci, že ho i přes výhrady vlády sněmovna přijme. Podporuje ho většina poslanců ODS a čtyřkoalice. Ti zase argumentují třeba tím, že právě některým obětem lustrační hysterie by odtajnění svazků mohlo přinést konečně satisfakci, neboť by se dalo dokázat, že skutečně nikdy neučinili nic nečestného. Na druhé straně by se už jen nešuškalo, že ten či onen je uveden v Cibulkových seznamech. Vědělo by se naopak přesně, o jak agilního agenta vlastně šlo a komu konkrétně ublížil. A každý občan by si tak mohl před dotyčným alespoň legitimně odplivnout. Celá záležitost má ale ještě jeden háček. Při projednávání návrhu začátkem srpna se na poslední chvíli objevili v Senátu zástupci všech čtyř tajných služeb České republiky a bili se jako lvi proti jeho přijetí. Odpor tajných služeb k odtajnění je pochopitelný. Řada svazků a dalších dokumentů Státní bezpečnosti totiž byla dosud v tichosti a bez jakékoli kontroly využívána právě současnými tajnými službami demokratického státu, popřípadě speciálními policejními útvary. A tajné služby nikde ve světě nevidí rády, když jim někdo chce koukat přes rameno či je dokonce klepnout přes prsty. Rovněž ministr vnitra Stanislav Gross vyslovil obavy, že přijetí zákona by mohlo způsobit škody v oblasti bezpečnosti státu. Ukazuje se, že poslední události dávají bezpečnostním argumentům nový rozměr a nebývalou váhu. Jestli se na něčem shodli v uplynulých dnech jednomyslně všichni odborníci, tak na tom, že účinná obrana proti terorismu musí zasahovat v hlubokém předpolí možných atentátů. Znamená to, že proti terorismu je nutné masivně nasadit tajné služby. Odpovídají-li mnozí odborníci zároveň na otázku, proč v případě útoku na Spojené státy tajné služby selhaly, konstatují vesměs, že toto selhání spíše než s nedostatkem prostředků souvisí s klasickým dilematem parlamentních systémů. Demokracie stojí a padá s transparentností, špionáž naopak s důkladným utajením. Po americké tragédii zazněl z řad českých tajných služeb názor, že možná bude nutné aktivovat síť agentů a informátorů nasazených proti terorismu už bývalou komunistickou tajnou policií. Problém je v tom, že většina spolupracovníků už byla zřejmě provalena v uplynulých deseti letech například právě v Cibulkových seznamech. Některé osoby a vazby mohou být ale stále utajeny. Odpor tajných služeb vůči senátnímu návrhu je tudíž pochopitelný. Jeho schválení ve sněmovně už tedy nebude tak jednoznačnou záležitostí, jakou se jevilo ještě před pár dny.