Plemenný hřebec musí mít charisma. Stejně jako Ardo, který vítá návštěvníky na nádvoří hřebčince v Písku

V Zemském hřebčinci v Písku si připadáte, jako když přijdete na zámek. Celý areál s architektonicky cennými budovami je postavený v tudorovském slohu, a roku 2010 byl vyhlášený Národní kulturní památkou. Počátky organizovaného chovu koní pochází už od Marie Terezie. Zdejší hřebčinec byl založený roku 1902 podle návrhu architekta Sychrovského, vrchního stavebního rady na vídeňském ministerstvu orby.

Hřebčinec v Písku, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Je tu krásná honosná správní budova, kde dřív bydleli vojáci, kteří až do roku 1924 zajišťovali veškerý chod hřebčince. Dnes tu bydlí zaměstnanci, a jsou tu kanceláře. Hřebčinec je státní podnik. Jsou tu ještě dva malé domečky po stranách. Jeden byl domečkem veterináře, který se staral o ty koně a druhý bytem ředitele zemského hřebčince," uvedla naše průvodkyně Hana Štěrbová.

Kůň na Václavském náměstí má zauzlovaný ocas stejně jako Ardo

Socha hřebce Arda na nádvoří hřebčince, foto: Zdeňka Kuchyňová

Z píseckého chovu pocházel i legendární kůň Ardo, který stál modelem sochaři Myslbekovi, když modeloval pomník sv. Václava pro pražské Václavské náměstí. Jedna z Myslbekových studií dnes stojí na nádvoří hřebčince. Jedná se o poslední model před tvorbou finální sochy:

"Plemenný hřebec Ardo, podle kterého byla tato socha vyrobena, byl oldenburský hřebec, kterého si mistr Myslbek vybral, protože exteriérem odpovídal tehdejšímu ideálu koně. Byl také klidný, dokázal absolvovat všechna stání. Spíše takovou úsměvnou legendou je, že vojáci koni zauzlovali ocas, aby se neurousal, když ho vodili na stání s mistrem. Tomu se to tak líbilo, že má ocas takto zauzlovaný i socha, která je Václavském náměstí."

Hříbátka v Písku nehledejte

Hana Štěrbová, foto: Zdeňka Kuchyňová

Zemský hřebčinec Písek je jedním ze tří posledních státních podniků, které mají na starosti chov koní. Několikrát týdně pořádá prohlídky pro veřejnost. Celý hřebčinec je uspořádán do písmene U. To má historický původ, každé křídlo mělo skupinu koní, která do něj byla umístěna. Pokud byste se však těšili na malá hříbátka, máte smůlu, dodala Hana Štěrbová:

"Když dělám exkurze pro školy, tak se vždycky ptají na hříbátka. Musím vás zklamat, ale hříbátka nemáme. My jsme hřebčinec, nikoliv hřebčín. To znamená, že držíme samčí část populace. My vykupujeme hřebce, pak prodáváme jejich semeno do soukromého sektoru a zpět vykupujeme hřebce. Klisny mají v držení soukromníci, kteří od nás vykupují inseminační dávky nebo přirozenou plemenitbu."

Kvůli propagaci chovu se v hřebčinci pořádají různé soutěže. Koně se tu předvádějí zapřažené také v historických zemědělských strojích. Probíhají zde rovněž testy, kterých se účastní mladí adepti na plemeníky. Těmi se totiž nestane každý kůň.

"Plemenný hřebec musí mít i určité charisma. Z koní, co tu máme, se nám podařilo předvybrat dva, kteří mají šanci, když udělají test, stát se plemennými hřebci. Zbylí koně po složení zkoušek budou vykastrováni a prodaní do soukromého sektoru. Koně kastrujeme proto, že jsme garantem čistokrevné plemenitby. Naše zařízení má podporovat to, aby se v soukromém sektoru černé plemenitby dělalo co nejméně."

Hana Štěrbová: když vyjedeme na závody, je to jako když vyvezeme tygry

Hana Štěrbová, foto: Zdeňka Kuchyňová

Zemský hřebčinec Písek chová koně jedenácti plemen. Mají tu i zasloužilé sportovce, například patnáctiletý anglický plnokrevník na českém turfu startoval 52 krát, z toho čtyřicetkrát zvítězil. Další z cenných plemeníků má za sebou mezinárodní kariéru. V parkúru se dostal na úroveň Poháru národů. Výš už se na kolbištích neskáče. Jeho potomci jsou už na úrovni Grand Prix, takže je to kůň, který má velikou chovatelskou hodnotu. I se zdejšími plemeníky je možné sportovat, ale je třeba, aby s nimi zacházeli profesionálové, uvedla Hana Štěrbová:

Jízdárna, foto: Zdeňka Kuchyňová

"To jsou jezdečtí koně. Mohou skákat, mohou běhat drezúru, cokoliv. Hřebec není pro každého. Jsou s ním problémy. Nemůžete ho pustit do ohrady, protože když někde uvidí klisnu, tak vám uteče. My s našimi koňmi taky sportujeme, ale když se s hřebcem vydá na závody člověk, který s ním neumí dobře zacházet, tak se ten kůň úplně promění. Když vám tu osedlám koně, a posadím vás na něj, tak budete říkat, že to je nejhodnější kůň na světě. Ale když vyjedeme na závody, tak to je jako když vyvezeme tygry. Jsou úplně mimo sebe, jak se dostanou mezi cizí koně. Zacházení s nimi náročné."