Padli v císařské uniformě. Zapomenuti by ale být neměli

Snad v každé vesnici stojí pomníček věnovaný jejím obyvatelům, kteří padli za I. světové války. Přesto se na ty, kteří zemřeli v uniformách rakouskouherské armády, trochu zapomíná a zůstávají ve stínu svých kolegů, kteří vstoupili do legií a pomáhali tak vybojovat samostatné Československo.

Záběr z klipu, který vznikl jako hold padlým Čechům z řad císařského vojska, foto: YouTube

České vojáky sloužící v císařském vojsku nově připomíná klip, který vznikl u příležitosti 100. výročí konce I. světové války. V něm zní báseň Williama Ernesta Henleye Invictus. Okolnosti jeho vzniku vysvětluje Michael Heres, předseda spolku Pražských dětí c. a k. 28. pěšího pluku:

"Inspirovalo nás video, které vzniklo ve Velké Británii, které bylo natočeno pro projekt podporující veterány britské armády. Veteráni se v něm podobnou formou snažili připomenout svoji vojenskou službu. V tomto ohledu nás přilákala báseň Invictus i textem, ve kterém je stěžejním motivem myšlenka, že jsme sice poražení, ale stále hrdí."

Většina padlých Čechů sloužila císaři

Michael Heres, foto: YouTube

Za I. světové války narukovalo do armády milion Čechů, mnoho z nich na frontách padlo, řada z nich podlehla strádání a nemocem v zajateckých táborech. Ti, kteří se vrátili domů, byli často poznamenáni do konce života.

"Z milionů nasazených Čechů, kteří nebyli Němci z českých zemí, ale skutečně Češi, jich podle výpočtů na polích Velké války padlo 180 tisíc. Tito vojáci jsou našimi předky a vnímali jsme jako dluh první republiky i dalších režimů, které se zde ve 20. století vystřídaly, to, že na tyto Čechy bylo zapomínáno. Přitom šlo o nejmasovější nasazení vojáků v celé tisícileté historii našeho státu. Drtivá většina našich předků (94 procent), kteří padli za Velké války, padla v císařské uniformě."

Vojáky obou válčících stran si loni u příležitosti bitvy u Zborova připomněli také legionáři. Na paměť padlých vyzývali tehdy k zapálení svíčky ve městech a obcích, odkud vojáci pocházeli. Důvody vysvětlil Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské:

"Nebyli to totiž jen protivníci, ale byli to také sousedé ze stejných vesnic i vzdálení členové rodin. Nám se zdá správné, aby po sto letech došlo ke smíření."