Platit je nutné i za hudbu z vesnických amplionů

cd_prehravac.jpg

Pouštět hudbu z radia a televize v restauracích nelze zadarmo. Majitelé za to musí zaplatit Ochrannému svazu autorskému. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud, když potvrdil už předchozí rozhodnutí jiných soudů. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Na povinnosti platit za hudbu nic nemění fakt, že Ochrannému svazu autorskému už zaplatili majitelé rozhlasových a televizních stanic, že tedy dochází ke dvojímu zpoplatnění. To ale podle Ochranného svazu autorského vyplývá ze základních principů autorského práva. Jedním z nich je zásada, že se právo autora nevyčerpá jednorázově, jako třeba při prodeji pračky. Jak říká Roman Strejček z Ochranného svazu autorského, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu proto není překvapivé.

"Rozsudek není v žádném případě nějakým průlomem nebo zásadní změnou. Tento princip je zcela standardní ve všech zemích všude v Evropě i ve světě. Není to nic nového."

Strejček ale zároveň připomíná, že platit je nutné i jiným autorským svazům.

"Není to jenom Ochranný svaz autorský, který inkasuje za užití hudebních děl v provozovnách. Jsou to i jiní kolektivní správci. Ochranný svaz autorský zatupuje pouze autory hudby."

O svá práva se samozřejmě hlásí také interpreti a výrobci zvukových či obrazových záznamů. Platit se přitom musí v podstatě za jakoukoli produkci na veřejnosti. Není vůbec podstatné, zda se hudba pouští v souvislosti s poskytováním určitých služeb. Rozhodující je pouze to, že určité hudební dílo je podle soudu zpřístupněno třetím osobám pro jejich osobní potřebu.

"Kromě restaurací jsou to veškerá zařízení, která pouští hudbu svým zákazníkům, kadeřnictví, obchody apod."

Povinnost platit se ovšem neomezuje jen na rozhlasový či televizní příjem. Poplatkům se tak nevyhnou ani ti, kdo pouští hudbu z přehrávačů, popřípadě z jukboxů, i když v těchto případech je model zpoplatnění poněkud jiný. A problémy s kontrolory OSA by mohl mít i leckterý obecní úřad na vesnici, když se v jeho amplionech ozve hudba třeba před oznámením o výkupu králičích kožek.

"I pro tento druh užití máme v sazebníku autorskou odměnu. I tento způsob užití je zpoplatňován, pokud je užívána hudba, která je zastupována Ochranným svazem autorským."

Mnohým restauratérům a hostinským se samozřejmě rozhodnutí soudů vůbec nelíbí. V lokále mají třeba jednu televizi, kterou zapínají pouze na sportovní přenosy. Přesto musí platit dvěma autorským agenturám. Někteří restauratéři, zejména na venkově, prý uvažují o tom, že rozhlas i televizi raději odhlásí. Na druhé straně autorské svazy jsou vcelku spokojené. Už na konci minulého roku jim v podobné kauze vyšel vstříc také Evropský soudní dvůr v Lucemburku, který rovněž shledal, že autorská práva se vztahují i na rozhlasové a televizní přijímače v hotelových pokojích. Poplatky za hudbu v Česku vynášejí. Tři nejvýznamnější organizace OSA, Intergram a Dilia vyberou ročně asi jednu miliardu korun. Autorským organizacím vyšla vstříc i loňská listopadová vyhláška ministerstva kultury. Ta podstatně zvýšila sumy odváděné svazům z prázdných nosičů záznamu - CD, DVD a paměťových karet, bez ohledu na to, k čemu se využívají. Uchráněny od této vyhlášky zatím zůstaly pouze mobilní telefony.