Panorama - 1.část : Na Pohansko míří archeologové už 50 let
Asi tři kilometry jižně od Břeclavi v prostoru lužních lesů nad soutokem Moravy s Dyjí se nachází jedna z nejvýznamnějších raně středověkých památek na území slovanských národů – Pohansko. V této oblasti o rozloze 65 hektarů bylo na počátku 9. století vybudováno jedno z největších opevnění ve střední Evropě. Zdejší slovanské hradisko se řadilo mezi největší společenská centra Velké Moravy, spolu s Mikulčicemi a Starým městem u Uherského Hradiště. Výzkum Pohanska začal v roce 1958. Letos zde tedy archeologové slaví 50. výročí.
„Za tu dobu padesáti let tady byly učiněny velké a významné objevy pro raně středověkou, velkomoravskou archeologii.“
Říká docent Jiří Macháček z Ústavu archeologie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
„Úplně na konci padesátých let a na začátku šedesátých se tady zkoumala církevní architektura. Byl zde nalezen jeden z takových významných velkomoravských kostelů. Byla to jednolodní stavba s nartexem, takovou předsíní, která byla uvnitř zdobena krásnými freskami. Z nich se bohužel zachovaly jen drobné fragmenty. A v okolí toho kostela bylo nalezeno velmi bohaté velkomoravské pohřebiště s těmi známými nálezy různých náušnic, šperků, opasků bojovníků, zbraněmi atd. To, co si normální člověk představí pod pojmem velkomoravská archeologie, velkomoravský inventář.“
Samotný kostel byl podle archeologů součástí takové vyšší sídlištní struktury, které se říká velmožský dvorec. Odborníci ho považují nyní za takou rezidenci nějakého významného příslušníka tehdejší velkomoravské společnosti.
„A samozřejmě tento velmožský dvorec, to bylo takové centrum, které se nacházelo uvnitř mohutného, rozsáhlého opevnění. Máme tady na Pohansku takový val, který obepíná plochu 28 hektarů. Sám je dlouhý dva kilometry. Uvnitř tohoto rozsáhlého opevnění se nacházelo ono centrum, ten velmožský dvorec, které bylo vybudováno po vzoru franckých králů a císařů, jak je známe z území západně od nás..“
Mluvíme o období 9. století, tedy o období vlády knížat Rostislava a Svatopluka, období, kdy na našem území působili věrozvěsti Metoděj a Cyril. Aglomerace na Pohansku byla ale poměrně rozsáhlá. Nebyla to jen zmíněná centrální část a opevnění. Je zde i tzv. předhradí severní a jižní. Proto měla celá aglomerace rozlohu až 65 hektarů, tedy byla ohromně velká. Docent Jiří Macháček ale připomíná, že devátým stoletím zároveň končí sláva Pohanska. Velkomoravská civilizace se relativně rychle zhroutila.
Lokalita ale byla v zásadě neporušena, což vytvořilo příznivé podmínky pro pozdější práci archeologů. Měli šanci odkrývat nálezy v poměrně málo porušeném stavu. Na základě padesátiletého intenzivního výzkumu už byli archeologové přesvědčeni, že o lokalitě vědí vše podstatné, že už je nic nemůže překvapit. Nedávno však byli příjemně vyvedeni z omylu. Velké překvapení přinesl náhodný průzkum písečné duny na místě severního předhradí. Léta nikoho nenapadlo, že tam, kde dříve stával seník, patřící k lichtenštejnskému loveckému zámečku, by se mohlo ukrývat něco zajímavého. A ejhle! Výsledkem byl zcela nový objev. Archeologové odkryli pozůstatky nové církevní stavby a šestnácti hrobů, které jsou součástí rozsáhlejšího pohřebiště. Odborníci zatím nechtějí předvídat, co přinese další průzkum nového objevu. Nabízí se různé spekulace. Církevní stavba mimo hlavní hradiště není obvyklá. Komu tedy mohla ve své době patřit? Pokud se potvrdí, že odborníci skutečně narazili na kostel, jednalo by se v této lokalitě o nový fenomén a šlo by prý bezesporu o nejvýznamnější objev moravské archeologie za posledních třicet let. Průzkum má pokračovat v příštím roce. Zájemci o Pohansko se ale celkově mohou dozvědět více z expozice, která je připravena v nedalekém lichtenštejnském zámečku. A jen tak mimochodem, na Pohansku lze na solitérních dubech hnízdní kolonie čápa bílého.
