Pavel Šporcl představil novou nahrávku Vivaldiho Čtvera ročních dob
Talent, jaký se prý rodí jednou za sto let, ale také pirát pódií nebo enfant terrible klasické hudby. Tak média hodnotí jednu z nejvýraznějších hudebních osobností mezi současnými čtyřicátníky - houslistu Pavla Šporcla. Bude hostem naší dnešní kulturní rubriky:
Pavel Šporcl dobře ví, jak důležitý je pro současného interpreta image. Řadu let mu k originalitě pomáhal pirátský šátek, který neodkládal ani na těch nejúctyhodnějších pódiích. V roce 2006 přišel s další novinkou - zřejmě jako jediný houslový virtuos na světě hraje na modré housle. Vyrobil mu je známý pražský houslař Jan Špidlen. Sebenápaditější zjev by mu však nebyl nic platný, pokud by posluchače nepřesvědčil svou virtuózní houslovou hrou. Znovu ji dokázal v nové nahrávce Čtvera ročních dob Antonia Vivaldiho, kterou představil minulý týden:
Od roku 1999 je to už desáté cédéčko, na kterém Pavel Šporcl interpretuje náročné skladby houslového repertoáru. Zatím se soustředil na dílo Smetany, Dvořáka, Janáčka nebo Suka, ale také Nicola Paganiniho, Petra Iljiče Čajkovského a Johanna Sebastiana Bacha. Získal za ně řadu ocenění, zlatých i platinových desek. Ředitelka Supraphonu Jana Gondová na křtu Vivaldiho Čtvera ročních dob uvedla, že se už připravují další dvě nahrávky:
"My jsme vlastně nasadili tempo jedna deska za rok. Ty předchozí byly dvakrát Dvořák, to bylo takové vážnější, a teď se vracíme do trošku lehčího žánru."
Jak ale právě na křtu svého nového cédéčka s Vivaldim Pavel Šporcl prozradil, vedle osvědčených autorů chce uvádět i méně známá jména:
"V únoru příštího roku budu nahrávat polovinu další desky, a to živě s FOK houslový koncert Richarda Strausse. A poté v říjnu se stejným orchestrem tu desku dotočíme, nahraju koncert Ericha Wolfganga Korngolda. Takže to bude něco úplně jiného."
"Díky zahraniční agentuře z Paříže vypadají plány a data, které už mám v kalendáři, velice hezky. Měl bych docela výrazně posílit ve Francii, vzpomenu si například na slavný festival v Colmaru, který je velice důležitý. Za rok budu debutovat s Pařížským rozhlasovým symfonickým orchestrem a budu mít také recitál v Louvru, to je slavný cyklus. Měl bych být i ve Španělsku, v Koreji, v Japonsku - a uvidíme..."
A co o Pavlu Šporclovi soudí muzikolog Petr Veber? Lze o Šporclovi mluvit jako pokračovateli slavné tradice houslové hry Josefa Suka a Václava Hudečka?
"Určitě ano, je to výborný houslista, určitě patří k těm nejlepším. Nicméně je to osobnost, která přinesla a přináší do současného českého hudebního života úplně jiné prvky, než jen ty ryze hudební. To jsou ty jeho modré housle, dlouhé vlasy, předtím šátky a podobně. Je to motivováno tím, že chce přitáhnout, jak sám říká, i jiné posluchače, než jen ty zcela tradiční. Pravda je, že pozornost vzbuzuje a lidé se jistě dělí na dva tábory. Jedněm se to líbí a říkají, že to dělá dobře, a možná jsou jiní, kteří na to pohlížejí trošku opatrně nebo s despektem a vyčítají mu to. Já myslím, že je to prostě fenomén, který neoddiskutovatelně v posledních deseti letech k českému hudebnímu dění patří."
