Pětibojař Matěj Lukeš bez sportu dlouho nevydrží. Světové zlato, dovolená a zpátky do tréninku
Ziskem zlata na mistrovství světa v Číně si moderní pětibojař Matěj Lukeš splnil jeden z největších sportovních snů. Dlouho ale odpočívat nevydržel. Po triumfu vyrazil s přítelkyní do Vietnamu a Thajska, ale už během dovolené mu začal chybět trénink. Teď se vrací k přípravě s velkým cílem: kvalifikovat se na olympijské hry v Los Angeles.
Moderní pětiboj se v posledních letech výrazně proměnil. Tradiční parkur s koňmi nahradila překážková dráha. Vedle ní zůstávají šerm, plavání a kombinovaná disciplína střelby z laserové pistole a běhu.
„Nejméně oblíbená je asi překážková dráha, ale je to ryze ze zapšklosti, protože jsem měl koně rád,“ usmívá se Matěj Lukeš. Na koních začal jezdit kolem sedmnácti let, ještě před pandemií covidu. Základy ale získal už na základní škole. Změna pravidel pro něj proto znamenala nejen nový sportovní prvek, ale také konec disciplíny, ke které měl osobní vztah.
Vrcholový pětiboj rozhodně není sportem, ve kterém by stačilo absolvovat jeden trénink denně. Denní režim je práce na plný úvazek.
„Trénink máme šestkrát až sedmkrát týdně. A není to jenom jeden trénink denně, můžeme klidně trénovat celý pětiboj za den, je to fakt tří až čtyřfázový trénink každý den,“ vysvětluje. Některé dny nabízí pouze půlden volna, jindy volnou neděli. Většinu času tráví přípravou na pražské Julisce.
A vysoké nároky nekončí ani během závodů. Před startem závodníci pečlivě zkoumají sportoviště a snaží se předem eliminovat co nejvíce neznámých.
„Zkontrolujeme si tu překážkovou dráhu, jak nám to vychází na krokový management, jestli se odrážíme z měkkého, kde to pruží, kde to je tvrdé, všechno, abychom pak o tom nemuseli na tom přemýšlet při závodě.“
Rozhodují i zdánlivé detaily - povrch běžecké trati, výběr bot nebo parametry bazénu. Když se pak dostane až do finále mistrovství světa, na poznání okolí není čas. „Na mistrovství světa máme my kluci jeden volný den. Když člověk postoupí až do finále, tak většinou na to nemá čas, protože všechno obětuje regeneraci.“
Od plavání až ke světovému zlatu v pětiboji
Sportovní cesta Matěje Lukeše začala u plavání. Do bazénu ho rodiče přivedli přibližně v pěti letech. Brzy se naučil cestovat na soustředění bez nich a sport mu pomohl k samostatnosti. Postupně k plavání přibyl také běh a cyklistika. Protože vyrůstal na vesnici, pohyb pro něj byl přirozenou součástí každodenního života.
„Ve třetí třídě jsem řekl, že budu jezdit na kole do školy, v osmičce jsem běhal ještě na vlak,“ vzpomíná.
Dlouho kombinoval sporty také s triatlonem. Když se ale kolem patnácti let přidal šerm, začala se jeho cesta stáčet jednoznačně k pětiboji.
První závody si přesně nepamatuje, ale jeho děda mu vyrobil album diplomů. „Mám tam úplně odmalička všechny diplomy, co jsem kdy vyhrál, a myslím, že to bylo něco plaveckého, nebo možná nějaký běžecký závod, ale nevím.“
Na závody ho přitom rodiče neposílali jen tam, kde měl šanci vyhrát. „Táta mě bral na závody, o kterých třeba viděl, že nevyhraju, že je prohraju úplně na plné čáře, ale zároveň věděl, že mě to naučí něco mnohem důležitějšího. A to prohrávat."
Táta čekal na letišti v limuzíně
Když Matěj Lukeš získal světový titul, nezapomněl poděkovat svému otci. Po návratu z dovolené na něj čekalo na letišti překvapení.
„Čekal na mě v limuzíně na letišti, což bylo hrozně krásný. A ani nemusel nic říkat, prostě to na něm všechno bylo vidět, jak je z toho nadšenej,“ vypráví.
Sportovní úspěchy přitom nesbírá v rodině sám. Dva z jeho mladších bratrů se věnují kanoistice.
Po světovém šampionátu si Matěj Lukeš dopřál dovolenou, na jakou nebyl zvyklý. Hned druhý den po triumfu vyrazil s přítelkyní do Vietnamu, kde strávili osm dní, a následně pokračovali do Thajska.
„Měnili jsme ostrov za ostrov. Nikdy jsem nebyl na takové dovolené, ale bylo to super. Potápěli jsme se, byli jsme se podívat na slony,“ popisuje.
Ani exotická dovolená ho ale nedokázala na dlouho odtrhnout od sportu. „Pět dní jsem vydržel bez běhu. To tělo je fakt zvyklé mít nějakou dávku pohybu a když ho nemá, tak začne vyvádět.“
Přestávka se podle něj rychle projeví. „Minulý rok, když jsem si dal poctivou pauzu, pár dní bez nějakého protahování nebo tak, tak jsem už čtyřech dnech nemohl sedět ani v restauraci, protože jsem byl napnutý jak struna.“
Partnerka je také pětibojařka
Přítelkyně Matěje Lukeše je moderní pětibojařka a olympionička z Paříže. V současnosti patří mezi nejvýše postavené závodnice světového žebříčku. Jejich vztah se tak prolíná i se sportem. Každý má zkušenosti, které může nabídnout tomu druhému.
Po návratu z dovolené na něj čeká ještě několik dní volna, během nichž dohání například zdravotní resty.
„Dopilováváme všechny zdravotní věci, který jsme odkládali v průběhu sezóny jako zubaře a různé bolístky, který mě neovlivňovaly, ale je dobré je vyřešit teďka ve volnu.“
Český moderní pětiboj podle Lukeše patří mezi země, se kterými musí světová konkurence počítat. Vedle Česka zmiňuje například Maďarsko, Francii nebo Koreu.
„My jsme určitě, řekl bych, jedna z těch velmocí. Za posledních x let jsme vždycky přivezli nějakou medaili z mistrovství světa, takže se s námi musí počítat vždycky.“
Další cíl - olympiáda
Na mistrovství světa v Číně vystoupal až na nejvyšší stupínek. Přemýšlí i nad další výzvou. Olympijská kvalifikace pro hry v Los Angeles za dva roky bude podle něj náročná nejen kvůli konkurenci, ale také kvůli omezenému počtu míst. Celkem je k dispozici 32 míst a jedna země může mít maximálně dva závodníky.
Matěj Lukeš už navíc ví, jak těsné může být rozhodování o nominaci. „Já jsem třeba splnil kritéria do Paříže, ale byl jsem až jako čtvrtý Čech v žebříčku, takže jsem byl až druhý náhradník,“ připomíná.
„Jsem mladý, ale oproti dalším už tak mladě nevypadám, protože máme v týmu také mladé juniorské vlčáky,“ říká s nadsázkou. „Všichni jsme teď na nule, co se týče bodů do olympijského žebříčku.“
Světový titul už tedy má. Teď začíná další závod - tentokrát o olympijskou kvalifikaci. A Matěj Lukeš dobře ví, co je k ní potřeba. „Trénovat a trénovat.“
