Genová terapie nastartuje růst výběžků nervových vláken. V budoucnu může být nadějí pro lidi s poraněnou míchou
Léčbu poraněné míchy posune o krok vpřed genová terapie. Dokáže nastartovat oživení a růst axonů, tedy výběžků nervových vláken. Na vývoji léčebných metod nervových onemocnění pracovali vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd šest let.
Mají za sebou úspěšné pokusy na laboratorních zvířatech. Potkanům se touto metodou vrátila citlivost zadních končetin téměř na úroveň před poraněním.
"Pomocí genové terapie se nám podařilo zregenerovat nervová vlákna v poraněné míše tak, že byla schopná růst okolo místa poranění dál do mozku na velkou vzdálenost. Nervová vlákna vedoucí cit z končetin do mozku urazila 4 až 5 centimetrů, což odpovídá velikosti míšního poranění u člověka," přiblížila výsledky výzkumu vedoucí projektu Pavla Jendelová.
V porovnání s dosud publikovanými výsledky se jedná podle odborníků o mimořádný úspěch.
Poranění míchy může způsobit úraz, nádorové, degenerativní nebo cévní onemocnění. Dojde k přerušení nervových vláken, které přestanou odvádět nervové signály mezi jednotlivými nervovými buňkami, čímž se ztrácí citlivost a svaly atrofují.
Metoda na potkany funguje. V budoucnu může pomoci i lidem
Vědci doufají, že metoda jednou vrátí cit i lidským pacientům po míšním poranění.
"My jsme zatím ve fázi základního výzkumu, a našimi pacienty jsou laboratorní potkani, ale doufáme, že principiálně by tato metoda jednou mohla vrátit cit pacientům po míšním poranění a třeba jednou pomoci s pohybem, ale to trošku předcházíme. Potkanům se na léčené straně vrátila citlivost zadních končetin téměř až na úroveň před míšním poraněním."
Dalším objevem s velikým potenciálem pro využití v lékařské praxi jsou nové poznatky o mezibuněčné hmotě. Byla považována za pouhou výplň mezi nervovými buňkami, ale vědci projektu Neurorecon objasnili její další funkce při růstu a organizaci nervového systému. V dospělosti totiž mezibuněčná hmota vytváří okolo nervových buněk zvláštní sítě (tzv. perineurální sítě), které kontrolují učení a motorickou aktivitu. Předchozí výzkum ukázal, že když se tyto sítě pomocí enzymatických látek rozruší nebo odstraní, má to na poraněnou míchu příznivý vliv.
Pomáhá lék na žlučníkovou koliku
Vědci proto hledali způsob, jak snížit množství mezibuněčné hmoty po poranění a využít stabilní a bezpečné léčivo.
"Proto jsme se snažili najít způsob, jak navodit plasticitu, snížit množství mezibuněčné hmoty po poranění a přitom využít léčivo, které by bylo bezpečné a snadno podavatelné. Jednalo se o látku, která brání syntéze kyseliny hyaluronové, a tím zeslabuje vznik těchto sítí. Tato látka se používá k léčbě žlučníkové koliky. Potkanům jsme tuto látku podávali osm týdnů po poranění, a následoval každodenní trénink na běžícím páse."
Potkanům se zlepšila motorika a chůze po žebříku. Skupina Pavly Jendelové bude nadále vyvíjet genovou terapii, chce také najít vhodné způsoby, jakými geny do buněk doručit. Pokračovat chtějí vědci i ve zkoumání vhodných léčiv ovlivňujících perineurální sítě.
