Plzeňské Finále

Západočeská metropole Plzeň se stane od 29. března do 4. dubna už posedmnácté dějištěm filmové přehlídky "FINÁLE". Ta vznikla roku 1968, ale její nová historie se po dvacetileté nucené přestávce začala psát v roce 1989. Od té doby festival nabývá na prestiži i významu. Letos například nabídne na 200 hraných i dokumentárních snímků. O hlavní cenu - "Zlatého ledňáčka" - se bude ucházet 11 nových českých celovečerních filmů. V kategorii dokumentárních jich bude soutěžit 20. Na soutěžní akce, o kterých od loňska rozhoduje mezinárodní porota, se tradičně upírá největší zájem. Ale velké pozornosti se těší i desítky dalších filmů v ostatních sekcích, jak informuje Evelina Himalová...

Přednost mají "Jubilanti"; letos osmdesátiletý, bohužel nedávno zemřelý Karel Kachyňa, sedmdesátiletí Juraj Herz, Jan Klusák, Věra Plívová-Šimková a Jan Švankmajer či šedesátiletý Ctibor Turba. V cyklu o "nejbouřlivějším desetiletí české kinematografie" bude připomenuto to nejlepší z filmové produkce roku 1964. V nové sekci "Paralely" bychom se měli lépe seznámit s tvorbou přední české animátorky Michaely Pavlátové, která loni natočila celovečerní hraný film "Nevěrné hry", a s filmy v Německu žijícího českého režiséra Ivana Fíly, z jehož tvorby u nás zatím známe pouze drama "Lea", který nasbíral přes třicet festivalových cen a nominaci na "Zlatý glóbus", a nejnověji "Krále zlodějů", strastiplný příběh obchodovaných a zneužívaných dětí...

"Já jsem ten příběh objevil v roce 1992 v Itálii. V Miláně jsem pozoroval děti, které kradly, okrádaly cizince u bankomatu. Vydal jsem se za nimi a začal jsem se o ten problém víc zajímat. Seznámil jsem se i s milánskou policejní prezidentkou, která mě do toho zákulisí zasvětila,"

Z filmu Želary
vzpomíná Ivan Fíla na to, jak vlastně začal vznikat scénář budoucího koprodukčního slovensko-česko-německo-francouzsko-rakouského filmu, který bude soutěžit na plzeňském "FINÁLE". O vlásek mu unikla nominace na "Zlatý glóbus", a bohužel nedosáhl na "Oscara" za nejlepší zahraniční film, na který byl nominován poté, co ho do soutěže přihlásila Slovenská filmová a televizní akademie, když Česká měla už jako želízko v ohni "Želary", a tak uvidíme!

Fiktivní trpká odysea vypráví o malých ukrajinských dětech, které rodiče prodali do zkaženého světa, v němž nikomu na nich nezáleží, důležité je, aby se na nich dalo vydělat. Pod záminkou slibu úspěšné cirkusové kariéry jsou pohybově zdatné děti propašovány do Berlína, kde místo toho je nezletilá dívka Mimma potají dána do nevěstince a její desetiletý bratr Barbu zasvěcován do tajů krádeží a zlodějin. "Cirkus" - ovšem v pejorativním slova smyslu - je jen tehdy, když je malý lup.

S podobnými příběhy se Fíla prý setkal i v jiných zemích, a než mu podařilo film dotočit, začal být tento problém bohužel aktuální také u nás...

"Akorát neuvidíte děti v cirkusu. Ale uvidíte je v novostavbách na sídlištích, v anonymních bytech... Kradou úplně stejně a podobným způsobem, jako ve filmu. Jsou v centru Prahy, jezdí tramvají, jsou v obchodních domech v Praze, Brně, Plzni, v Bratislavě..; já jsem si to sám zažil. Ten princip je globální problém. A nikdo o tom nechce vědět, protože ty děti vlastně nikomu nepatří. Vlády a policie těch cizích zemí se o ně nezajímají, protože to jsou 'cizinci', nejsou to vlastně 'naše děti', takže ty děti jsou úplně vyvržené."