Po stopách ruské emigrace v Československu
Jak žijí potomci ruských emigrantů, kteří se před více než osmdesáti lety uchýlili do demokratického Československa před vítěznými bolševiky? Cítí se více Čechy nebo Rusy? A jak na ně pohlíží česká společnost? Více v následujících minutách Historických obzorů s Herbertem Bryndou.
"Tady nebyli monarchisté, tady nebyli fašisté, tady naopak ti mladí lidé velice rychle asimilovali nebo se integrovali do masarykovského, demokratického Československa. Tady když za druhé světové války vzniklo kontroverzní hnutí Vlasova, tak se z této emigrace nikdo v tomto hnutí neangažoval, protože cítili, že je to kontroverzní hnutí ve svém - v Československu nepřijatelném - směru. V tom je ruská emigrace v Československu specifická. V tom je naprosto ideově čistá nebo přehledná a průzračná. V tom okamžiku je to opravdu jen o tom souboji idejí demokracie a komunismu. Tady je třeba zvláštní, že z hlediska dnešních nálepek byla tato ruská emigrace v Československu demokratická a liberální. Ta nebyla nijak pravicová. Ta byla ve Francii, v Německu, tady nejezdili ruští taxikáři, byl tady jeden nebo dva, ale byli zde ruští inženýři, ruští lékaři. To byla úplně jiná společnost úplně jiného charakteru, úplně jiných cílů a jiných hodnot než ruská emigrace někde jinde."
"Víte, mně se stávalo, když jsme vznikli, na různých vystoupeních a konferencích, že lidé říkali: oni ti ruští emigranti byli s Němci. A já vždy říkal tak, řekněte mi jediné jméno ruského emigranta, který byl po válce souzen podle malého či velkého retribučního dekretu, který byl stíhán, nebo mi řekněte, za co byli tito lidé odvlečeni do gulagu. Byli odvlečeni za to, že bojovali v bílé armádě. Nikomu ti Rusové nepřiřkli druhou světovou válku. Prostě to nebylo. To si někdo jen tak domýšlí, protože hledá důvody, proč byl ten zásah a od toho odvozuje logiku."
Podle Vladimíra Bystrova přitom stačilo necelých patnáct let k tomu, aby se česká společnost začala k ruské československé emigraci začala stavět s úctou:
"Jednak k tomu, co ti lidé udělali tím, že kdysi emigrovali a rovněž k tomu, co si potom museli prožít. Myslím si, že česká veřejnost v tomto udělala velký krok kupředu. Samozřejmě, že existují lidé, kteří nevědí nic, ale nemohu říci, že bychom se kdekoliv setkávali s nepřátelstvím nebo s neporozuměním, snad spíše s neznalostí. Ale na druhou stranu česká společnost udělala možná nejvíce - a říkám to záměrně takto důrazně - ze všech postkomunistických společností. Vezměte si jen to, že dvakrát ročně pořádáme shromáždění na památku ruských emigrantů, kteří zahynuli v gulagu, a vždycky je tam je tam zástupce prezidenta republiky. to nenajdete nikde jinde. Nenajdete žádnou zemi, kde by odškodnili československé občany, původně ruské emigranty, kteří byli odvlečeni do gulagů. Nenajdete zemi, kde by o této problematice vycházely knihy, i když samozřejmě v malém měřítku, ne knihy vydávané v Rusku nebo přinejmenším ruskojazyčné. To je podle mého velký posun, na němž mají velkou zásluhu i média, která - je to pro ně někdy atraktivní téma, uznávám - se tomuto tématu velice korektně a pro nás povzbudivě věnují,"
uzavírá publicista a předseda výboru Oni byli první Vladimír Bystrov.
