Peníze, peníze, peníze

r_2100x1400_radio_praha.png

Vláda začala v těchto dnech pracovat na nejtěžším úkolu roku - sestavením rozpočtu na příští rok. Jak uvádí Zdeněk Vališ, letos zřejmě bude v těžší pozici, než všechny polistopadové vlády i ona sama v uplynulých dvou letech.

V lednu musela menšinová sociálnědemokratická vláda uzavřít s Klausovou ODS novou opoziční smlouvu, aby dostala šanci přežít do konce volebního období. A ona smlouva mimo jiné stanoví, že deficit státního rozpočtu na příští rok nesmí překročit dvacet miliard korun. Pro srovnání, letos může rozpočet hospodařit se schváleným schodkem 31 miliard korun. Zatímco v minulosti ministerstvo financí napřed shromáždilo požadavky všech resortů a vytvořilo tak základ pro vyjednávání, nyní naopak všem předem oznámilo sumu, jakou mohou dostat. Pokud bude chtít někdo víc, tak jen na úkor jiných resortů. Přesto se ve vládě sešly požadavky vytvářející téměř stomiliardový rozpočtový schodek.

Buď tedy ministři neumějí počítat, nebo neznají obsah dohody s ODS a stav ekonomiky, popřípadě si dělají ze všeho a ze všech legraci. Jenže vžijme se na okamžik do pocitů jejích členů. Třeba takové Ministerstvo pro místní rozvoj potřebuje ještě alespoň čtyři miliardy korun. Když je nedostane, nebude možné čerpat velké prostředky vyčleněné pro Českou republiku Evropskou unií na programy regionálního rozvoje. Podmínkou je totiž finanční spoluúčast české strany. Příklad: pomůže-li vláda Ostravsku částkou 220 miliónů korun, dostane z Bruselu dalších 350 miliónů. U některých regionálních programů je příspěvek unie pro Česko ještě mnohem vyšší. Není tedy o čem diskutovat, ministerstvo pro místní rozvoj by čtyři miliardy mělo dostat přímo na stříbrném podnosu.

Zbývá pouze určit resort či resorty, kde se bude škrtat. Což takhle ministerstvo průmyslu? To ale také požaduje větší prostředky, než jaké mu byly přiřčeny. Potřebuje je na podporu podnikání a programů pro podnikatele, tedy na vládou preferované aktivity. Vždyť podnikatelé zvyšují výkon ekonomiky, tvoří pracovní místa a tím snižují nezaměstnanost a potažmo výdaje státu na sociální dávky. Ministerstvo vnitra? To přece nemůže nikdo myslet vážně. Kriminalita neklesá a policisté už ve třetím čtvrtletí nebudou mít v některých okresech ani na benzín pro služební auta. Ministerstvo obrany? Nepřichází v úvahu. V souladu se závazky vůči Severoatlantické alianci je naopak nutné každoročně výdaje na obranu zvyšovat. Resortu školství slíbil zase premiér Zeman před časem 17 miliard korun navíc.

Zkrátka šance ministra pro místní rozvoj získat od kolegů ony čtyři miliardy rovná se nule. Spasitel, ke kterému dnes všichni shlížejí, se jmenuje Český statistický úřad. Ten totiž v září zveřejní údaje o růstu ekonomiky za druhé čtvrtletí. Pokud budou čísla příznivá, možná i ministerstvo financí zlepší své odhady příjmů do státního rozpočtu v příštím roce. Ale nedělejme si iluze. I kdyby měl být růst o jedno procento vyšší, než se předpokládá, státní pokladna by tím získala navíc nějakých deset až patnáct miliard. A takový nárůst by samozřejmě nemohl pokrýt dodatečný téměř stomiliardový požadavek ministrů.