Po stopách slovanských bohů: Unikátní stezka na Plzeňsku, kde ožívají dávné příběhy
„Vážení poutníci, zveme vás na putování cestami, po nichž chodili naši dávní předkové. Už dávno je zavál čas a málokdo o nich ví…,“ těmito slovy zve obec Bílov na severním Plzeňsku na netradiční výlet, který spojuje krásy české krajiny s dávno zapomenutými příběhy slovanské mytologie. Naučná stezka byla vybudována před zhruba dvaceti lety z iniciativy starosty obce Pavla Bulína.
Cesta slovanských bohů vede krásným krajem v okolí malebných vesniček Bílov a Potvorov a částečně územím přírodního parku Jesenicko. Zavede poutníky k přírodní rezervaci Rybníčky u Podbořánek či k národní přírodní památce Odlezelské jezero. Nabízí sedmnáct zastávek. Na každé z nich najdeme nejen zobrazení, ale i slovní popis slovanského boha.
„Jednak jsem chtěl udělat značenou stezku, která by případné zájemce provedla hezkou krajinou, kterou tady máme, krásné lesy a zbořeniště, kdy díky sesuvu po velkých deštích vzniklo jezero. A pak jsem přemýšlel, jak tu stezku motivovat. Kdysi jsem četl knížku Josefa Tomana Slovanské nebe – takové fantazy o tom, jak mladý Čech, ne praotec, ale mladý Čech skoro zmrzl a bohyně Morana ho omylem vzala do nebe, protože si myslela, že je mrtvý. A tam spisovatel provádí čtenáře slovanskou mytologii. Později jsem dostal do ruky knížku Slovanská mytologie od obrozeneckého spisovatele Josefa Růžičky, kde vyloženě popisuje slovanské bájné bytosti. Samozřejmě některé věci, které tam píše, musíme brát s rezervou, asi to není úplně vědecky správné, ale zdálo se mi zajímavé, že když si to lidé přečtou, můžou o tom přemýšlet,“ vysvětluje motivaci realizace stezky starosta obce Bílov Pavel Bulín.
Vedle mýtických postav dávných Slovanů jsou na stezce obsaženy také historické informace, po kterých starosta pátral v kronikách a starých rukopisech. Jedním z nejobtížnějších úkolů při tvorbě projektu byl podle něj výběr konkrétních bohů.
„Protože jich bylo tolik. Věděl jsem, že mám omezené možnosti, tak jsem se snažil vybrat ty z mého pohledu nejhlavnější a potom ty nejzajímavější. Třeba hrozně zajímavá postava je Triglav – bůh, který má tři tváře, každou se dívá na jinou stranu, takže vlastně vidí všechno, ví všechno. Radegast, známý třeba díky pivu, je bohem slunce, hojnosti a úrody. Například vůbec jsem nevěděl, že vodník je vlastně slovanská mytologická postava. Já to bral jako postavu z pohádek. Když jsem se na to pak ptal, třeba v Německu nebo v Americe vodníka neznají,“ popisuje starosta.
Na stezce, která měří zhruba 18 kilometrů, se také třeba dozvíte, že vládcem bohů byl Svantovít, bůh světla, který porážel temno a zlo, že nebi a slunci vládl Svarog, nebo že Perun byl vládcem bouří a hromu.
„Snažil jsem se instalovat zastavení tam, kam by tematicky patřila. Třeba u Peruna, který měl posvátný strom dub, jsem našel někde v lese zuhelnatělé zbytky starých dubů zničené bleskem, tak tam jsem dal ceduli Peruna. Moranu, bohyni smrti, jsem instaloval v zaniklé středověké vesnici, ze které zbyla jenom studna, také je to tam dnes zarostlé lesem. Ale dneska bych to udělal jinak, bylo by to kratší a možná i některé texty by byl kratší, protože si uvědomuji, že turista se chce zastavit chvilinku číst a zase jít dál,“ připouští Pavel Bulín.
Je dobré o svých kořenech něco vědět
Na realizaci stezky se podílela řada dobrovolníků a také studenti Gymnázia v Plasích, kteří se zasloužili o výtvarnou podobu božstev. Stavba cedulí byla náročná, ale zároveň stmelující – jak sám starosta vzpomíná, šlo o společnou práci, která lidi spojila.
„Hrozně nás bavilo, že jsme se sešli spolu a teď jsme šli krajinou, nebo jeli traktorem krajinou a dávali jsme tam cedule. Muselo nás být víc, protože to byla relativně fyzicky náročná práce a všechny tyto věci dávají lidi dohromady. O několik let později jsme udělali ještě další stezku s tematikou náboženství. Jmenuje se Cesta jediného boha. Je kratší a je inspirována vyloženě křesťanstvím,“ připomíná starosta.
Podle Pavla Bulína je dnes důležité připomínat si náboženství a duchovní svět našich předků. Lidé se třeba dozvědí souvislosti, které jim mohou vysvětlit řadů věcí. „Člověka to navádí na jiný způsob přemýšlení o světě. Když jsem dělal stezku slovanských bohů, uvědomil jsem si, že spousta našich zvyků, které ani nevíme, proč je děláme, vychází právě tady z toho,“ vysvětluje.
„Dnes je asi větší zájem o germánskou a keltskou mytologii, protože ona je i celkově známější. O slovanských bozích nebylo vlastně nic napsáno, nebo jenom minimum, protože Slované v té době samozřejmě písmo ještě neznali. A když přišlo křesťanství, snažilo se to potlačovat, protože s pohanstvím tvrdě zápasilo. Takže slovanská mytologie nemůže být ani tak prozkoumána a nemůže být ani tak důkladně známá jako třeba zrovna germánské nebo keltské náboženství. My jsme tady samozřejmě všichni takový mix národů, který se formoval už od nějakého pravěku, ale vnímáme se jako Slované. Takže je dobré o svých kořenech něco vědět. Protože mnohem víc víme o Řecku nebo o Egyptu, než o tom, co se týká nás samotných,“ uzavírá starosta Bílova.
