Panorama II: Strojaři chtějí smířit živou tkáň s kovovými implantáty
V březnovém Kaleidoskopu jsme hovořili o tom, že na Strojní fakultě Technické univerzity v Liberci chystají menší revoluci v automobilovém průmyslu. Objevili nový technologický postup pokrývání mechanicky namáhaných ocelových součástek tenkou vrstvou uhlíkatých sloučenin. Není tedy nutné používat olejů a maziv, nebo jen v menší míře. Liberečtí strojaři ale při výzkumu úpravy povrchu kovů úzce spolupracují také s lékaři. Jak řekl Radiu Praha profesor Petr Louda, děkan Strojní fakulty Technické univerzity, na tom není nic divného.
V současné době věnují v Liberci velkou pozornost implantátům. Standardním kovem pro ně je chrom-molybden-niklová ocel, která je dost nevhodná jako implantát, protože živá tkáň ji nemá ráda. Jenže tato ocel je výrazně lacinější než titan, takže se běžně používá.
"Naší snahou tedy je vytvořit na této oceli ochrannou vrstvu právě z nanokrystalického diamantu, která brání interakci mezi živou tkání a kovovým systémem uvnitř lidského těla. Biokompatibilita těchto materiálů je nesporná, je to úplně někde jinde než je míra snášenlivosti ke kovům. V této chvíli se snažíme navrhovat takové postupy, které umožní takto napovlakované díly implantovat do lidského těla."
Tím ale není podle profesora Petra Loudy spolupráce s medicínou vyčerpána. Lékaři přece potřebují desítky různých nástrojů. A v tomto ohledu jim strojaři samozřejmě mohou výrazně pomoci.
"A to z pohledu zvyšování užitných vlastností nástrojů. Vidíme možnost naší seberealizace právě v aktivitách spojených s propojováním lidského rozměru s technikou."
